Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 34/2022-29
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 14 980,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000,01 Kč od 19.8.2021 do zaplacení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000,01 Kč od 19.8.2021 do zaplacení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbývající části zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 25. 11. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 439,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 439,62 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 244,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 314,65 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 328 Kč a dále částku 4 041,23 Kč představující nárok na zaplacení smluvní pokuty. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO uzavřela se žalovaným dne 1. 2. 2019 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou převzal ve svém bydlišti, což stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se spolu s jistinou zavázal rovněž uhradit příslušenství úvěru ve výši 12 888 Kč sestávající se z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku 27 888 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč, když splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost poslední splátky byla sjednána na 1. 4. 2020 Smlouva byla uzavřena na základě žádosti žalovaného, do které žalovaný uvedl základní údaje o své osobě a o svých finančních možnostech. Původní věřitel tedy přezkoumával úvěruschopnost na straně žalovaného. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, když do doby splatnosti úvěru zaplatil částku ve výši 8 999,99 Kč, z kteréžto byla započtena na jistinu částka ve výši 4 560,38 Kč a na příslušenství částka ve výši 4 439,61 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celkové částky 18 888,01 Kč sestávající se z jistiny ve výši 10 439,62 Kč a zůstatku smluvního příslušenství ve výši 8 448,39 Kč. Splatnost závazku pak nastala nejpozději ke dni 1. 4. 2020, tedy ke dni sjednaného ve smlouvě, od 2. 4. 2020 je pak žalovaný v prodlení. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo vedle zákonného úroku z prodlení požadovat rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Původní věřitel následně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 s účinností k témuž dni, o čemž byl žalovaný přípisem ze dne 5. 8. 2021 vyrozuměn. Ke dni postoupení pak představovala pohledávka částku 33 187,64 Kč sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 10 439,62 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 697,64 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 978,01 Kč, z nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 944,08 Kč, z nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 828,66 Kč, z postoupeného sankčního poplatku ve výši 3 000 Kč, z postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč, z postoupeného smluvního úroku za poskytnutí prostředků ve výši 2 791,05 Kč po celkové splatnosti závazku postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 008,58 Kč a z postoupené smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč. Žalobou však žalobkyně uplatnila toliko částku 10 439,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 439,62 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 244,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 314,65 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 328 Kč a dále částku 4 041,23 Kč představující nárok na zaplacení smluvní pokuty. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku 10 314,65 Kč se sestává z nesplaceného úroku ve výši 697,64 Kč, z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 978,01 Kč, z nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 944,08 Kč, z nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 828,66 Kč, z postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 1 866,26 Kč, když dále požaduje žalobkyně náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 328 Kč představující náklady za odchozí dopis ve výši 39 Kč, za odchozí doporučený dopis 50 Kč, za odchozí telefonický hovor 72 Kč a za osobní návštěvu částku 217 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku ze dne 18. 10. 2021.
2. Platební rozkaz vydaný zdejším soudem se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením soudu v souladu s ust. § 173 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 174a ) odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zrušen.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně souhlasila, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednáním, žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal a postupoval dále v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. a ve věci jednání nenařizoval.
5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalovaným dne 1. 2. 2019, když na základě této smlouvy se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, kterážto byla poskytnuta žalovanému v hotovosti při podpisu dané smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit zpět částku vedle jistiny s poplatkem ve výši 12 888 Kč, tedy celkem částku 27 888 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Z žádosti o úvěru ze dne 1. 2. 2019 má soud za zjištěné, že žalovaný požádal o úvěr a uvedl zde své finanční možnosti. Z přípisu ze dne 5. 8. 2021 má soud za prokázané, že původní věřitel vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávek na žalobkyni. Z výzvy ze dne 17. 8. 2021 a ze dne 6. 9. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky upomínala stejně tak, jako upomínkou ze dne 18. 10. 2021. Z tvrzení žalobkyně má soud za zjištěné, že žalovaný dlužnou částku neuhradil.
6. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník . Mezi původními účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku . Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
7. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
8. V daném případě žalobkyně netvrdila, resp. tvrdila, že vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, avšak neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž je smlouva neplatná.
9. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo anonymizováno, kde uvedl, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.
10. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku , kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatil částku 8 999,99 Kč, tedy zbývá doplatit částka 6 000,01Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 6 000,01 Kč. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku , jehož výše je přiznána v zákonné sazbě ode dne 19.8.2021, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 5.8.2021. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, byť je to žalovaný, kdo byl ve věci převážně úspěšný, avšak z obsahu spisu nemá soud za prokázané, že by žalovanému náklady řízení vznikly.
13. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. věta druhá a uložil žalované splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.