Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 268/2021-29
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Reimannovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 26 900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % jdoucím z této částky od 25. 9. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, v části požadující zaplacení částky 19 450 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 2 520,31 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % jdoucím z částky 8 582 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 11,23 % ročně jdoucí z částky 15 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % jdoucím z této částky od 25. 9. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, v části požadující zaplacení částky 19 450 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 2 520,31 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % jdoucím z částky 8 582 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 11,23 % ročně jdoucí z částky 15 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předmětný nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. 7 2017 uzavřené dne 24. 8. 2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO a žalovanou. Na základě smlouvy č. 7 2017 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 10 950 Kč. Celkovou částku ve výši 25 950 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, v důsledku toho využil právní předchůdce žalobkyně svého práva požadovat uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný na svůj dluh celkově uhradil 7 550 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 postoupil původní věřitel pohledávku na žalobkyni s účinností od 8. 7. 2020.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Ze smlouvy o úvěru č. 7 2017 uzavřené dne 24. 8. 2017 soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 10 950 Kč. Půjčka včetně poplatku měla být původnímu věřiteli splacena celkem v 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku 25 950 Kč, když výše roční procentní sazby nákladů (tzv. RPSN) činila 189,38 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku na žalobkyni s účinností od 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně.
5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný zaplatil na základě uzavřené smlouvy č. 7 2017 částku v celkové výši 7 550 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporoval, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.
6. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků.
8. Soud se dále zabýval platností smlouvy o úvěru č. 7 2017 uzavřené dne 24. 8. 2017 zejména z hlediska jejich souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 z. č. 40/1964 Sb. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 z. č. 40/1964 Sb. neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.
9. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v srpnu 2017, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru činily v průměru 9,42 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, v které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 189,38 %, tvoří takto sjednaná RPSN zhruba devatenáctinásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 10 950 Kč je pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným.
10. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smluv o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. 7 2017 uzavřené dne 24. 8. 2017 je neplatná jako celek.
11. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání finanční částku ve výši 15 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud však žalovaný vrátil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci částku ve výši 7 550 Kč, má žalovaný povinnost vydat dále bezdůvodné obohacení ve výši 7 450 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, řádně a včas přiznal soud žalobkyni dále nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 9 % ročně za období od 25. 9. 2018 do zaplacení. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když s ohledem na většinový neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.