Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
122 C 1/2022-62
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní JUDr. Libuší Vykopalovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10.188 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci
1) pohledávku ve výši 6 058,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 258,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 01.11.2020 do 22.12.2020 ve výši 181,82 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 13 758,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 23.12.2020 do 05.02.2021 ve výši 141,88 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 11 758,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 06.02.2021 do 24.03.2021 ve výši 126,64 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 11 058,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 25.03.2021 do 30.04.2021 ve výši 93,76 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 10 358,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 01.05.2021 do 04.06.2021 ve výši 83,08 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 9 858,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 05.06.2021 do 02.07.2021 ve výši 63,26 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 7 858,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 03.07.2021 do 07.09.2021 ve výši 120,65 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 6 658,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 08.09.2021 do 19.10.2021 ve výši 64,08 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 6 058,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 20.10.2021 do zaplacení
2) pohledávku ve výši 4 130,02 Kč
3) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 22.07.2020 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 15 889,89 Kč od 22.07.2020 do 10.09.2020 ve výši 942,48 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 15 559,56 Kč od 11.09.2020 do 21.10.2020 ve výši 742,10 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 14 559,56 Kč od 22.10.2020 do 22.12.2020 ve výši 1 049,66 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 13 059,56 Kč od 23.12.2020 do 05.02.2021 ve výši 683,55 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 11 059,56 Kč od 06.02.2021 do 24.03.2021 ve výši 604,42 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 10 359,56 Kč od 25.03.2021 do 30.04.2021 ve výši 445,85 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 9 659,56 Kč od 01.05.2021 do 04.06.2021 ve výši 393,05 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 9 159,56 Kč od 05.06.2021 do 02.07.2021 ve výši 298,20 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 7 159,56 Kč od 03.07.2021 do 07.09.2021 ve výši 558,11 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 5 959,56 Kč od 08.09.2021 do 19.10.2021 ve výši 291,06 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 5 359,56 Kč od 20.10.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 7. 2020 dosáhne částky 43 200,00 Kč a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku., se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci 1) pohledávku ve výši 6 058,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 258,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 01.11.2020 do 22.12.2020 ve výši 181,82 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 13 758,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 23.12.2020 do 05.02.2021 ve výši 141,88 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 11 758,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 06.02.2021 do 24.03.2021 ve výši 126,64 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 11 058,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 25.03.2021 do 30.04.2021 ve výši 93,76 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 10 358,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 01.05.2021 do 04.06.2021 ve výši 83,08 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 9 858,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 05.06.2021 do 02.07.2021 ve výši 63,26 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 7 858,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 03.07.2021 do 07.09.2021 ve výši 120,65 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 6 658,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 08.09.2021 do 19.10.2021 ve výši 64,08 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 6 058,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 20.10.2021 do zaplacení 2) pohledávku ve výši 4 130,02 Kč 3) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 22.07.2020 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 15 889,89 Kč od 22.07.2020 do 10.09.2020 ve výši 942,48 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 15 559,56 Kč od 11.09.2020 do 21.10.2020 ve výši 742,10 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 14 559,56 Kč od 22.10.2020 do 22.12.2020 ve výši 1 049,66 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 13 059,56 Kč od 23.12.2020 do 05.02.2021 ve výši 683,55 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 11 059,56 Kč od 06.02.2021 do 24.03.2021 ve výši 604,42 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 10 359,56 Kč od 25.03.2021 do 30.04.2021 ve výši 445,85 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 9 659,56 Kč od 01.05.2021 do 04.06.2021 ve výši 393,05 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 9 159,56 Kč od 05.06.2021 do 02.07.2021 ve výši 298,20 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 7 159,56 Kč od 03.07.2021 do 07.09.2021 ve výši 558,11 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 5 959,56 Kč od 08.09.2021 do 19.10.2021 ve výši 291,06 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,21 % p.a. z částky 5 359,56 Kč od 20.10.