Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 68/2022-28
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno,
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem ve výši 11,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ohledně částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum na žalované domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že s žalovanou uzavřely dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr formou 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši částka. V průběhu trvání smlouvy žalovaná přestala hradit žalobkyni pravidelné splátky a žalobkyně proto v souladu se smlouvou přistoupila k zesplatnění dluhu k datum. Žalobkyně požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení, smluvní pokutu v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši částka a náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši částka.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Žalobkyně byla poučena dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), že je povinna doplnit tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované a k tomu označit důkazy s tím, že v případě, že tyto důkazy dle poučení neoznačí, může to mít za následek neunesení důkazního břemene. Pro takový případ soud poučil žalobkyni o možnosti absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a jiného právního posouzení věci v rámci bezdůvodného obohacení.
4. Po tomto poučení žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně přitom vycházela zejména z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou jí dostupné z titulu postavení žalobkyně jako banky nebo její účasti v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. V neposlední řadě žalobkyně vychází také z historických informací o spotřebiteli za celou právnická osoba Všechny takto získané informace, jakož i informace poskytnuté jí samotným spotřebitelem, žalobkyně s odbornou péčí komplexně analyzuje a podrobuje je také porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými ve skóringovém modelu, který vyhodnocuje kreditní riziko v souvislosti s každou žádostí o spotřebitelský úvěr a je základním podkladem pro rozhodnutí, zda a za jakých podmínek spotřebiteli úvěr poskytnout – s ohledem na zásadu ochrany spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním. Tímto způsobem také před uzavřením smlouvy číslo ze dne datum na poskytnutí úvěru ve výši částka, se splátkou ve výši částka, počtem splátek 60, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z:
- Bankovních a nebankovních registrů (NRKI, BRKI, registr rizikových subjektů Komerční banky RRS)
- příjmení příjmení (registr dlužníků, členy jsou zejména banky, pak nebankovní finanční instituce, telefonní operátoři, atd.)
- Ostatních registrů a databází
- Interní platební morálka klienta
- příjmení příjmení příjmení právnická osoba s.r.o.
- Insolvenční rejstřík (ISIR)
- Neplatné doklady MVČR
- Evidence adres obecních/městských úřadů
- Registr hledaných osob
- Příjem žalovaného
- Výdaje žalovaného
- Výdaje na splátky úvěrů
- Obrat na běžném účtu žalovaného
- Finanční rezerva / Disponibilní příjem
- Demografických a statistických informací (skóringový model)
Do výše uvedených registrů probíhá automatický online dotaz, což provozovatelé registrů umožňují a jedná se o běžný postup na bankovním i nebankovním trhu. Díky tomu se zvyšuje rychlost zpracování žádosti a zároveň se eliminuje možnost lidské chyby při vyhodnocení záznamu, což je bezesporu proklientský přístup. Vzhledem k tomu věřitelé nedisponují fyzickým (papírovým) výpisem z daného registru, ale odpověď z registru/rejstříku je zachována pouze elektronicky v podobě zdrojového kódu. Žalobkyně prověřila Registr rizikových subjektů (RRS), který je interní registr Komerční banky, zahrnující informace o 1,6 milionu klientů za celou Skupinu Komerční banky, který zaznamenává velké množství negativních informací (často nad rámec bankovních/nebankovních registrů) o fyzických osobách, fyzických osobách podnikatelích a právnických osobách a podle charakteru závažnosti těchto informací jim přiřazuje míru rizikovosti daného klienta, přičemž ve vztahu k žalované nezjistila žádné negativní informace. V registru Zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb (příjmení), zjistila, že žalovaná není ke dni nahlížení do registru po splatnosti s plněním povinností z předmětných smluv (úhradami splátek) a v prodlení nebyla ani nikdy v minulosti. Žalovaná rovněž neměla platební historii ve právnická osoba s.r.o. a rovněž v explicitních listech (black listy), které jsou interními seznamy žalobkyně, zahrnující fyzické osoby, fyzické osoby podnikatele a právnické osoby, které byly na základě individuálního posouzení vyhodnoceny jako rizikové pro žalobkyni a zařazeny do seznamu (zejména ve vazbě na možné klamavé/podvodné jednání) nezjistila žádné negativní informace. Žalobkyně dále ověřila v insolvenčním rejstříku, že proti žalované nebylo zahájeno insolvenční řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení její schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalovanou předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů a trvalé bydliště žalované se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Žalovaná nebyla evidována v seznamu hledaných osob. Následně žalobkyně přistoupila ke komplexnímu vyhodnocení aktuální finanční situace žalované s ohledem na její příjem, který posuzovala dle jeho výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu. Při náběru smlouvy klient uvedl zaměstnavatele Obchodní akademii obec, přičemž zaměstnavatel nebyl nalezen v databázi jako rizikový a nebylo proti němu zahájeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla výši měsíčního příjmu ze zaměstnání částka a výdaje na bydlení částkou částka. K výdajům na bydlení žalobkyně doplňuje, že žalovanou uvedenou částku porovnala se statistickými údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a to podle typu bydlení (vlastní bydlení, nájem atd.). Protože žalovaná uvedla nižší výdaje než průměrné výdaje vyplývající ze statistických dat, byla pro účely posouzení úvěruschopnosti do výdajů započtena jako částka vyšší, částka, vyplývající ze statistických údajů Českého statistického úřadu. Žalovaná v žádosti dále uvedla, že je svobodná a má dvě vyživovací povinnosti, započítána proto byla konstanta za vyživovanou osobu částka. Podpisem Žádosti žalovaná potvrdila, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně na základě takto zjištěných údajů dospěla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splatit, kdy po odečtení všech výdajů od příjmů žalované zůstává k dispozici minimálně právě 10 % příjmu.
