Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 104/2021-108

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 10 669,14 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 549,70 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 29. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 8 119,44 Kč, úroku ve výši 411,68 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 10 669,14 Kč od 29. 12. 2020 do 23. 1. 2021, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 669,14 Kč od 24. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 10 669,14 Kč od 8. 1. 2021 do 28. 9. 2021 a úroku z prodlení z částky 8 119,44 Kč od 29. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 549,70 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 29. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 8 119,44 Kč, úroku ve výši 411,68 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 10 669,14 Kč od 29. 12. 2020 do 23. 1. 2021, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 669,14 Kč od 24. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 10 669,14 Kč od 8. 1. 2021 do 28. 9. 2021 a úroku z prodlení z částky 8 119,44 Kč od 29. 9. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 2. 2. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 10 699,14 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými s tím, že se jedná o nesplacený úvěr podle smlouvy č. anonymizováno. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 14. 11. 2016 rámcovou smlouvu číslo v souladu s obchodními podmínkami, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Současně s rámcovou smlouvou žalovaný požádal o úvěr ve výši 20 000 Kč a byla uzavřena smlouva uvedeného čísla. Jelikož žalovaný splnil všechny podmínky pro poskytnutí úvěru, byla mu částka 20 000 Kč dne 16. 11. 2016 vyplacena na běžný účet. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 14,9 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 935 Kč. Žalovaný však plnil jen částečně, když zaplatil dohromady jen 17 450,30 Kč. Dodatky k rámcové smlouvě číslo došlo ke změně termínu splatnosti splátek a jejich výše (z 5. dne v měsíci na 25. den, následně na 10. den a pak opět na 25. den v měsíci a ze splátky 935 Kč na 293 Kč). Jelikož nebylo plněno řádně, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 29. 12. 2020 kde byl také upozorněn na možnost podání žaloby, pokud dlužné částky neuhradí.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Zy nazvané rámcová smlouva číslo soud zjistil, že tuto účastníci uzavřeli dne 14. 11. 2016. Žalobkyně se zde zavázala žalovanému zřídit běžný účet č. bankovní účet a poskytovat mu zde bankovní služby a současně úvěr

ve výši 20 000 Kč (anonymizováno) s tím, že tato částka bude žalovanému poskytnuta bez určeného účelu. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok v 25 měsíčních splátkách

po 935 Kč splatných vždy k 5. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 5. 12. 2016, a to automatickým inkasem z účtu č. bankovní účet. Úrok byl sjednán ve výši 14,9 % ročně a při řádném splácení bonusový ve výši 9,9 % ročně.

4. Z obou listin nazvaných obchodní podmínky (jedny účinné od 14. 9. 2016 a druhé od 3. 11. 2020, jinak obsahově téměř totožné) soud zjistil, že se jedná o všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, které obsahují výklad pojmů, obecné informace o poskytování bankovních produktů a služeb, včetně internetového bankovnictví a poskytování úvěrů. Dále obsahují ujednání ryze technického charakteru, jako je například doručování písemností.

5. Z obou listin nazvaných podmínky pro používání úvěru (jedny účinné od 14. 12. 2013 a druhé od 31. 10. 2018, jinak obsahově téměř totožné) soud zjistil, že se jedná o součást rámcové smlouvy a obsahují ujednání technického charakteru týkající se čerpání a splácení sjednávaných úvěrů.

6. Zy nazvané formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje informace k úvěru na 20 000 Kč jako je počet splátek a jejich výše, úrok, RPSN, atp.

7. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za den 16. 12. 2016 soud zjistil, že sem byla připsána částka 20 000 Kč (jako půjčka číslo).

8. Zy nazvané dodatek číslo k rámcové smlouvě číslo soud zjistil, že tímto dodatkem ze dne 18. 5. 2017 se účastníci v rámci internetového bankovnictví dohodli na změně termínu splatnosti splátek z 5. dne v měsíci na 25. den v měsíci.

9. Zy nazvané dodatek číslo k rámcové smlouvě číslo soud zjistil, že tímto dodatkem ze dne 18. 5. 2017 se účastníci v rámci internetového bankovnictví dohodli na změně výše splátky z 935 Kč na 293 Kč a doby splácení z 24 měsíců (s bonusem) na 75 měsíců a z 26 měsíců (bez bonusu) na 96 měsíců.