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 7. 2020 dosáhne částky 43 200,00 Kč a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku., se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 10.188 Kč s příslušenstvím a to na základě smlouvy o úvěru číslo s tím, že podle této smlouvy poskytnul žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč, z něhož bylo zaplaceno celkem 24.200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru k datu 20. 7. 2020 a dosud nezaplacená jistina a nezaplacené úroky se staly součástí nové jistiny ve výši 17.559,56 Kč. K tomu požaduje žalobce smluvní pokutu podle bodu 6.1 smlouvy za prodlení se splátkou 2 x 499 Kč a náklady vzniklé v souvislosti s prodlením podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 200 Kč. Dále žalobce požaduje smluvní pokutu 4.130,02 Kč podle článku 6.5 smlouvy a to ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou od 1. 11. 2020 do data vyhotovení žaloby. Žalobce dále požaduje smluvní úrok z původní jistiny ve výši 43,21 % ročně s tím, že výše úroku je limitována podle smlouvy částkou 43.200 Kč. Schopnost žalovaného hradit úvěr byla žalobcem prověřena na základě dokladu o příjmech, výpisem z bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázi SOLUS a v nebankovním registru klientských informací a v databázi Nikita Engine s. r. o. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku a neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Pravidelný měsíční příjem žalovaného byl potvrzen výpisem z účtu s tím, že výdaje žalovaného zahrnují životní minimum jednotlivce a povinou rezervu. Byla také provedena kontrola identity žalovaného. Žalovaný současně v návrhu na uzavření smlouvy v článku 10 prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy. Podle žalobce na základě uvedených dokumentů tento řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného.
2. Žalobce na podané žalobě trval s tím, že po podání žaloby nedošlo k žádné úhradě. Podle žalobce bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla řádně uzavřena úvěrová smlouva a také, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.
3. Žalovaný v řízení neuvedl žádné procesní stanovisko, za použití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soud věc projednal a rozhodnul v jeho nepřítomnosti.
4. Z důkazů provedených v řízení bylo zjištěno, že smlouva o úvěru číslo byla uzavřena mezi žalobcem jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako dlužníkem dne 24. 4. 2019 a žalobce na jejím základě poskytl žalovanému téhož dne spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč na žalovaným označený účet. Žalovaný se zavázal splácet úvěr 36-ti čtyřmi splátkami ve výši 1.000 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 52,88 % ročně po celou dobu splácení úvěru s tím, že žalobce je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění, požadovat částku v maximální souhrnné výši 43.200 Kč. Celková částka, kterou má žalovaný zaplatit byla sjednána ve výši 36.000 Kč. Podle bodu 6.3, jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, kdy se stává okamžitě splatná celá jistina, veškeré úroky přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Podle bodu 6.1 smlouvy, jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vznikne jim povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku. Podle bodu 6.2 smlouvy poskytovatel má vůči klientům právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy, jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou a to ode dne následujícího po dni zesplatnění. V bodě 10.1 písmeno f) klient prohlašuje, že nemá žádné splatné dluhy a není proti němu vedeno exekuční řízení.
5. Z výpisu z osobního účtu žalovaného za měsíc březen 2019 bylo zjištěno, že žalovanému přišla na účet od příjmení příjmení částka 18.589 Kč, automaticky vrácená platba z neexistujícího účtu 2.980 Kč a dále od jméno příjmení„ na vypálení“ částka 5.000 Kč Celkem na účet přišly úhrady 26.660 Kč, odešly platby 27.228 Kč a konečný zůstatek na účtu činil 239,88 Kč. Žalovaný nemá záznam v registru SOLUS, v nebankovním registru klientských informací je hodnocen skóre 395 a podle zprávy Nikita Engine s. r. o. má tento skóre 246. Z vyjádření znalce příjmení jméno příjmení titul za jménem příjmení ze dne 25. 10. 2018 bylo zjištěno, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba absolutní výše zaplacených úroků je v obou případech shodná.
