Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 209/2020-104

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Danielou Břízovou Ratajovou, LL.M. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 137 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 137 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby, stanovené Českou národní bankou a platné pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů až do zaplacení, z částky 137 000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 137 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši repo sazby, stanovené Českou národní bankou a platné pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů až do zaplacení, z částky 137 000 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne 30.11.2021, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 137 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 1.12.2020 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala této částky coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady číslo , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“), způsobenou jí nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před název soudu (dále též„ OS“) pod sp. zn. spisová značka (dále též„ původní řízení“), které dle žalobkyně trvalo nepřiměřeně dlouho.

2. Ve svém podání, kterým zahájila řízení, žalobkyně uvedla, že dne číslo se obrátila na žalovanou s uplatněním nároku na přiměřené zadostiučinění vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce původního řízení. Dále zdůraznila, že v původním řízení vystupovala společně se svým manželem jako žalovaná, přičemž zmíněné řízení se týkalo žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. Podle žalobkyně věc projednávaná v původním řízení nebyla nijak složitá, náročná na prováděné důkazy či výslechy, tj. věc projednávaná v původním řízení nebyla nijak časově či jinak náročná. Žalobkyně dále uvedla, že původní řízení trvalo 7 let a 7 měsíců, přičemž dle jejího názoru, bylo možné věc rozhodnout během 2 let. Poukázala přitom, že řízení v prvním stupni trvalo od 12.4.2012 do 17.1.2018, tj. 5 let a 9 měsíců, když žalobkyně se postupem podle , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů domáhala návrhem na určení lhůty jeho urychlení. Řízení o odvolání pak podle žalobkyně trvalo od číslo do 12.11.2019, tj. 1 rok a 9 měsíců a 26 dní, když o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu doposud nebylo pravomocně rozhodnuto.

3. V neposlední řadě žalobkyně poukázala na neobvyklé postupy, ke kterým mělo v řízení před OS docházet. Vyčerpávající soudní řízení, neustálý stres a vysoké soudní výlohy pro ní znamenaly mimořádně vypětí a poškození. Dle svých tvrzení se žalobkyně měla opakovaně léčit na psychiatrii a její manžel prodělal závažné onkologické onemocnění.

4. Při výpočtu požadované výše odškodnění žalobkyně vyšla z toho, že původní řízení trvalo 7 let a 7 měsíců, za což požadovala náhradu 25 000 Kč za každý rok prodlení a 12.500 Kč za posledních 7 měsíců resp. ½ roku, celkem tedy 137 000 Kč. Žalobkyně tak nárokovala náhradu nemajetkové újmy v rozsahu základní částky 95 000 Kč, kterou je třeba dle jeho názoru zvýšit o 50% za to, že věc měla pro žalobce mimořádný význam, a dále o dalších 20 % z důvodu jednoduchosti a konečně o dalších 20% z toho důvodu, že se na průtazích nijak nepodílela.

5. Žalovaná v podání z 21. 6. 2021 navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila žalobní nárok dne 30. 11. 2020. Žalovaná konstatovala nepřiměřenou délku namítaného řízení a žalobkyni odškodnila ve výši 51 250 Kč v zákonem stanovené lhůtě. Dle žalované je poskytnuté zadostiučinění dostatečné.

6. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek, respektive s tímto procesním postupem vyslovili souhlas. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání.

Skutková zjištění:

7. Soud ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (tj. žádost žalobkyně ze dne 28.11.2020 s doručenkou z datové schránky, přípis žalované z 2. 12. 2020 a stanovisko žalované ze dne 15.4.2021) vzal za prokázané, že se žalobkyně dne 30.11.2020 obrátila na žalovanou s žádostí o zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši a z důvodů uvedených v žalobě. Ze zmíněného stanoviska žalované vzal soud dále za prokázané, že dle žalované v původním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce původního řízení, za což bylo žalobkyni přiznáno zadostiučinění v penězích ve výši 51 250 Kč, které jí bylo řádně vyplaceno v zákonem stanovené lhůtě. Soud má tak za prokázané, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, předvídanou § 14 zákona spočívající v předběžném uplatnění nároku u příslušného orgánu (tj. projednávané věci žalované).

8. Ze spisu vedené u název soudu sp. zn. spisová značka soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejdůležitější rozhodnutí, podání a jiné úkony soudu a účastníků řízení):

-) Dne 12. 4. 2012 podali k název soudu žalobci příjmení jméno příjmení a jméno příjmení (dále jen“ žalobci“) žalobu proti žalovaným jméno příjmení a celé jméno žalobkyně (dále jen„ žalovaní“) o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 680 000 Kč.

