Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
34 C 70/2022-99
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem v adresa,
zastoupeného titul jméno příjmení, titul,
advokátem v adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa,
o zaplacení částky 198.463,46 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 198 463,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 435,07 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 198 463,46 Kč za dobu od 2. 4. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 14,9% ročně z částky 193 197,06 Kč za dobu od 2. 4. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 14,9% ročně z částky 3 320,40 Kč za dobu od 2. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 198 463,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 435,07 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 198 463,46 Kč za dobu od 2. 4. 2021 do zaplacení, úrokem ve výši 14,9% ročně z částky 193 197,06 Kč za dobu od 2. 4. 2021 do zaplacení a úrokem ve výši 14,9% ročně z částky 3 320,40 Kč za dobu od 2. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 198.463,46 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.435,07 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 198.463,46 Kč za dobu od 2.4.2021 do zaplacení, úrokem ve výši 14,9% ročně z částky 193.197,06 Kč za dobu od 2.4.2021 do zaplacení a úrokem ve výši 14,9% ročně z částky 3.320,40 Kč za dobu od 2.4.2021 do zaplacení. V žalobním návrhu uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, právnická osoba, dne datum smlouvu o úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 299.351 Kč, úrok byl sjednán ve výši 14,9 % ročně a žalovaný měl uhradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dostal se do prodlení se splácením úvěru, právní předchůdce žalobce proto úvěr ke dni 16.1.2021 zesplatnil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě smlouvy ze dne 30.3.2021, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14.4.2021. Ke dni 1.4.2021 činila pohledávka za žalovaným celkem částku 200.898, 563 Kč a skládala se z jistiny ve výši 193.197,06 Kč, úroku ve výši 3.320,40 Kč, poplatků ve výši 1.946 Kč a úroku z prodlení ve výši 2.435,07 Kč.
Ve věci bylo rozhodnut elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.
Podáním ze dne 11.4.2022 žalobce na výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne 29.3.2022, č.j. 34 C 70/2022-50, doplnil následující skutková tvrzení. Žalovaný čerpal úvěr v částce 264.351 Kč na konsolidaci úvěrů a v částce 35.000 Kč dle vlastního uvážení. Žalovaný měl dlužnou částku uhradit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 5.395 Kč, celkem uhradil na svůj dluh částku 310.989 Kč. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 16.1.2021, kdy zásilka byla žalovanému odeslána dne 19.1.2021 a do dispozice žalovaného se dostala nejpozději 3. pracovní den dle § 573 občanského zákoníku. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14.4.2021, do dispozice žalovaného se zásilka dostala nejpozději 3. pracovní den dle § 573 občanského zákoníku. Výzva k plnění před podáním žaloby byla žalovanému odeslána dne 10.5.2021, do dispozice žalovaného se zásilka dostala nejpozději 3. pracovní den dle § 573 občanského zákoníku.
Dále žalobce podrobně doplnil tvrzení ohledně výpočtu jednotlivých složek dlužné částky. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil poměry žadatele o úvěr na základě informací získaných od žalovaného při zpracování žádosti o úvěr. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaný uvedl, že je ženatý, vlastní rodinný dům/byt bez zástavy, pracovní poměr má na dobu neurčitou. S ohledem na výši příjmu žalovaného dospěl právní předchůdce žalobce k závěru, že schopnost žalovaného úvěr splácet je dostatečná. Konkrétní příjmy, výdaje či majetkové poměry žalovaného před uzavřením smlouvy však žalobce nedoplnil.
Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.
Smlouvou o úvěru ze dne 5.5.2016 (č.l. 22-26 spisu) ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami (v elektronické podobě – systém CEPR), ceníkem (č.l. 30-34 spisu) a tabulkou platební historie (č.l. 27-29, 85 spisu) je prokázáno uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, a žalovaným. Úvěr byl poskytnut v částce 299.351 Kč a žalovaný jej měl uhradit spolu s úrokem ve výši 14,90 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5.395 Kč.
Formulář předložený k důkazu žalobcem (č.l. 59-60 spisu) představuje standardní formulář obsahující předsmluvní informace o uzavíraných úvěrových smlouvách a jejich jednotlivých parametrech, pro rozhodnutí ve věci samé z něj nevyplývají žádná relevantní skutková zjištění.