6. Shora uvedená zjištění učinil soud ze smlouvy o úvěru č, z výpisu z účtu žalovaného, ze záznamu SOLUS, nebankovního registru klientských informací a společnosti Nikita Engine s. r. o., z vyjádření anonymizováno jméno příjmení titul za jménem a z dokladu o vyplacení úvěru.
7. Podle § 86 odst. 1 a odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celková výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce a žalovaný uzavřeli předmětnou úvěrovou smlouvu platně. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, jinak by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. V tomto směru soud poukazuje také na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , podle něhož to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v úvahu bez ohledu na to, zda je tento požadavek v nějakém zákoně výslovně zakotven. V principu odpovědného úvěrování a v ochraně spotřebitele před neúměrným zadlužováním navazuje zákon č. 257/2016 Sb. spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016, zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb. provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. , kde byla neplatnost smlouvy pro případ neposouzení schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí koncipována jako neplatnost absolutní. Nebylo smyslem a účelem zákona č. 257/2016 Sb. zákonnou ochranu a právní postavení spotřebitelů oslabit či ohrozit, což by znamenalo připuštění relativní neplatnosti. Spotřebitel totiž jako jednoznačně slabší smluvní strana v naprosté většině případů nedisponuje potřebnými právními znalostmi k uplatnění relativní neplatnosti a ve sporech z úvěrových smluv se tedy jedná o slabší smluvní stranu také z hlediska právní orientace a také z hlediska ekonomického. V daném případě je třeba aplikovat absolutní neplatnost ve smyslu § 588 občanského zákoníku , a to pro rozpor se zákonem tedy § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Pokud totiž věřitel řádně nesplnil povinnosti stanovené v uvedeném zákonném ustanovení při posouzení úvěru schopnosti spotřebitele, bylo by takové právní jednání v rozporu s ustanovením § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , a současně také s účelem a smyslem tohoto zákona a tím i s veřejným pořádkem, který pouze doplňuje kritérium smyslu a účelu zákona. Smyslem a účelem zákonné úpravy spotřebitelského úvěru a související ochrany spotřebitele je zabránit nežádoucímu rostoucímu zadlužování domácností, které může mít pro dlužníky i likvidační důsledky, když může vést k jejich předlužení a související insolvenci, což není z ekonomického ani společenského hlediska žádoucí. Z úpravy občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru je zcela jednoznačný úmysl zákonodárce a účel zákona směřující ke zvýšené ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany úvěrové smlouvy. Uvedený názor soudu se opírá také o rozhodovací praxi soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. V rozsudku zle dne 4. 6. 2015, Faber C – 497/13 bod 42 soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Ve spotřebitelském právu je třeba zohlednit skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, kterou využívá ve svůj prospěch, přičemž absence informovanosti spotřebitele je vyvažována zásahem zvenčí. Takový výklad považuje soud za konformní, odpovídající dosavadnímu přístupu zákonodárce i soudů při ochraně spotřebitele.
