Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 282/2021-26
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná celé jméno žalované je povinna zaplatit žalobci částku 10.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 7.10.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Pro úrok ve výši 1.728,13 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 10.000 Kč od 5.1.2019 do zaplacení a pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 2.496,20 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, příjmení obec a číslo, ulice a číslo, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná [celé jméno žalované] je povinna zaplatit žalobci částku 10.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 7.10.2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro úrok ve výši 1.728,13 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 10.000 Kč od 5.1.2019 do zaplacení a pro náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náklady řízení ve výši 2.496,20 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], [ulice a číslo], do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 10.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 5.1.2019 do zaplacení, úroku ve výši 1.728,13 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela s věřitelem společností právnická osoba (maltská obchodní společnost, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru) dne 18.12.2019 smlouvu o revolvingovém úvěru. Společnost právnická osoba prověřila totožnost dlužníka, kladně posoudila jeho úvěruschopnost a na základě tohoto zhodnocení zaslal dlužníku nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy. Dlužník potvrdil, že se s textem smlouvy seznámil a vyjádřil svou vůli akceptovat nabídku společnosti. Věřitel se zavázal dlužníku poskytnout neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35.000 Kč na dobu neurčitou, na jejímž základě dlužník čerpal celkem částku 10.000 Kč. Čerpanou částku měl dlužník v souladu s příslušnými výpisy doručovanými dlužníkovi prostřednictvím jeho uživatelského účtu splácet a to vždy minimálně ve výši uvedené ve výpisu. Dlužník se však dostal do prodlení, když neuhradil ani minimální pravidelnou splátku, věřitel jej vyzval k úhradě dlužných částek formou výpisů, ale dlužník tak ani přes výzvy neučinil. Z celkové čerpané výše úvěru dlužník neuhradil jistinu úvěru ve výši 10.000 Kč. Věřiteli vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 10.000 Kč ode dne splatnosti 5.1.2019 uvedeném v posledním výpisu a nárok na úrok ve výši 8,5% měsíčně z čerpaného úvěru ve výši 10.000 Kč ode dne 3.11.2018 do dne splatnosti 4.1.2019. Dále má věřitel nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč, kdy věřiteli vznikl nárok na účelně vynaložené náklady ve výši 500 Kč. Věřitel a následně žalobce vyzvali žalovanou k úhradě. právnická osoba uzavřela dne 18.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek se společností právnická osoba. Společnost právnická osoba uzavřela dne 19.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek s žalobcem.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2019 společnost právnická osoba postoupila pohledávky na společnost právnická osoba a na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2019 společnost právnická osoba postoupila pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 4.11.2020.
Žalovaná v podání ze dne 2.11.2021 uvedla, že si je svého závazku vědoma a nezříká se svého závazku dostát. Je ve výkonu trestu odnětí svobody a nemá možnost jakýchkoliv splátek. Žádá o pozastavení své pohledávky do doby, pokud nebude pracovně zařazena, aby mohla začít dluh splácet.
V podání ze dne 8.11.2021 žalobce soudu sdělil, že v daném případě se nedochovaly další podklady k ověřování úvěruschopnosti žalované. Finanční prostředky byly odeslány na bankovní účet žalované č. bankovní účet. Žalovanou byla celkem vyčerpána částka 10.000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná ve svém podání nárok žalobce zcela uznává, žalobce souhlasí, aby žalovaná uhradila dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.500 Kč měsíčně splatných vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce a to pod ztrátou výhody splátek.
Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. K dotazu soudu žalobce uvedl, že souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaná se ve lhůtě dané soudem nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že žalovaná dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Ze standartních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že společnost právnická osoba (dále věřitel) se zavázala poskytnout revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu – 35.000 Kč. Výpůjční úroková sazba činí 0,2833% denně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5% z částky každého čerpání. RPSN činí 262,91 %. Úvěr se splácet úvěr, úroky a poplatek za čerpání pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1.000 Kč (podle toho, která z těch dvou částek je vyšší) vždy do 30. dne každého kalendářního měsíce počínaje dnem prvního čerpání.
Podle potvrzení o provedené platbě byla na účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo provedena dne 4.10.2018 platba ve výši 10.000 Kč.
V dopise ze dne 4.11.2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky ve výši 14.042,71 Kč (pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání) na žalobce.
Předžalobní upomínkou ze dne 4.11.2020 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení částky 14.042,71 Kč do 3 dnů.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce dne 4.10.2018 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem do výše 35.000 Kč. Žalovaná čerpala na základě uzavřené smlouvy finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Dle shodných tvrzení účastníků činí dluh žalované částka 10.000 Kč (žalovaná tuto skutečnost nerozporovala, uvedla, že si je vědoma svého závazku). Listinou ze dne 4.11.2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Žalobce uvedl, že se nedochovaly podklady k ověřování úvěruschopnosti žalované, než ty, které byly soudu předloženy. Žalobce neuvedl, jaké konkrétní informace o úvěruschopnosti žalované právní předchůdce zjistil. Žalobce ani netvrdil a z žádného dokladu, který byl soudu předložen, nevyplynulo, že by se právní předchůdce žalobce zajímal o příjmy a výdaje žalované, případně, že by si příjmy a výdaje žalované nějakým způsobem zjišťoval či ověřoval. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr, aniž by řádně prověřil schopnost žalované úvěr splatit, kdy se nezajímal o příjmy a výdaje žalované. S ohledem na tuto skutečnost (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10.000 Kč, tím žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byla žalovaná povinna podle § 2991 odst. 1 vydat. Dle tvrzení žalobce i žalované žalovaná dluží jistinu ve výši 10.00 Kč. Soud proto žalované uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 10.000 Kč a pro zbývající požadované částky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 5.10.2021. Nárok se stal splatným 6.10.2021 a žalovaná se dostala do prodlení od 7.10.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 7.10.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 15.551,13 Kč (částku 10.000 Kč + úrok 1.728,13 Kč + úrok z prodlení ve výši 3.323 Kč - úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 10.000 Kč od 5.1.2019 do 1.6.2022 + 500 Kč – náklady spojené s uplatněním pohledávky). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem10. 554,20 Kč (jistina – 10.000 Kč + 554,20 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z 10.000 Kč od 7.10.2021 do 1.6.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 68%, tomu odpovídá úspěšnost žalované ve výši 32%. Poměr úspěchu tedy činí 36% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) po 1.500 Kč (§ 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1.137 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem 6.934 Kč, z toho 36% činí částka 2.496,20 Kč, které soud žalobci přiznal.
Dle ust. § 160 odst.1 o.s.ř. může soud stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. V projednávané věci žalovaná požádala o splátkový kalendář s přihlédnutím k její momentální situaci (je ve výkonu trestu, pracovně nezařazená). Žalobce navrhl splátky ve výši 2.500 Kč měsíčně. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná na výzvu soudu, aby se k navrhovaným splátkám vyjádřila, nereagovala a nepředložila doklady o svých majetkových poměrech, soud jí možnost žalovanou částku s příslušenstvím splácet neumožnil.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání dle § 202 odst. 2 o.s.ř. přípustné.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.