10. Zy nazvané dodatek číslo k rámcové smlouvě číslo soud zjistil, že tímto dodatkem ze dne 26. 9. 2017 se účastníci v rámci internetového bankovnictví dohodli na změně termínu splatnosti splátek z 25. dne v měsíci na 10. den v měsíci.

11. Zy nazvané dodatek číslo k rámcové smlouvě číslo soud zjistil, že tímto dodatkem ze dne 6. 10. 2017 se účastníci v rámci internetového bankovnictví dohodli na změně termínu splatnosti splátek z 10. dne v měsíci na 25. den v měsíci.

12. Zy nazvané splátkový kalendář a dále zy nazvané přehled plateb soud zjistil, že na úvěr č. anonymizováno žalovaný celkem zaplatil 17 450,30 Kč, přičemž již se třetí splátkou byl v prodlení (neměl na účtu dostatek prostředků a splátka byla stržena z účtu na několikrát). To se několikráte opakovalo i přes změnu výše splátky až v dubnu 2018 žalovaný přišel o bonusový stupeň.

13. Z dopisu ze dne 29. 12. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení 11 080,82 Kč jako dluhu z úvěru č. anonymizováno do 7. 1. 2021, jinak se vystavuje riziku podání žaloby, což žalobkyni vůbec netěší.

Z přiloženého podacího archu se pak podává, že tento dopis byl žalovanému dne 31. 12. 2020 odeslán.

14. Zy nazvané odchozí zprávy soud zjistil, že žalobkyně eviduje dva dopisy pro žalovaného, a to ze dne 10. 12. 2020 a 30. 12. 2020.

15. Zy nazvané aplikační data soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla shora uvedený úvěr a dále mu 13. 2. 2017 zamítla žádost o dalších 242 055 Kč jako převedení půjček. Při obou žádostech žalovaný sdělil údaje o svém vzdělání (středoškolské), typu bydlení (nájem) a osobním stavu (svobodný).

16. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že k 14. 11. 2016 měl žalovaný dva aktivní (dosud nesplacené) obyčejné úvěry, 3 kartové úvěry (kreditní karty), dva již splacené nesplátkové a jeden ukončený kartový, dále jeden obyčejný odmítnutý

a jeden odvolaný. Celkem žalovaný splácel 7 144 Kč měsíčně a další dvě splátky s variabilní výší.

17. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaný měl k 14. 11. 2016 průměrný čistý měsíční příjem částka.

18. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 14. 11. 2016 rámcovou smlouvu, na základě které žalobkyně žalovanému zřídila běžný účet č. bankovní účet, kde mu poskytovala bankovní služby. Součástí smlouvy bylo ujednání o smlouvě o úvěru č. anonymizováno

ve výši 20 000 Kč s tím, že tato částka bude žalovanému poskytnuta bez určeného účelu na běžný účet. Sjednané peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny na uvedený účet dne 16. 11. 2016. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok v 25 měsíčních splátkách po 935 Kč splatných vždy k 5. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 5. 12. 2016, a to automatickým inkasem ze shora uvedeného účtu. Úrok byl sjednán ve výši 14,9 % ročně a při řádném splácení bonusový ve výši 9,9 % ročně. Účastníci následně dne 18. 5. 2017 uzavřeli dodatek číslo k rámcové smlouvě, kde se dohodli na změně termínu splatnosti splátek z 5. dne v měsíci na 25. den v měsíci a téhož dne dodatek číslo kde se dohodli na změně výše splátky z 935 Kč na 293 Kč a doby splácení z 24 měsíců (s bonusem) na 75 měsíců a z 26 měsíců (bez bonusu) na 96 měsíců. Dále dne 26. 9. 2017 uzavřeli dodatek číslo kde se dohodli na změně termínu splatnosti splátek z 25. dne v měsíci na 10. den v měsíci a dále dne 6. 10. 2017 dodatek číslo kde se opět dohodli na změně termínu splatnosti splátek z 10. dne v měsíci na 25. den v měsíci. Na závazek z této smlouvy žalovaný zaplatil celkem 17 450,30 Kč, přičemž již se třetí splátkou byl v prodlení (neměl na účtu dostatek prostředků a splátka byla stržena z účtu na několikrát). To se několikráte opakovalo i přes změnu výše splátky až v dubnu 2018 žalovaný přišel o bonusový stupeň. Další žádost o úvěr ze dne 13. 2. 2017, kde žalovaný požadoval dalších 242 055 Kč jako převedení půjček, již žalobkyně zamítla. Při obou žádostech žalovaný sdělil údaje o svém vzdělání (středoškolské), typu bydlení (nájem) a osobním stavu (svobodný). Žalobkyně rovněž provedla 14. 11. 2016 lustraci žalovaného v bankovním registru klientských informací, ze kterého zjistila, že žalovaný měl dva aktivní (dosud nesplacené) obyčejné úvěry, 3 kartové úvěry (kreditní karty), dva již splacené nesplátkové a jeden ukončený kartový, dále jeden obyčejný odmítnutý a jeden odvolaný. Celkem žalovaný splácel 7 144 Kč měsíčně a další dvě splátky s variabilní výší. Průměrný příjem žalovaného (mzda) činil částka čistého. Jelikož žalovaný nesplácel řádně, vyzvala jej žalobkyně dopisem ze dne 29. 12. 2020 k zaplacení 11 080,82 Kč jako dluhu z úvěru č. anonymizováno

