Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 85/2021-27
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Stanislavem Pulkrabem jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 82 509,55 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 724,55 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 372,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 372,44 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 372,44 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 330,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59 703 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 330,56 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 330,56 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 724,55 Kč, zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 372,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 372,44 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 38 372,44 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 330,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59 703 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 330,56 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 330,56 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala zaplacení částky 82 509,55 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému celkem částku 60 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 6alobkyně před prvním jednáním vzala žalobu co do částky 33 724,55 Kč zpět, a soud tedy řízení v této části dle ustanovení § 96 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) zastavil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 OSŘ ).
4. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:
právnická osoba dne datum poskytla částku 20 000 Kč, jak se podává ze smlouvy o úvěru číslo. Dne datum mu poskytla částku 40 000 Kč, jak se podává z bankovního výpisu číslo Tyto částky měly být žalovanému poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru číslo ve znění dodatku ze dne datum, žalobkyně však přes výzvu soudu netvrdila, zda a jakým způsobem její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Přípisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k vrácení částky 70 800,12 Kč, jak se z tohoto přípisu podává, přičemž tento přípis byl odeslán téhož dne, jak je zřejmé z poštovního podacího archu ze dne datum Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni, jak je z této smlouvy a z potvrzení o zaplacení úplaty, stejně jako z oznámení o postoupení pohledávky zřejmé. Ani přes předžalobní výzvu žalovaný ne svůj dluh ničeho neuhradil, jak se z této výzvy ve spojení s poštovním podacím archem podává.
5. S ohledem na následní právní hodnocení soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti z všeobecných obchodních podmínek právnická osoba, upomínky ze dne datum ani ze dne datum, z přehledu úvěru, z dodatku smlouvy ze dne datum, z informací pro spotřebitele ani z verifikační platby.
6. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen„ OZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015 -39).
13. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07 ). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
14. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že nemá k dispozici důkazy, že by její předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Pokud tedy byla následně mezi předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 OZ ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).
15. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez právního důvodu, je třeba na toto plnění (celkem částka ve výši 60 000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 OZ ). Žalovaný již zaplatil částku 21 627,56 Kč, jak je zřejmé ze skutečnosti, kdy na smlouvu o úvěru měl vrátit částku 41 330,80 Kč, přičemž v dodatku smlouvy, na základě kterého mu byla poskytnuta částka 40 000 Kč, bylo uvedeno, že jistina celkově činí 59 703,24 Kč, zbývá tak žalovanému uhradit částka 38 372,44 Kč.
16. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a zřejmého rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobkyni, na kterou byla předmětná pohledávka postoupena, ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná úvěrová smlouva. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobkyni nepřiznal ani žalovaný úrok ani zákonný obvyklý úrok. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení (§ 1970 OZ ). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani po té, co byl vyzván k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne datum, dostal se následujícím dnem po doručení výzvy (tři dny po odeslání dle § 573 OZ ) do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů. Ve zbytku nároku a případného úroku z prodlení z tohoto nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 6 248,37 Kč byl úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 59 703 Kč od datum do datum, jak žalobkyně uvedla v žalobě.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl ve sporu úspěšnější jak žalobkyně, a tato by tak byla povinna mu hradit náklady řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř. ).