-) Dne 20. 4. 2012 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku.

-) Dne 25. 4. 2012 požádali žalobci o přiznání osvobození od soudních poplatků.

-) Dne 2. 5. 2012 soud vyzval žalobce k doložení jejich poměrů.

-) Dne 21. 6. 2012 soud rozhodl, že se žalobcům osvobození od soudních poplatků nepřiznává.

-) Dne 8. 6. 2012 žalobci zaplatili soudní poplatek.

-) Dne 22. 8. 2012 soud vrátil žalobcům přeplatek na soudním poplatku a vyzval žalované k vyjádření k žalobě.

-) Dne 23. 8. 2012 se žalovaný 1) dostavil k soudu a pořídil si kopie dokumentů ze spisu.

-) Dne 3. 9. 2012 byla žaloba doručena žalované 2).

-) Podáním doručeným soudu dne 23. 8. 2012 namítli žalovaní místní nepříslušnost.

-) K žalobě se pak vyjádřili dne 24. 9. 2012.

-) Žalobci zaslali repliku dne 29. 10. 2012.

-) Z úředního záznamu ze dne 31. 10. 2012 se podává, že řízení před název soudu sp. zn. spisová značka bylo přerušeno.

-) Řízení vedené pod sp. zn. spisová značka bylo spojeno s spisová značka. Další stanovisko žalobci zaslali soudu dne 1. 11. 2012.

-) Dále z úředního záznamu ze dne 20. 3. 2013 se podává, že ve věci spisová značka bylo podáno dovolání.

-) Z dalšího úředního záznamu ze dne 20. 5. 2013 se podává, že věc spisová značka vedená u název soudu byla předložena název soudu s odvoláním.

-) Dne 22. 5. 2014 podali žalobci návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu nařízení jednání.

-) Pokynem soudce ze dne 26. 5. 2014 bylo jednání nařízeno na den 6. 6. 2014. Toto jednání se nekonalo, neboť žalovaní těsně před nařízením jednání požádali o odročení jednání. Z tohoto důvodu bylo jednání odročeno na den 6. 8. 2014.

-) Přípisem ze dne 21. 7. 2014 požádali žalovaní o odročení jednání z důvodu zahraniční dovolené jejich právního zástupce.

-) Podáním ze dne 24. 7. 2014 navrhli žalovaní přikázání věci jinému soudu téhož stupně.

-) Dne 24. 9. 2014 soud zamítl námitku místní nepříslušnosti žalovaných.

-) Žalobci se k návrhu na postoupení věci jinému soudu vyjádřili dne 3. 10. 2014.

-) Proti usnesení ze dne 24. 9. 2014 podali žalovaní odvolání.

-) Žalobci se vyjádřili k odvolání dne 23. 10. 2014.

-) Věc byla předložena odvolacímu soudu dne 10. 11. 2014.

-) Dne 20. 1. 2015 byli žalovaní vyzváni, aby doplnili své odvolání. Nato žalovaní reagovali podáním ze dne 11. 2. 2015.

-) Při jednání konaném dne 17. 1. 2018 bylo rozhodnuto o změně žaloby, bylo provedeno dokazování listinami a byl vyhlášen částečný rozsudek stran částky 2 222 400 Kč s příslušenstvím, kterým bylo žalobě vyhověno.

-) Proti tomuto rozsudku podal žalovaný 1) dne 26. 2. 2018 odvolání.

-) Dne 19. 3. 2018 podali žalovaní žádost o osvobození od soudních poplatků za odvolání.

-) Dne 2. 5. 2018 založili soudu prohlášení o majetkových a osobních poměrech.

-) Dne 13. 5. 2018 soud rozhodl tak, že se žalovaným osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Proti tomuto usnesení podali žalovaní dne 29. 5. 2018 odvolání.

-) Věc byla předložena odvolacímu soudu dne 22. 6. 2018.

-) Dne 14. 9. 2018 odvolací soud částečně odvolání žalovaných odmítl a částečně napadené rozhodnutí změnil tak, že se jim přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu 95 %.

-) Dne 10. 10. 2018 byla žalovaným zaslána výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání.

-) Žalobci se následně vyjádřili k vznesené námitce věcné nepříslušnosti podáním došlým soudu dne 29. 10. 2018.

-) Dále se žalobci vyjádřili k odvolání žalovaných do částečného rozsudku.

-) Dne 15. 11. 2018 podali soudci vyjádření k námitce podjatosti. Věc byla předložena odvolacímu soudu dne 22. 11. 2018 k rozhodnutí o odvolání a o námitce podjatosti.

-) Dne 26. 9. 2019 bylo nařízeno odvolací jednání na den 5. 11. 2019.

