Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 116/2022-45
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 21 913,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od 7. 4. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 413,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 913,75 Kč ve výši 10 % p. a. od 6. 9. 2019 do 6. 4. 2021, dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 413,75 Kč ve výši 8,25 % p. a. od 7. 4. 2021 do zaplacení a dále co do rozdílu zákonné sazby úroku z prodlení ve výši 1,75 % p. a. z částky 12 500 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 716,36 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně údaje o zástupci.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % p. a. od 7. 4. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 413,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 913,75 Kč ve výši 10 % p. a. od 6. 9. 2019 do 6. 4. 2021, dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 413,75 Kč ve výši 8,25 % p. a. od 7. 4. 2021 do zaplacení a dále co do rozdílu zákonné sazby úroku z prodlení ve výši 1,75 % p. a. z částky 12 500 Kč od 7. 4. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 716,36 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [údaje o zástupci].
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 20. 4. 2022 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 21 913,75 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 3. 2021 mezi společností právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 16. 8. 2019 úvěr ve výši 12 500 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději dne 5. 9. 2019. Dlužná částka sestává z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 500 Kč a dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 413,75 Kč. Úvěrová smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena elektronicky. Žalovaný návrh smlouvy zaslané právním předchůdcem žalobkyně akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 16. 8. 2019. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Předchůdkyně žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, kterým si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Úvěr byl žalovanému poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným dosud uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr k datu splatnosti. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána spolu s oznámením o postoupení pohledávky dne 3. 4. 2021. Žalobkyně doplnila svá tvrzení podáním ze dne 1. 6. 2022 v souvislosti s výzvou soudu ohledně prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nerozporoval.
3. K jednání nařízenému na den 7. 6. 2022 se nedostavila žalobkyně ani její právní zástupce, nedostavil se ani řádně a včas předvolaný žalovaný. Soud tedy ve smyslu ust. § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř. jednal ve věci v nepřítomnosti účastníků.
4. Na základě provedeného dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dne 16. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru č. číslo smlouvy, v níž se tato společnost jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému spotřebitelský úvěr ve výši 12 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit s úrokem ve výši 3 601,25 Kč po slevě, jinak 9 413,75 Kč před slevou. Lhůta splatnosti byla stanovena ke dni 5. 9. 2019. Úvěrová smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena elektronicky. Žalovaný návrh smlouvy zaslané právním předchůdcem žalobkyně akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 16. 8. 2019 /smlouva o úvěru č. číslo smlouvy ze dne 16. 8. 2019 Úvěr ve výši 12 500 Kč byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Předchůdkyně žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, kterým si strany zvolily rodné číslo žalovaného/potvrzení o provedení transakce – vyplacení úvěru žalovanému dne 16. 8. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 3. 4. 2021 /smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 18. 3. 2021, včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky z 3. 4. 2021 Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 3. 4. 2021 výzvu k úhradě před podáním žaloby, ve které vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů /předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ze dne 3. 4. 2021, podací lístek ze dne 3. 4. 2021
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.
8. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
9. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k závěru, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni předmětná pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena na základě výše uvedené smlouvy o postoupení pohledávek. Žaloba je však důvodná pouze částečně.
17. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na základě které byly žalovanému poskytnuty na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 12 500 Kč a žalovaný se zavázal uhradit původnímu věřiteli poskytnutou jistinu ve výši 12 500 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 413,75 Kč do 5. 9. 2019.
18. Soud se v prvé řadě zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nebylo možno učinit závěr o tom, že bylo prokázáno, že by původní věřitel před uzavřením smlouvy s žalovaným nahlédl do jakýchkoliv dostupných evidencí k zjištění ekonomické situace dlužníka, byť tvrdila, že prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet realizovala, a to lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Žalobkyně v této souvislosti nepředložila žádné listinné důkazy a výslovně již v podaném návrhu na vydání EPR uvedla, že k tomuto ani nenavrhuje žádných dalších důkazů. Takové tvrzené posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud považuje za zcela nedostačující. K tomu soud dále uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
19. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud předmětnou smlouvu o úvěru považuje za absolutně neplatnou z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku.
20. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyni tak vznikl nárok pouze na uhrazení poskytnuté jistiny ve výši 12 500 Kč, žalovaný přitom dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho. Aktuální dlužná jistina tak činí 12 500 Kč. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení uvedené jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty pro úhradu dlužné částky dle předžalobní výzvy ze dne 3. 4. 2021, tedy od 7. 4. 2021 (lhůta stanovena v rozsahu 3 dnů od 3. 4. 2021, tj. do 6. 4. 2021). Ve zbytku žalobního nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II. rozsudku), a to jak do požadavku na zaplacení jistiny, tak zákonných úroků, nad rámec výrokem I. přiznaných částek.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch, náleží jí náhrada nákladů řízení určená podle míry jejího procesního úspěchu, který činí 14,08 % (úspěch žalobkyně 57,04 % - úspěch žalovaného 42,96 % = 14,08 %). Částka nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 877 Kč, z odměny 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 7 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tyto tři úkony právní pomoci po 100 Kč dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., dále odměny za 1 úkon právní služby po 1 980 Kč za doplnění tvrzení žalobkyně na výzvu soudu ze dne 1. 6. 2022, jakož i tomu odpovídající jeden režijní paušál po 300 Kč, dále 21% DPH ze součtu těchto částek dle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř. Podle míry procesního úspěchu tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 716,36 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátu žalobkyně.
22. Podmínka stanovená v § 142a o. s. ř. pro přiznání náhrady nákladů byla splněna. Podmínky pro aplikaci ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly rovněž splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko údaje o datu uzavření smlouvy, výši závazku, datu splatnosti, datu výzvy a kvantifikaci žalobního nároku) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.
23. Lhůta k plnění ve výroku I. a II. tohoto rozsudku byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.