do 7. 1. 2021, jinak se vystavuje riziku podání žaloby, což žalobkyni vůbec netěší.

19. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona

o spotřebitelském úvěru).

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. Podle , , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

24. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z údajů, které jí žalovaný sdělil, osobu žalovaného lustrovala v bankovním registru klientských informací a dále disponovala potvrzením o výši příjmu, ze kterého byla ověřena výše mzdy. Po provedeném dokazování je nutno žalobkyni přisvědčit, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, nicméně dospěla-li na základě zjištěných údajů k závěru o jeho schopnosti poskytovaný úvěr splácet, nemohla tak činit s odbornou péčí. Předně je třeba uvést, že smlouva o úvěru byla uzavřena téhož dne, kdy byl žalovanému u žalobkyně zřízen běžný účet a žalobkyně tak nemohla mít bez dalšího ani rámcovou informaci o hospodaření žalovaného (z pohybů na účtu). Výdaje žalovaného pak žalobkyně nikterak nezjišťovala a pouze se spokojila s údaji sdělenými žalovaným (údaji o příjmech, typu bydlení a osobním stavu). Žalobkyně ověřovala úvěrovou angažovanost žalovaného, kdy zjistila, že žalovaný měl dva aktivní (dosud nesplacené) obyčejné úvěry, 3 kartové úvěry (kreditní karty), dva již splacené nesplátkové a jeden ukončený kartový, dále jeden obyčejný odmítnutý a jeden odvolaný. Celkem žalovaný splácel 7 144 Kč měsíčně a další dvě splátky s variabilní výší. Žalobkyně se pak spokojila s tímto zjištěním v korelaci s výší mzdy. Je však třeba poznamenat, že sama úvěrová angažovanost žalovaného může svědčit o jeho nepříznivé finanční situaci a bez dalších zjištění (o jeho výdajích) nelze dle názoru soudu odpovědně jeho schopnost splácet posoudit. Žalobkyně přesto žalovanému úvěr poskytla. Tento úvěr však žalovaný nebyl dlouhodobě schopen splácet, proto se se žalobkyni dohodl na změně termínu splatnosti a výše splátky, v důsledku čehož došlo k prodloužení doby splácení z původně sjednaných dvou let na osm. Přes to nebyl žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet a dostával se do prodlení. Vzhledem k uvedenému tak soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a proto je třeba na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

25. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 17 450,30 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 2 549,70 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 27. 9. 2021 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 28. 9. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 29. 9. 2021 do prodlení.

26. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2 549,70 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle o. z. jdoucích od 29. 9. 2021 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

27. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 8 119,44 Kč, úroku ve výši 411,68 Kč, úroku ve výši 14,9 % ročně z částky 10 669,14 Kč od 29. 12. 2020 do 23. 1. 2021, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 10 669,14 Kč od 24. 1. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 10 669,14 Kč od 8. 1. 2021 do 28. 9. 2021 a úroku z prodlení z částky 8 119,44 Kč od 29. 9. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

28. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl většinově úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.