-) Dne 5. 11. 2019 se konalo odvolací jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami, a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den 12. 11. 2019. Při tomto jednání byl rozsudek stran jistiny potvrzen a stran příslušenství byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

-) Dne 19. 11. 2019 podali žalobci návrh na vydání předběžného opatření.

-) Dne 25. 11. 2019 soud nařídil předběžné opatření. Proti tomuto rozhodnutí podali žalovaní dne 2. 12. 2019 odvolání.

-) Dne 12. 12. 2019 podali žalobci vyjádření k odvolání.

-) Dne 27. 2. 2020 podal žalovaný 1) proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 12. 11. 2019 dovolání.

-) Z úředního záznamu ze dne 17. 1. 2020 vyplývá, že účastníci řízení jednali o smírném vyřešení sporu.

-) Z úředního záznamu ze dne 2. 3. 2020 vyplývá, že účastníci řízení nadále mimosoudně jednali.

-) Dne 3. 3. 2020 podal žalovaný 1) proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 12. 11. 2019 dovolání.

-) Věc byla předložena odvolacímu soudu dne 3. 4. 2020.

-) Dne 29. 4. 2020 odvolací soud napadené rozhodnutí ze dne 25. 11. 2019 potvrdil.

-) Dne 15. 5. 2020 žalobci řízení soudu sdělili, že mezi účastníky probíhají mimosoudní jednání s tím, že jsou v podstatě ve věci již dohodnuti. Obdobně pak bylo soudu sdělováno žalovanými dne 26. 6. 2020.

-) Dne 30. 6. 2020 soud schválil smír mezi účastníky. Usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne 18. 7. 2020.

-) Dne 8. 7. 2020 soud rozhodl o vrácení jistoty ve výši 10 000 Kč žalobcům.

-) Dne 7. 9. 2020 soud poslal žalovaným výzvu k zaplacení soudního poplatku za dovolání.

-) Dne 22. 9. 2020 soud výzvu k zaplacení soudního poplatku opravil.

-) Dne 23. 9. 2020 byl zaplacen soudní poplatek za dovolání.

-) Dne 10. 11. 2020 podali žalobci vyjádření k dovolání žalovaných.

-) Dne 14. 12. 2020 byl spis předložen Nejvyššímu soudu.

-) Dne 11. 1. 2021 vzali žalovaní dovolání zpět.

-) Dne 9. 3. 2021 Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil. Usnesení o zastavení dovolacího řízení nabylo právní moci dne 18. 3.2021, čímž řízení skončilo.

Právní úprava:

9. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

10. Podle § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

11. Dle § 3 zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily mj. a) státní orgány či b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Dle § 4 zákona se pak za výkon státní správy podle § 3 považují mj. také úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Činnost soudního exekutora, případně jeho zástupce, se považuje za úřední postup.

12. Podle a b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 15 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Právní posouzení věci:

16. Žalobkyně se svou žalobou domáhala přiměřeného zadostiučinění ve výši 137 000 Kč včetně úroků z prodlení v zákonné výši, a to z titulu nepřiměřené délky předmětného řízení.

17. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřená délka řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy na straně žalobce a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

18. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

19. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

20. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu původního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou původního řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

21. V dané věci začalo rozhodné období původního řízení běžet dne 3. 9. 2012, kdy byla žalobkyni (žalované v původním řízení) doručena žaloba, a konec rozhodného období soud spatřuje v datu 18. 3. 2021 (právní moc usnesení o zastavení dovolacího řízení). Celková doba původního řízení, resp. rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně, tedy činila cca 8 let a 6 měsíců.

22. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Ve věci samé rozhodoval soud I. stupně dvakrát, soud II. jednou a dovolací soud rovněž jednou. Odvolací soud pak rozhodoval třikrát o odvolání proti procesnímu rozhodnutí, a to sice o odvolání do usnesení soudu I. stupně o osvobození od soudních poplatků za odvolání, o vydání předběžného opatření a do usnesení o smíru (stran výroku o nákladech řízení). V dané souvislosti soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. ).

23. Posuzované řízení bylo dle soudu po procesní i hmotněprávní stránce složité; po skutkové stránce složitější, neboť v řízení bylo provedeno větší množství listinných důkazů, se kterými se musely soudy vypořádat, předmětem řízení byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši přes 4 mil. Kč. Procesní obtížnost byla dána tím, že v řízení bylo rozhodováno o námitce místní nepříslušnosti, návrhu na přikázání věci jinému soudu, námitkám proti protokolaci, námitce podjatosti soudce, o návrhu na předběžné opatření, o námitkách proti usnesení o zaplacení soudních poplatků, včetně odvolacích řízení do těchto rozhodnutí. Také za účelem posouzení námitky místní nepříslušnosti nalézacího soudu, prováděl odvolací soud šetření ke zjištění pobytu žalovaných v rozhodné době, přičemž za tímto účelem byl při nařízeném jednání vyslýchán i svědek. V souhrnu tedy soud věc hodnotí jako složitější.

