Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 184/2021-101

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 34 704 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 10. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 7 204 Kč, úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 28 401 Kč od 28. 12. 2020 do 9. 10. 2021 a úroku z prodlení z částky 901 Kč

od 10. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce titul. jméno příjmení na náhradě nákladů řízení 999 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 10. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 7 204 Kč, úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 28 401 Kč od 28. 12. 2020 do 9. 10. 2021 a úroku z prodlení z částky 901 Kč od 10. 10. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení 999 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 9. 2. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 34 704 Kč spolu s úroky a úroky

z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 2. 9. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že 27 500 Kč bylo převedeno na účet žalovaného

a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 21,05 % ročně, a to ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 27. 12. 2020 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 28 401 Kč, dlužných splátek ve výši 3 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč za neuhrazení tří splátek (3 * 499 Kč)

a smluvní pokuty ve výši 1 356 Kč (0,1 % denně z částky 31 551 Kč od 28. 12. 2020 do 8. 2. 2021).

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z y nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto dne 2. 9. 2020 uzavřeli žalobkyně a žalovaný. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak,

že 27 500 Kč převede na zde uvedený účet žalovaného a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 21,05 % ročně ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje říjnem 2020. Pro případ prodlení s jakoukoliv úhradou delší než dva měsíce se účastníci dohodli, že je žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr splatným. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že jsou zde uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru včetně smluvních pokut. Předložené úvěrové podmínky pak obsahují zejména výklad některých pojmů, ujednání

o doručování atp. Splátkový kalendář pak obsahuje rozklad jednotlivých splátek, tedy jaká část té které splátky připadá na jistinu a jaká na úrok. Ze záznamu o vložení dokumentu se podává, že zprostředkovatel smlouvu vložil do systému žalobkyně 2. 9. 2020.

4. Z y nazvané potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 14. 9. 2020 bylo z účtu žalobkyně převedeno na účet žalovaného uvedený ve smlouvě 27 500 Kč.

5. Z další y nazvané potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 14. 9. 2020 bylo z účtu žalobkyně převedeno na účet zprostředkovatele 2 500 Kč.

6. Z y nazvané bonita smlouvy soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného neeviduje žádnou úhradu.

7. Z výpisu ze seznamu České národní banky soud zjistil, že žalobkyně má od 18. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení, vázaných spotřebitelských úvěrů a spotřebitelských úvěrů na bydlení.

8. Z y nazvané posouzení úvěruschopnosti zákazníka soud zjistil, že žalovaný uvedl své příjmy ve výši částka a celkové příjmy domácnosti částka, přičemž žalobkyně počítala s příjmy jen částka. Mezi své výdaje žalovaný zahrnul výdaje na bydlení částka, na jiné úvěry částka a ostatní částka. S ostatními výdaji žalobkyně nepočítala a vyšel jí rozdíl mezi příjmy a výdaji částka, tedy že je žalovaný schopen úvěr splácet. Z předložený výplatní pásky za duben 2020 soud zjistil, že žalovaný měl čistý příjem částka a z výplatní pásky za červen 2020 pak, že žalovaný měl čistý příjem částka. Z výpisu z účtu se pak podává, že v červenci 2020 bylo žalovanému od zaměstnavatele vyplaceno částka.

Z výpisu z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku soud zjistil, že žalovaný zde 14. 9. 2020 veden nebyl. Z čestných prohlášení se podává, že žalovaný žalobkyni sdělil své příjmy ve výši částka měsíčně a výdaje částka

na bydlení, částka na jiné úvěry (částka Moneta, částka Ferratum a částka příjmení) a částka jako další výdaje. Dále žalovaný sdělil, že je svobodný a nemá děti. Z vybraných pohybů na účtu za období od datum do datum (žalobkyně nepředložila všechny stránky, jen 135 transakcí) soud zejména zjistil, že žalovaný měl problém se sázením, neboť ze zde zaznamenaných 135 transakcí bylo 59 sázek (a žádný příjem z těchto sázek). Žalobkyně dále předložila statistiku rodinných účtů, výdaje na konečnou spotřebu domácností, výše normativních nákladů na bydlení a životní a existenční minimum, které obsahují statistická data z vybraných segmentů.

9. Z dopisu ze dne 26. 10. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně upomínala žalovaného o dlužnou splátku a náklady na upomínání.