11. V daném případě dospěl soud k závěru o absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. a § 588 občanského zákoníku pro nedostatek odborné péče žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když podle § 86 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru měl být úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Žalovaný v daném případě prokázal svou mzdu pouze za měsíc březen 2019, aniž by byl zjišťován průměrný příjem za delší období či stálost tohoto příjmu a pracovního poměru. Zejména však u žalovaného nebyly vůbec zjišťovány jeho životní výdaje a to zejména náklady na bydlení, jeho individualizované měsíční výdaje ani počet vyživovacích povinností. Ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru přitom vyžaduje porovnat příjmy a výdaje spotřebitele, takže aby bylo vyhověno tomuto zákonnému požadavku, je nezbytné vycházet z konkrétních individualizovaných výdajů dané osoby a nikoli z částek životního minima či plateb podle výpisu z účtu žalovaného za jediný měsíc, kde navíc není vždy jednoznačně zřejmé, o jaký konkrétní výdaj se jedná. Nelze předpokládat, že běžný občan zabezpečí své měsíční životní potřeby pouze z částky životního minima, která je stanovena zákonem pouze jako minimální příjem fyzické osoby k zajištění opravdu základní výživy a základních životních potřeb nezahrnující náklady na bydlení. Bez posouzení konkrétních individualizovaných výdajů žalovaného (zohledňujících skutečné náklady dané osoby, které jsou ovlivněny např. věkem, životními zvyky, individuálními názory a preferencemi, náklady na zájmovou činnost, zdravotní stav apod.) nelze učinit s odbornou péčí závěr o schopnosti úvěr splácet. Navíc z žalovaným předloženého výpisu z účtu vyplývá jeho naprosto minimální zůstatek (239,88 Kč), což jednoznačně nasvědčuje tomu, že tento nemá ze svých příjmů žádné finanční rezervy, tento navíc měl v daný měsíc na účtu výrazně větší výdaje než příjmy ze mzdy (kdy není ani jednoznačně potvrzeno, že platba od jméno příjmení je mzda). Pokud by takový stav na účtu žalovaného byl případně ovlivněn nějakým jednorázovým výdajem, bylo při vynaložení odborné péče na místě se vzniklou nesrovnalostí zabývat a vyhodnotit ji při posuzování úvěruschopnosti. Posuzování poměrů žalovaného mělo být provedeno ve vzniklé situaci důkladněji a konkrétněji a to především s individualizací měsíčních nákladů žalovaného. Podle názoru soudu byly nedostatečným způsobem zjišťovány též případné další dluhy žalovaného, který se ke svým dluhům vyjádřil pouze v předepsaném tiskopise úvěrové smlouvy psané drobným písmem a to až na její sedmé straně pod bodem 10.1 písm f), kdy s ohledem na rozsáhlost a členění textu smlouvy je velmi nepravděpodobné, že žalovaný tímto činil relevantní prohlášení odpovídající skutečnosti a že tento tomuto prohlášení v rozsáhlém textu smlouvy věnoval vůbec pozornost. Takový způsob zjištění závazků spotřebitele neodpovídá požadavku odborné péče při postupu žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy. S ohledem na shora uvedené zjištění a závěry žalobce nemohl ve vzniklé situaci dospět bez důvodných pochybností k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet. V jeho postupu nelze shledat odbornou péči, kterou vyžaduje ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, které se vztahuje i k úpravě obsažené v ustanovení § 86 cit. zákona. Navíc součástí odborné péče poskytovatele úvěru je ve smyslu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. dokladem o nákladech na bydlení apod.). Tento výklad lze učinit z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39. Součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby„ před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článku 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C -449/13, z něhož mj. vyplývá, že:„ Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět„ úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. Pokud by žalobce k uzavření smlouvy o úvěru přistupoval s odbornou péčí, nemohl by jen na podkladě dokladů předložených žalovaným dospět k závěru o jeho schopnosti úvěr splácet. Veškeré shora popsané nedostatky při zjišťování a posuzování úvěruschopnosti vedou soud k závěru, že žalobce bez jejich odstranění nemohl bez důvodných pochybností dospět k závěru o schopnosti spotřebitele úvěr splácet a tento byl poskytnut v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , což vede k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 cit. zákona a ke vzniku nároku žalobce na bezdůvodné obohacení. S ohledem na neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy soud není vázán právní kvalifikací učiněnou žalobcem, vznikl žalobci nárok podle § 2991 občanského zákoníku na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 20.000 Kč, když v řízení bylo prokázáno bezdůvodné obohacení žalovaného v rozsahu plnění ze strany žalobce, což činí 20.000 Kč. Tuto částku již žalovaný vrátil, resp. významně přeplatil, když celkem zaplatil žalobci 24.200 Kč, a proto soud předmětnou žalobu v celém rozsahu zamítl a to včetně žalobních požadavků na zaplacení plnění sjednaných v předmětné úvěrové smlouvě, když s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru žalobci nárok na tato smluvní plnění nevznikl.
12. O nákladech řízení rozhodl soud za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož v řízení úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí a exekuci.