5. Mandátní smlouvou č. U7902 bylo prokázáno, že jméno příjmení byl oprávněn uzavřít za žalobkyni jako mandatář smlouvu o úvěru. Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím mandatáře jméno příjmení uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr na financování koupě motocyklu ve výši ve výši částka. Žalovaná se předmětný úvěr zavázala splatit společně s úrokem v pravidelných splátkách po částka. V části označení klienta je uvedeno, že žalovaná je od datum zaměstnána u Obchodní akademie obec s čistým měsíčním příjmem částka. Výdaje na bydlení jsou zde uvedeny částkou částka, výdaje na spoření, splátky ostatních úvěrů a ostatní výdaje 0. Totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem a průkazem zdravotní pojišťovny. Ze smlouvy o úvěru bylo dále zjištěno, že žalovaná měla poskytnutý úvěr ve výši částka uhradit spolu s úrokem v 60 splátkách po částka, celkem částku částka. Potvrzením o poskytnutí úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala dne datum na účet mandatáře částku částka. Zesplatněním pohledávky ze dne datum včetně vrácené dodejky bylo prokázáno, že vzhledem k tomu, že žalovaná nedodržela sjednaný splátkový kalendář, rozhodla žalobkyně o zesplatnění pohledávky ke dni datum. Předžalobní upomínkou včetně poštovního podacího archu bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná žalobkyni uhradila na plnění z úvěrové smlouvy částku ve výši celkem částka. Ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně kromě smlouvy o úvěru, v níž byly uvedeny údaje o příjmech a výdajích žalované, žádné listin y nedoložila.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně sice rozsáhle popisuje proces ověřování úvěruschopnosti žalované, avšak pokud měla zejména zjišťovat konkrétní příjmy a výdaje žalované pak uvádí pouze zjištění příjmu žalované ve výši částka a výdajů na bydlení ve výši částka, aniž by dokládala, jakým konkrétním způsobem tyto částky uvedené v záhlaví smlouvy ověřila. Z žalobkyní předložených listin neplyne, že by žalobkyně příjmy a výdaje žalované řádně ověřovala, nebyly doloženy výplatní pásky, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu ani např. výpis z účtu, ze kterého by bylo možné zjistit konkrétní příjmy a výdaje žalované. Žalovaná označila pouze výdaje na bydlení, žádné další výdaje neuvedla, přičemž je nepochybné, že každý běžný spotřebitel je nucen měsíčně vynakládat i další výdaje, minimálně výdaje na stravu. Žalobkyně nedoložila ani doklad o provedených lustracích v uváděných registrech. V souzené věci lze tak uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (alespoň při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.
18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
19. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).
21. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Přitom, pokud jde o rozsah a podmínky vydání tohoto bezdůvodného obohacení, soud vycházel z § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož pro případ smlouvy neplatné pro nesplnění povinnosti úvěrujícího řádně posoudit úvěruschopnost úvěrovaného„ Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Toto ustanovení je speciálním ustanovením k úpravě vydání bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku a soud tu proto podle něj postupoval. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku částka. Jelikož žalovaná na tuto částku žalobkyni zaplatila pouze částka, má povinnost vydat žalobkyni zbývající částku částka jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem. Předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky než hmotněprávní výzva k plnění a navíc nebylo prokázáno, že by byla žalované doručena, a ani se netýkala výzvy k vydání bezdůvodného obohacení. Ke splatnosti závazku přitom musí být doručení výzvy k plnění prokázáno (viz např. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Soud proto z důvodu absence hmotněprávní výzvy k plnění, a to vydání bezdůvodného obohacení, vyšel při posouzení splatnosti závazku žalované a tedy nároku žalobkyně na úroky z prodlení z data, ke kterému byla žalované doručena žaloba (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, apod. zn. spisová značka, dle kterého:„ Kvalifikovanou výzvou k plnění pohledávky z bezdůvodného obohacení je i podání žaloby. Účinnost výzvy nastává vůči žalovanému v okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděl, tedy zpravidla od okamžiku, kdy je mu doručen stejnopis žaloby.“). Ve zbývajícím rozsahu úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná, poplatků a smluvní pokuty, které mají oporu v neplatné smlouvě, soud žalobu zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť žalovaná, která byla ve věci převážně úspěšná, žádné náklady neuplatňovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).