Dopisem ze dne 15.12.2020 měl být žalovaný vyzván k úhradě částky 17.478 Kč, dopisem ze dne 16.1.2021 mělo dojít k zesplatnění úvěru v částce 195.144 Kč, dopisem ze dne 14.4.2021 mělo být žalovanému oznámeno postoupení pohledávky, dopisem ze dne 10.5.2021 měl být žalovaný vyzván k úhradě před podáním žaloby. Přiložené podací lístky a podací arch prokazují odeslání poštovních zásilek žalovanému, nikoliv jejich doručení. Odkazoval-li žalobce na právní úpravu ustanovení § 573 občanského zákoníku, tak tato se týká zásilky, které adresátu došla, nezakládá fikci ani domněnku doručení u zásilky odeslané.
Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30.3.2021 byla údajná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.
Z žádosti o poskytnutí úvěru (č.l. 61 spisu) vyplývá, že žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem ve výši 20.000 Kč a splátky úvěrů ve výši 7.091 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že je ženatý, vlastní rodinný dům/byt a je zaměstnán. Jakékoliv běžné měsíční výdaje (např. výdaje na bydlení, energie, běžnou spotřebu, dopravu apod.) v žádosti uvedeny nejsou. Dle výpisu z účtu žalovaného za období od 31.5.2015 do 5.5.2016 (č.l. 62-83 spisu) činil měsíční příjem žalovaného přibližně částku 18.000 Kč a žalovaný pravidelně končil měsíční období se záporným zůstatkem na účtu, s výjimkou případu, kdy čerpal kontokorentní úvěr. Dle sdělení právního předchůdce žalobce (č.l. 86 spisu) žalovaný v žádosti o úvěr uvedl příjem 20.000 Kč a výdaje 0 Kč. Výdaje proto právní předchůdce žalobce zohlednil dle„ svého interního ekonomického modlu“ dle statistických dat a údaji o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení, a to v částce 7.600 Kč měsíčně. Žalovaný měl v době podání žádosti sjednány úvěry se splátkami 1.120 Kč měsíčně, 1.509 Kč měsíčně, 1.500 Kč měsíčně, 3.045 Kč měsíčně, 1.417 Kč měsíčně a 920 Kč měsíčně. Splátka nového úvěru měla činit 5.395 Kč a celkové zatížení (po konsolidaci části úvěrů) částku 7.815 Kč měsíčně.
Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Jakkoliv však zákon ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit (k totožným závěrům srov. aktuální rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15.6.2021, č.j. 74 Co 80/2020-184 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21.4.2022, č.j. 27 Co 222/2020-144).
Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce neuvedl konkrétní skutková tvrzení ohledně částek příjmů a výdajů žalovaného, ze kterých bylo při posouzení úvěruschopnosti právním předchůdce žalobce vycházeno. I přes výzvu soudu se žalobce omezil na zcela obecná tvrzení. K jednání soudu dne 25.5.2022 se žalobce ani jeho zástupce nedostavili, čímž možnost poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu sami zmařili. Důvodem pro odročení jednání není kolize jednání substitučního zástupce. Žalobce tudíž neunesl břemeno tvrzení ohledně konkrétního posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy. Ani z listin předložených žalobcem k posouzení úvěruschopnosti (viz zjištění soudu shora) nelze učinit závěr, že by bylo postupováno při posouzení řádně. Právní předchůdce žalobce zjevně neověřoval měsíční výdaje žalovaného na bydlení, energie, běžnou spotřebu apod. spokojil se pouze s nepodloženým údajem 7.600 Kč, který si sám vytvořil ve vlastním statistickém modelu.
Shora uvedený způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného hodnotí soud jako zcela nedostatečný a pouze formální. Úvěrová smlouva je proto neplatná. S ohledem na uvedené je žalovaný povinen vrátit pouze skutečně poskytnuté částky.
Žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobce částku 299.351 Kč, na kterou uhradil dle tvrzení žalobce celkem částku 310.989 Kč. Žalovaný tak uhradil více, než bylo v posuzované věci třeba k úhradě celkem poskytnutých finančních prostředků (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021).
S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že poskytnutou částku žalovaný již svými platbami uhradil a žalobu proto zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci neúspěšný a je tak povinen nahradit žalovanému náklady řízení. Jelikož žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost stanovenou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jeho soudního výkonu nebo exekuce.