Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
24 C 336/2021-73
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 3 926,90 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 132,43 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 9. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 794,47 Kč, úroku ve výši 300,15 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 3 373,58 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 18,55 Kč, úroku z prodlení z částky 3 926,90 Kč od 26. 11. 2020 do 8. 2. 2022 a úroku z prodlení z částky 794,47 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 132,43 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 9. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 794,47 Kč, úroku ve výši 300,15 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 3 373,58 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 18,55 Kč, úroku z prodlení z částky 3 926,90 Kč od 26. 11. 2020 do 8. 2. 2022 a úroku z prodlení z částky 794,47 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení v této věci byla nesplacená zápůjčka podle smlouvy číslo uzavřené dne 15. 6. 2020 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba
2. Co do úroku ve výši 21,65 % ročně z částky 3 373,58 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení žalobkyně žalobu omezila a soud řízení v tomto rozsahu usnesením ze dne 7. 12. 2021, č.j. 24C 336/2021 -13, zastavil.
3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 15. 6. 2020 uzavřel se společností právnická osoba (dále také jen„ banka“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu nazvanou smlouva o půjčce, na základě které banka žalovanému téhož dne převedla na účet 5 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 29,9 % ročně a poplatek za pojištění ve výši 8 Kč měsíčně, to vše v pravidelných 3 měsíčních splátkách po 1 759 Kč. Žalovaný před podáním žaloby na tuto pohledávku uhradil celkem 1 867,57 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka pak byla dne 31. 5. 2021 postoupena žalobkyni, přičemž její zástupce žalovaného před podáním žaloby vyzval k její úhradě.
4. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru).
5. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat
tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
6. V projednávaném případě žalobkyně ani neuvedla, jakým způsobem její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného posuzovala. Z žaloby, smlouvy ani dalších listin pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním registru klientských informací, či jen zběžně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů je třeba na uzavřenou smlouvu o zápůjčce nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
7. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 1 867,57 Kč a k vydání tak zbývá jen 3 132,43 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a doby uplynulé
od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků a podacích archů se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 7. 2. 2022 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 8. 2. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 9. 2. 2022 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.
8. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 132,43 Kč,
a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 9. 2. 2022 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
9. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 794,47 Kč, úroku ve výši 300,15 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 3 373,58 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 18,55 Kč, úroku
z prodlení z částky 3 926,90 Kč od 26. 11. 2020 do 8. 2. 2022 a úroku z prodlení z částky 794,47 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o zápůjčce, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
10. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).