Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 60/2022-92

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 6 815,42 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 478,04 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 17.9.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně v části, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 337,38 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 704,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 114,85 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 815,42 Kč od 2.7.2021 do 16.9.2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 337,38 Kč od 17.9.2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 5 478,04 Kč od 17.9.2021 do zaplacení, úroků ve výši 18,9 % ročně z částky 6 815,42 Kč od 2.7.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 478,04 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 17.9.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba žalobkyně v části, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 337,38 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 704,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 114,85 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 815,42 Kč od 2.7.2021 do 16.9.2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 337,38 Kč od 17.9.2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 5 478,04 Kč od 17.9.2021 do zaplacení, úroků ve výši 18,9 % ročně z částky 6 815,42 Kč od 2.7.2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 6 815,42 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 2.7.2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 704,01 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 6 815,42 Kč od 2.7.2021 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 114,85 Kč, když uvedené částky měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě smlouvy o účtu ze dne 10.6.2016 a smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu z 15.12.2016, uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba, (dále jen„ banka“), na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet č. bankovní účet a následně 15.12.2016 kontokorentní úvěr s možností čerpat peněžní prostředky do debetního zůstatku běžného účtu ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal z čerpaného kontokorentu platit úrok včetně poplatků dle sazebníku a současně se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila žalobkyně s odbornou péči úvěruschopnost žalovaného zhodnocením informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr, kde žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů a výši příjmů si banka ověřila výpisem z jeho běžného účtu. Žalovaný porušil shora citované ustanovení podmínek tak, že ke dni 4.2.2020 byl na jeho sporožirovém účtu evidován nepovolený debetní zůstatek ve výši 478,04 Kč, který i přes upomínky učiněné bankou nebyl vyrovnán, a k tomuto byly zaúčtovány dále poplatky v celkové výši 1 109 Kč (za vedení účtu číslo 3x 69 Kč, náklady spojené s prodlením ve výši 900 Kč a příplatek za úhradu do jiné banky ve výši 2 Kč), debetní úrok za období číslo ve výši 228,38 Kč, proto banka převedla pohledávku dne 1.6.2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a k tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 6 815,42 Kč (5 000 Kč + 478,04 Kč + 1 109 Kč + 228,38 Kč). Žalovaný byl o převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn bankou dne 1.6.2020 a zároveň byl upozorněn na možnost soudního sporu. Smlouvou ze dne 28.6.2021, s účinností od 1.7.2021, byla pohledávka včetně příslušenství převedena ze strany banky na současnou žalobkyni, o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 25.3.2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle (dále i jen ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 11.4.2022, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že v rámci písemné dohody označené jako Smlouva o účtu ze dne 10.6.2016, uzavřené mezi žalovaným a bankou byl žalovanému zřízen běžný (sporožirový) účet č. bankovní účet a následně dne 15.12.2016 byla mezi stranami uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru u předmětného sporožirového účtu s možností čerpat peněžní prostředky do debetního zůstatku s limitem 5 000 Kč a se sjednanou výši debetního úroku dle oznámení právní předchůdkyně žalobkyně. Současně se žalovaný zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy vycházela při zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně z informací o rodinném stavu a příjmu z prohlášení žalovaného a tyto si ověřila výpisem ze sporožirového účtu bez dalšího zjišťování a ověřování rovněž výdajové stránky žalovaného. Žalovaný celý kontokorentní úvěr čerpal, banky účtovala debetní úroky, čímž se dnem 4.2.2020 dostal do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 478,04 Kč. Debetní zůstatek ani přes upomínky banky žalovaný neuhradil, pročež dne 1.6.2020 banka převedla pohledávku na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a tuto částku žalobkyně úročila dle sazebníku. Žalovaného o této skutečnosti vyrozuměla. Následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.6.2021, účinnou od 1.7.2021 banka předmětnou pohledávku za žalovaným převedla na žalobkyni. Předžalobní upomínkou z 2.9.2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky včetně příslušenství ve lhůtě do 16.9.2021, žalovaný nereagoval.

5. Podle , 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

8. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru (KONTOKORENTU), a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.

9. Podle ( ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ,2 ( ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 5 000 Kč a v jeho prospěch ještě částku 478,04 Kč, přitom žalovaný netvrdil a neprokázal, že by tyto částky žalobkyni vrátil, žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil právě o částku 5 478,04 Kč, když další naúčtované debetní úroky a poplatky žalobkyni nelze pro neplatnost smlouvy přiznat. Současně soud dospěl k závěru o zesplatnění částky bezdůvodného obohacení až uplynutím lhůty v předžalobní upomínce dnem 16.9.2021, od 17.9.2021 je žalovaný v prodlení a žalobkyně má právo na úroky ve smyslu o. z. ve výši dle vládního ve znění vládního , tj. ve výši 8,5 % ročně. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta jak pro další neplatná ujednání ve smlouvě v části smluvních úroků, tak ohledně zákonných úroků z prodlení.

12. Lhůta k plnění pak vychází z ust. , když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl úspěch žalobkyně srovnatelný s úspěchem žalovaného, zejména k neúspěchu v části příslušenství, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.