Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 71/2022-33

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Múčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 20 439 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 010 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 010 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 429 Kč s úrokem v částce 16 123,40 Kč, s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 17 117,30 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 6 301,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 117,30 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 107,30 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 010 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 010 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 429 Kč s úrokem v částce 16 123,40 Kč, s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 17 117,30 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 6 301,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 117,30 Kč od 19. 12. 2020 do 7. 2. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 107,30 Kč od 8. 2. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 439 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba Ta před sjednáním smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací a dokladů od žalovaného. Na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené dne datum se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 8 429 Kč, která představuje úrok ve výši 3 291 Kč (sazba 20,5 % ročně), odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 138 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 558 Kč. Jelikož žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na celou dosud neuhrazenou dlužnou částku, která činila na jistině částku 17 117,30 Kč a na dlužném poplatku částku 3 321,70 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 16 123,40 Kč, úrok ve výši 20,5 % ročně z částky 17 117,30 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení v částce 6 301,01 Kč, a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 117,30 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s  rozhodl ve věci bez nařízení jednání.

3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný podepsali dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 8 429 Kč, který představuje úrok ve výši 3 291 Kč (zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 20,5 % ročně), poplatek za administrativní činnost ve výši 5 138 Kč, splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 558 Kč (poslední splátka činila 507 Kč). Z předložené tabulky umoření vyplývá, že žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v den podpisu smlouvy, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil 12 990 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Podle jejich čl. 9 je smlouva účinná až do uhrazení celkové dlužné částky.

4. Ze zákaznické karty klienta ze dne datum soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že bydlí v nájmu, nevlastní osobní automobil, je zaměstnán na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 14 000 Kč. Jeho pravidelné výdaje představuje částka 3 000 Kč měsíčně coby nájemné, hradí 1 000 Kč na spoření, 600 Kč za telefon a 3 000 Kč výdaje na domácnost. Žalovaný uvedl dále, že nevlastní kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a má bankovní účet na své jméno. Žalovaný měl dle zákaznické karty právní předchůdkyni žalobkyně doložit pracovní smlouvu a výplatní pásky.

5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne datum, odeslaným dne datum. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek rovněž předžalobní Při právním posouzení věci vycházel soud ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dle o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť z ničeho nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Z citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že před poskytnutím úvěru je povinností poskytovatele s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a pokud tak neučiní, smlouva je absolutně neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

10. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Žalobkyně sice v rámci doplnění žaloby vyložila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, uvedla, z jakých hodnot příjmů a výdajů vycházela, nicméně ani přes výzvu soudu tato své tvrzení nepodložila jedinouu, ze které by bylo možné pravdivost těchto údajů posoudit a ověřit si, že údaje obsažené v zákaznické kartě jsou správné a celistvé a rovněž si učinit úsudek o celkové majetkové situaci žalovaného. Žalobkyně tedy s ohledem na zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého„ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle , 7 a 9 nesplnil, neprokázala, že by skutečně provedla lustraci žalovaného v jí tvrzených registrech a že by jí žalovaný předložily obsahující údaje o své majetkové situaci. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, nelze mít za prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny a jde tak prakticky o pouhá nijak nepodložená tvrzení.

11. Žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace jsou úplné a pravdivé. Povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele představuje veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Poskytovatel úvěru se nemůže zprostit jejího splnění s odkazem na povinnost spotřebitele jednat poctivě. Takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se ji zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení.

12. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Její posouzení je třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Posuzovanou smlouvu je třeba považovat od počátku za absolutně neplatnou. Žalobkyně proto má vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny ve výši 25 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Dle tabulky umoření žalovaný uhradil již 12 990 Kč a žalovanému tak zbývá uhradit na jistině celkem 12 010 Kč. Soud poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

14. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle o. z. ve spojení s Žalobkyně při zohlednění požadavku na zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení požadovala úroky z prodlení od 11. 7. 2016 soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení až od 8. 2. 2021. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky z titulu (absolutně neplatné) smlouvy do deseti dnů od doručení tohoto dopisu a které žalobkyně dle podacího lístku odeslala dne 25. 1. 2021. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na o. z. za to, že se tak stalo 28. 1. 2021, pročež poslední den lhůty k vrácení bezdůvodného obohacení nastal dne 7. 2. 2021. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení za dobu od 8. 2. 2021 do zaplacení, a to v požadované výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni vzniku prodlení žalovaného.

15. Co do zbývající požadované částky je žaloba nedůvodná a soud žalobu v této části zamítl, jak plyne z výroku I. tohoto rozhodnutí.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. S ohledem na to, že v řízení byl zcela zjevně úspěšnější žalovaný (s přihlédnutím i k požadovanému příslušenství), kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení pro jeho nečinnost nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín.

Nesplní-li účastníci dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se plnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekucí dle zákona