Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
1 C 61/2022-92
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 26 552,93 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 290,72 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 22 290,72 Kč od 26. 2. 2021 do 28. 7. 2021 v částce 763,29 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 290,72 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované částku 4 262,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 724,89 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 64,59 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 4 262,21 od 28. 7. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 430 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně titul jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 290,72 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 22 290,72 Kč od 26. 2. 2021 do 28. 7. 2021 v částce 763,29 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 290,72 Kč od 28. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalované částku 4 262,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 724,89 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 64,59 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 4 262,21 od 28. 7. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 430 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 26 552,93 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 27 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 16,2 %. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nehradila, úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 20. 1. 2021. Dlužná pohledávka činí jistinu ve výši 25 052,93 Kč, smluvní úrok ve výši 1 724,89 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 500 Kč, úroky z prodlení ve výši 826,88 Kč od 20. 1. 2021 do 28. 7. 2021, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 777,82 Kč od 29. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, kdy výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. , částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Žalovaná měsíčně splácela interní splátky 8 586,79 Kč.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když žalovaná se k jednání nedostavila a nijak se neomluvila, ač jí předvolání k jednání bylo doručeno dne 9. 5. 2022 uložením na adresu jejího bydliště uvedenou v evidenci obyvatel. Právní zástupce žalobkyně svoji nepřítomnost při jednání omluvil a souhlasil s tím, aby jednání proběhlo v nepřítomnosti žalující strany.
3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
4. Ze smlouvy o úvěru dne datum, základních produktových podmínek spotřebitelského úvěru, sazebníku soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalované ve výši 27 000 Kč bez uvedení účelu. Žalovaná se zavázala platit roční úrok 16,2 %, výše měsíční anuitní splátky činila 588,66 Kč včetně pojištění. Dle výpisů z úvěrového účtu a výpisu z běžného účtu žalovaná úvěr čerpala, řádně nesplácela. Dopisem ze dne 20. 1. 2021 žalobkyně oznámila žalované, že celá pohledávka je splatná ke dni 20. 1. 2021 a žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 5. 2. 2021. Dle poštovního podacího archu byla zásilka podána k poštovní přepravě dne 25. 1. 2021. Dopisem ze dne 29. 7. 2021 byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Výzva byla podána k poštovní přepravě 29. 7. 2021.
5. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalované za tři měsíce činil 21 038 Kč, což vyplývá i výpisů z účtu žalované vedeného u žalobkyně za období pěti měsíců před poskytnutím úvěru, počet vyživovaných osob dvě, nezbytné měsíční náklady ve výši 0 Kč. Z výpisů z běžného účtu žalované dále vyplývalo, že žalovaná hospodařila za pomoci povoleného limitu (anonymizováno), kdy v červenci 2019 činil zůstatek na účtu - 4 465,54 Kč, v srpnu 2019 – 2 445,23 Kč, v září 2019 činil zůstatek na účtu - 4 511,53 Kč, v říjnu 2019 činil zůstatek na účtu – 4 132,25 Kč a v listopadu 2019 činil- 4264,57 Kč. Z vnitřního informačního systému soud zjistil, že žalobkyně podala proti žalované dne datum žalobu, kterou se domáhala zaplacení částky 45 601,28 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru dle smlouvy ze dne datum. Téhož dne podala proti žalované žalobu, kterou se po žalované domáhá zaplacení částky 460 860,80 Kč dle smlouvy o úvěru ze dne datum číslo. Kromě toho dne datum podala žalobkyně proti žalované žalobu, kterou se domáhá zaplacení částky 24 836,58 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy číslo ze dne datum. Z bilance smlouvy vyplynulo zjištění, že žalovaná uhradila ve prospěch poskytnutého úvěru částku 4 709,28 Kč.
6. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva.
7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník “) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalované. Žalobkyně vycházela z výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ, faktické výdaje žalované nezohlednila, a to za situace, kdy žalovaná měla dvě vyživovací povinnosti a z výpisů z jejího účtu před poskytnutím úvěru vyplývalo, že hospodaří za pomoci povoleného záporného zůstatku. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalované ve smlouvě uvedené finanční prostředky byly poskytnuty. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta částka 27 000 Kč a zaplatila celkem částku 4 709,28 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 22 290,72 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I.. Žalovaná se dostala do prodlení po uplynutí lhůty k vrácení celé částky dle výzvy ze dne 22. 1. 2021. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalobkyně. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka zahrnující příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 29 406,36 Kč a žalobkyně byla úspěšná pro částku zahrnující i příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 23 057,01 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 57 %, a má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 430 Kč z celkových nákladů ve výši 2 515 Kč Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 063 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva se základním skutkovým a právním rozborem), tři režijní paušály po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. , a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Žalovaná je povinna nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. .
9. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).