Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 148/2022-81
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Liscovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky částka s kapitalizovanými úroky ve výši částka, s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši částka, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s kapitalizovanými úroky ve výši [částka], s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši [částka], s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku částka (jistina ve výši částka, úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši částka s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměna za administrativní činnost ve výši částka, odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši částka a životní pojištění ve výši částka) v 58týdenních splátkách po částka. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částka. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla za žalovaným pohledávka ve výši částka, sestávající z dlužné jistiny ve výši částka, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši částka a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši částka, kterou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila na žalobkyni. O této skutečnosti byl žalovaný informován dopisem ze dne datum Ani přes předžalobní upomínku neuhradil žalovaný žalobkyni ničeho dalšího.
2. Žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z informací získaných od žalovaného, které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z předložených dokladů a zaznamenala je do Karty zákazníka (žalovaného). Teprve až po vyhodnocení získaných informací přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. K jednání, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání., k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Soud projednal věc podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.
5. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti:
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel, poskytla žalovanému, jako dlužníkovi, úvěr ve výši částka a žalovaný svým podpisem stvrdil, že mu byla uvedená částka vyplacena v hotovosti do vlastních rukou při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal, že vyjma poskytnutého úvěru ve výši částka zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně i náklady spojené se spotřebitelským úvěrem v celkové výši částka (úrok ve výši částka, poplatek za administrativní činnost ve výši částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši částka) a za zařazení do pojišťovacího programu částka. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku částka (jistina ve výši částka, úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši částka s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, poplatek a za administrativní činnost ve výši částka, odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši částka a pojištění ve výši částka) a to v 58týdenních splátkách po částka. Úrok byl mezi stranami sjednán ve výši 23,72 %, kdy tato sazba odpovídá smlouvě uzavřené na dobu 58 týdnů.
7. Z listiny označené jako Karta zákazníka-žádost o zápůjčku ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že bydlí v nájmu od číslo, kde žije ve společné domácnosti s partnerkou, má anonymizováno nezaopatřené děti, pracuje jako anonymizována dvě slova) od číslo, nemá žádný závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně, ani vůči jinému věřiteli. Žalovaný uvedl, že dosahuje čistého příjmu částka a celkové měsíční výdaje žalovaného činí částka (výdaje na bydlení částka, osobní výdaje částka, výdaje na splátky částka). V Kartě zákazníka je zaškrtnuto políčko, že žalovaný za účelem doložení své finanční situace předložil právní předchůdkyni žalobkyně proplacené faktury.
8. Z přehledu plateb k půjčce číslo soud zjistil, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částka (dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka).
9. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za prokázanou z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně informací o zpracování osobních údajů a podacího lístku ze dne datum, kdy uvedeným oznámením byl žalovaný informován o tom, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému ze smlouvy o půjčce číslo byla postoupena na žalobkyni. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou i ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně výňatku ze seznamu postupovaných pohledávek a soupisky podání, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, na základě které došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobkyni.
10. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky výzvou ze dne datum. Z podacího lístku ze dne datum soud ověřil, že tohoto dne zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému zásilku.
11. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil právní subjektivity žalobkyně.
12. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, se žalovaným, jako dlužníkem, uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v dohodnuté výši (částka), které se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení na částku částka (jistina ve výši částka, úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši částka s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, poplatek za administrativní činnost ve výši částka, odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši částka a pojištění ve výši částka) právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 58týdenních splátkách po částka. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze část (částka). Aktivní legitimaci žalobkyně prokazuje oznámením o postoupení pohledávky včetně podacího lístku a smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek.
13. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
14. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. stanovuje výši úroku z prodlení.
21. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo Consumer Finance proti jméno příjmení a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. (Dále též viz rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum, ve věci C číslo, o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ve věci právnická osoba proti GK).
22. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.
23. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona o spotřebitelském úvěru), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.
24. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že:„ …poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí podkladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“
25. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému Aspi), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
26. Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr ve výši částka. Žalobkyně soudu předložila pouze dokument nazvaný jako„ Karta zákazníka“. Jedná se však pouze o vyplněný tiskopis, který ve vztahu ke skutečnému prověřování bonity žalovaného nemá žádnou důkazní sílu. Žalobkyně měla soudu poskytnout důkazy, na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala bonitu žalovaného. Uvedenými důkazy by byly například výpisy z účtu, nájemní smlouva, složenky, výpisy z bankovních a nebankovních registrů apod. Žalobkyně však žádnou z těchto listin soudu nepředložila. Za postup s odbornou péčí při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nelze považovat ani postup, kdy se věřitel spolehne na jeho objektivně nedoložené tvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech. Standard odborné péče předpokládá ověření poskytnutých údajů (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18). Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů.
27. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru číslo je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem.
28. Současně má soud v řízené za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku částka. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně, resp. právní předchůdkyně v této výši bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně částku ve výši částka žalovanému poskytla bez právního důvodu, a proto v souladu s § 2991 o. z. má soud za to, že plnění právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat. Protože žalovaný část poskytnutého úvěru splatil (částka), přiznal soud žalobkyni částku částka (částka mínus částka). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než výzvou ze dne datum, danou k poštovní přepravě dne datum. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum, nejpozději do datum (lhůta k plnění 10 dnů) měl žalovaný plnit a od datum je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).
29. Protože smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo má soud za absolutně neplatnou, tak žalobní nároky plynoucí z této smlouvy (smluvní úrok, sjednané poplatky, úroky jdoucí před výzvou) nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku, který byl neplatně sjednán. Soud proto žalobu v rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, zákonného úroku z prodlení ve výši přesahující přiznaný úrok z prodlení jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
30. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovaný byl ve výsledku úspěšnější, ale dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Soud odkazuje na Nejvyšším soudem (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu.
31. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.