Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 1/2022-30
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 7.823,13 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba žalobce, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 7.823,13 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba žalobce, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 7.823,13 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 7.823,13 Kč s příslušenstvím, neboť dne 20.3.2014 uzavřela s právním předchůdcem žalobce, a to společností právnická osoba smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 14.213 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.171 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98% ročně sjednanou v článku 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3.231 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.811 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistného se žalovaná zavázala uhradit žalobci - právnímu předchůdci v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 521 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 14.5.2015. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas neplatila, čímž porušila své závazky ze smlouvy a na smlouvu celkem uhradila toliko 22.395,86 Kč. Dne 21.12.2013 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, a to společností právnická osoba smlouvu o půjčce číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 8.361 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.277 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98% ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1.901 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.183 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku a pojistného se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobce prostřednictvím 60 týdenních splátek po 307 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 14.2.2015. Své smluvní povinnosti však žalovaná nedostála, splátky řádně a včas nesplácela, čímž se dostala do prodlení. Na poskytnutou půjčku žalovaná uhradila toliko 15.349,14 Kč, a to i přes to, že byla podáním ze dne 20.3.2020 vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve výši 27.234,61 Kč nejpozději do 19.3.2020.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.
4. Dne 21.12.2013 uzavřela společnost právnická osoba jako poskytovatel a žalovaná jako zákazník smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku 10.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 8.361 Kč prostřednictvím 60 týdenních splátek po 307 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 14.2.2015. Dne 20.3.2014 byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba jako poskytovatelem a žalovanou jako zákazníkem smlouva o zápůjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku ve výši 17.000 Kč a tato se zavázala zaplatit anonymizováno za zápůjčku i poplatek ve výši 14.213 Kč, tedy celkem 22.402 Kč prostřednictvím 60 týdenních splátek po 521 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 14.5.2015. Ze zákaznické karty anonymizováno ze dne 20.3.2014 bylo soudem zjištěno, že právnická osoba evidoval na straně žalované mzdu ve výši 3.700 Kč, jiné příjmy ve výši 10.000 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 20.000 Kč, tedy celkem 33.700 Kč. K pravidelným výdajům domácnosti evidoval nájem ve výši 8.200 Kč, telefon ve výši 500 Kč, splátky na zápůjčkách a výživném 3.300 Kč a výdaje domácnosti ve výši 17.500 Kč, tedy celkem 29.500 Kč. Dne 24.6.2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem, což bylo podáním ze dne 24.6.2019 žalované oznámeno. Podáním ze dne 12.3.2020 tato byla vyzvána k úhradě celkové dlužné částky ve výši 27.234,61 Kč nejpozději do 19.3.2020.
5. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.
6. Ve smyslu ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Dle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
8. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
9. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v přípdě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne 21.12.2013 uzavřena smlouva o půjčce číslo ve smyslu ust. § 657 a následující zákona č. 40/1964 Sb. ve spojení s ustanoveními zákona číslo Sb. o spotřebitelském úvěru a dne 20.3.2014 smlouva o zápůjčce číslo ve smyslu ust. § 2390 a následující zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s ustanoveními zákona číslo Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce - právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 27.000 Kč.
16. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
17. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalovaného prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/2018 , kdy dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žalovaným, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Jinými slovy tak lze uzavřít, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjistil majetkové poměry žalovaného, jeho výdaje, počet vyživovacích povinností apod. Schopnost splácet úvěr není přitom určena toliko výší příjmů ze zaměstnání či jiné činnosti, takže jen na okraj soud doplňuje, že nepostačuje ověření případného příjmu ze zaměstnání, ale je potřeba zkoumat celou řadu dalších faktorů mimo jiné též, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, jaký má životní styl, jaké jsou jeho reálné výdaje apod. Žalobce si teda počínal zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Případnou rezignací na ověření úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu ust. § 86 odst. 1 ,2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. S ohledem na nesplnění povinnosti shora uvedené, má tato v důsledku i význam pro širší společnost, neboť neschopnost dlužníka dluh splácet se nedotýká pouze dlužníka samotného, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/18 soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ust § 588 o.z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet ve shodě se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/18 či Ústavního soudu, jak shora uvedeno). S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, neboť v průběhu řízení bylo prokázáno, že na poskytnutou "půjčku" ve výši 10.000 Kč žalovaná zaplatila celkem 15.349,14 Kč a na poskytnutou "zápůjčku" ve výši 17.000 Kč tato zaplatila celkem 22.395,86 Kč. Žalovaná tak není povinna vracet žalobci z poskytnuté částky ničeho, neboť dle ust. § 2991 o.z. se tato na úkor žalobce - právního předchůdce žalobce nikterak neobohatila, když naopak uhradila více, a to o 10.745 Kč (celkem poskytnuto 27.000 Kč a celkem zaplaceno 37.745 Kč), než této bylo poskytnuto. Soud tak neměl důvodu žalobě vyhovět, a to ani jak co do dlužné jistiny, tak co případně dlužných úroků z prodlení, neboť jak soud znovu opakuje, žalovaná se na úkor žalobce v daném případě neobohatila.
18. S ohledem na shora uvedené a vzhledem k právnímu posouzení věci tak soud požadované nároky žalobce jako nedůvodné zamítl, když smlouvy vzal jako neplatné a uplatněné nároky žalobce jako zcela neoprávněné.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy plně úspěšná žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož této dosud této náklady nevznikly, soud tak žádnému z účastníků ničeho nepřiznal.
20. S ohledem na výši předmětu tohoto sporu podléhá odůvodnění tohoto rozhodnutí ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř.
21. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř. , soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.