24. Pokud jde o význam řízení, soud konstatuje, že vzhledem k druhové stránce původního řízení, resp. jeho předmětu, kterým bylo řízení majetkové povahy (vydání bezdůvodného obohacení), se jednalo o řízení se standardním významem. (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , ze dne 13. 4. 2011). Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že žalobkyně podala návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu nařízení jednání. Ani na základě této skutečnosti však nelze dovodit, že by pro žalobkyni mělo původní řízení zvýšený význam. Soud přitom zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. V souhrnu tak soud hodnotí význam řízení jako standardní.

25. Soud dále konstatuje, že žalobkyně podílela na celkové délce původního řízení dílčím způsobem, když třikrát žádala o odročení jednání.

26. Konečně pokud se jedná o postup soudů jakožto jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti délky řízení, soud shledal, že v původním řízení bylo postupováno v přiměřených lhůtách, postup soudu směřoval k rozhodnutí ve věci samé s odpovídajícími a navazujícími procesními úkony, vyjma období od 1. 11. 2012 do 26. 5. 2014, a od 22. 11. 2018 do 26. 9. 2019, dále soud poukazuje na skutečnost, že až dne 17. 1. 2018 byl vyhlášen částečný rozsudek. Jinými slovy, uvedená období nečinnosti soud považuje za průtahy.

27. Konečně soud vzal v úvahu, že v původním řízení žalobkyně vystupovala na straně žalované společně se svým manželem. Větší počet účastníků je pak okolností, která zmírňuje utrpěnou újmu, a tím pádem i snižuje výši zadostiučinění pro každého jednotlivce. V tomto konkrétním případě bylo toto společenství dáno jednak společným zájmem na výsledku řízení a jednak příbuzenským poměrem žalovaných (manželé). Lze proto konstatovat, že jejich újma byla do určité míry – jako procesní stranou – sdílena (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 11. 2019, sp. zn. ).

28. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka původního byla nepřiměřená dlouhá.

29. S ohledem na shora uvedené tedy soud uzavřel, že v dané věci došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobkyně, a bylo tedy na žalované, aby ji vyvracela. Ta přitom sama žalobkyni, byť ne v celé požadované výši, odškodnila.

30. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny shora uvedené kumulativní podmínky, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

31. Pokud se jedná o výši žalobou požadovaného přiměřeného zadostiučinění, soud má za to, že tu je nutno hodnotit jako nepřiměřeně vysokou. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce vzniklou porušením práva na projednání věci v přiměřené lhůtě částkou 50 625 Kč.

32. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. ) ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. celkem 105 000 Kč), a dále z částky 1 250 Kč za každý další měsíc (tj. celkem 7500 Kč). Soud má za to, že skutkové okolnosti posuzovaného řízení neodůvodňují stanovení vyšší částky, která by mohla být přiznána v případě extrémně dlouhých řízení, který typicky výrazně přesahují 10 let.

33. Vypočtená základní částka ve výši 112 500 Kč byla ponížena o 30 % odpovídající tomu, že na rozhodování v posuzovaném řízení se opakovaně podílely soudy tří stupňů soudní soustavy, dále o 25 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Dále byla vypočtená částka snížena o 5 % z důvodu postupu žalobkyně v původním řízení, resp. zavinění jistého prodloužení řízení. Konečně základní částka byla ponížena o 10 %, a to z důvodu sdílené nemajetkové újmy. Naproti tomu byla základní částka navýšena o 15 % z důvodů zjištěných průtahů v řízení. Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 55 %, tj. na výslednou částku 50 625 Kč.

34. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni přiznala a vyplatila vyšší částku zadostiučinění (51 250 Kč), než by jí přiznal zdejší soud, byla projednávaná žaloba výrokem II. zamítnuta.

35. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že na místě nebylo přiznat ani úroky z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaná rozhodla o žádosti žalobkyně a peníze vyplatila ve lhůtě podle § 15 odst. 1 zákona, což žalobkyně ani nesporovala.

K nákladům řízení:

36. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením , dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

37. Podle , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely činí 300 Kč za každý úkon.

38. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (1 x písemné vyjádření k žalobě). Uvedené je odůvodněno ustanovením a 3 ve spojení s  zmíněné

Ke lhůtě k plnění:

39. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud důvod neshledal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.