10. Z dopisu ze dne 26. 11. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně upomínala žalovaného o dlužnou splátku a náklady na upomínání.

11. Z dopisu ze dne 27. 12. 2020 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovanému oznamoval, že jelikož se dostal do prodlení, stal se celý dluh z poskytnutého úvěru splatným k 27. 12. 2020 a pokud jej do deseti dnů neuhradí, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 27. 12. 2020.

12. Z čestných prohlášení a seznamů odeslaných dávek a seznamu odeslaných upomínek soud zjistil, že pan jméno jméno prohlásil, že dne 26. 10. 2020 a 26. 11. 2020 prostřednictvím společnosti právnická osoba zaslal dlužníkům upomínky.

13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 2. 10. 2020 prostřednictvím úvěrového zprostředkovatele uzavřel se žalobkyní smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že 27 500 Kč převede na zde uvedený účet žalovaného a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 21,05 % ročně ve 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy

ke každému 20. dni v měsíci počínaje říjnem 2020. Dne 14. 9. 2020 žalobkyně sjednanou částku na účet žalovaného a zprostředkovatele převedla. Žalovaný neuhradil žádnou splátku. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně celý zůstatek úvěru ke dni 27. 12. 2020 splatným. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni sdělil údaje o svém příjmu a nákladech a předložil jí výplatní pásky a pohyby na účtu (k údajům zde uvedeným níže).

14. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona

o spotřebitelském úvěru).

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo

i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle

odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Podle , , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl

po právu plnit sám.

18. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry

a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

19. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmů ve výši 20 000 Kč měsíčně, které měla ověřené z výplatních pásek a výpisů z jeho běžného účtu. Dále pak zohlednila měsíční splátky úvěrů, které žalovaný splácel. Ohledně výdajů pak vycházela z historických dat ČSÚ. Po provedeném dokazování je nutno žalobkyni přisvědčit, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, nicméně dospěla-li

na základě zjištěných údajů k závěru o jeho schopnosti poskytované úvěry splácet, nemohla tak činit s odbornou péčí. Předně je třeba konstatovat, že měla-li žalobkyně výpis pohybů na účtu žalovaného, nebylo důvodu vycházet

z nějakých historických dat Českého statistického úřadu a stačilo nahlédnout do těchto pohybů. Pokud by tak žalobkyně učinila, zjistila by celkovou špatnou finanční bilanci žalovaného a zejména jeho problémy se sázením, kdy jen

z předložené části těchto pohybů na účtu za období od května do srpna 2020 vyplývá 59 sázek (dlužno dodat, že žalobkyně předložila jen sedm z celkových 49 stran těchto pohybů) a skutečnost, že žalovaný si bral i další úvěry (právnická osoba) které žalobkyně do svých úvah nikterak nezahrnula. Dlužno dodat, že žalobkyně měla zjištěno, že v době uzavírání smlouvy žádný z dluhů žalovaného nebyl vymáhán, nicméně pokud by se jen letmo zabývala skutečnými výdaji žalovaného (z pohybů na účtu), musela by seznat, že žalovaný nebude schopen dlouhodobě splácet své závazky (nízký zůstatek, velký objem sázek). Přesto mu žalovaný úvěr poskytla. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

20. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč (nikoli 30 000 Kč, neboť 2 500 Kč bylo podle neplatné smlouvy vyplaceno nikoli žalovanému, ale zprostředkovateli). Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť

z přiloženého podacího lístku, čestných prohlášení a přehledů odeslaných dávek se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 8. 10. 2021 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den,

tj. 9. 10. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 10. 10. 2021 do prodlení.

21. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč,

a to včetně úroků z prodlení podle o.z. jdoucích od 10. 10. 2021 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

22. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 7 204 Kč, úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 28 401 Kč od 28. 12. 2020 do 9. 10. 2021 a úroku z prodlení z částky 901 Kč od 10. 10. 2021 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 64 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 36 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 28 % nákladů řízení ( ). Soud na daný případ aplikoval , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 999 Kč představují odměnu za tři úkony právní služby po 500 Kč

za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 3. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1

písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 378 Kč ( ) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 389 Kč ( ), to vše snížené na 28 %. Odměnu ani náhradu hotových výdajů za doplnění žaloby došlé soudu dne 22. 1. 2022 soud žalobkyni nepřiznal, neboť nelze klást k tíži žalovaného, že žaloba byla napsána tak, že jí bylo nutné doplňovat. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.