Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
10 C 41/2022-21
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 180,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 2 180,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 1. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 2 180,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 1. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 180,36 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní dne 7. 10. 2019, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši
5 490 Kč ve formě úhrady zboží u obchodníka a žalovaný se zavázal splácet tento úvěr včetně úroků v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 328 Kč, vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 17. 12. 2019. Žalobkyně za zboží za žalovaného obchodníkovi částku ve výši úvěru zaplatila, žalovaný řádně splátky neplatil, z tohoto důvodu žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem z 25. 8. 2021, v němž vyzvala žalovaného k zaplacení zůstatku dluhu z úvěrové smlouvce výši 2 508,36 Kč. Poté žalovaný zaplatil 328 Kč, zbytek ve výši 2 180,36 Kč žalobkyni nezaplatil. Z důvodu prodlení požadovala žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 15. 2. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ), souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 7. 3. 2022, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, podepsanou oběma stranami 7. 10. 2019, žalobkyně prokázala, že za žalovaného poskytla dne 6. 11. 2019 prodejci zboží úvěrové peněžní prostředky ve výši 5 490 Kč, žalobkyně před podpisem smlouvy při zkoumání úvěruschopnosti vycházela pouze z údajů vyplněných žalovaným ohledně příjmů a výdajů, tyto údaje nebyly žalobkyní ověřovány. Žalovaný celkem zaplatil částku 6 232 Kč.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích v žádosti o úvěr bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2991 odst. 1 ,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně zaplatila za žalovaného částku 5 490 Kč, přitom žalovaný žalobkyni zaplatil částku 6 232 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně neobohatil, když zaplatil více než bylo za něj plněno, není tudíž povinen cokoliv dalšího žalobkyni platit.
13. S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy, kdy žalovaný není jejím obsahem vázán, byla žaloba v celém rozsahu zamítnutá.
14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , kdy zcela úspěšný byl žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.