Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 110/2022-39

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, obec a číslo - část obce

zastoupené JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa, obec

o zaplacení 10 322,51 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 10 322,51 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 10 322,51 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba se žalobou podanou dne 28. 12. 2021 domáhá po žalované zaplacení částky 10 322,51 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí následující: právnická osoba, IČO (dále jen„ příjmení“) uzavřela dne 22. 9. 2016 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizována dvě slova (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky v 50 měsíčních splátkách ve výši 621,38 Kč, skládající se z platby na jistinu a úrok ve výši 570,38 Kč, a dále platby na pojištění ve výši 51 Kč, a to vždy k 16. dni v měsíci, počínaje dnem 16. 10. 2016. Úroková sazba byla sjednána ve výši 17,90 % p. a.. Poněvadž žalovaná ani po opakovaných výzvách právní předchůdkyně žalobkyně dlužnou částku nezaplatila, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou dluh ke dni 17. 12. 2019 za splatný a žalované tuto skutečnost písemně oznámila a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve výši 10 929,27 Kč do 2. 1. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 byla s účinností ke dni 20. 11. 2020 pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 30. 11. 2020. Žalovaná byla žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou k plnění před podáním žaloby ze dne 10. 2. 2021, přesto však dlužnou částku neuhradila. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 8 018,51 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 304 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 565,34 Kč a úroku ve výši 17,90 % ročně z částky 8 018,51 Kč od 18. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 682,97 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 322,51 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaná na úvěr celkem uhradila částku 21 897,39 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované podle žádosti o úvěr, potvrzení o výši příjmů a náhledu do registru. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána na dobu neurčitou, že bydlí u rodičů, že celkový měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč, a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Vůči Bance měla žalovaná závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 043,59 Kč, žádné další závazky žalovaná v době podání žádosti o úvěr neměla.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena fikcí na adresu trvalého pobytu.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (souhlas žalované soud předpokládal podle č. , dále jen „ “, protože se nevyjádřila). Soud proto ve věci postupoval podle

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o s pojištěním schopnosti splácet anonymizována dvě slova, jíž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se čerpané peněžní prostředky zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 50 měsíčních splátkách po 570,38 Kč k 16. dni v měsíci, počínaje dnem 16. 10. 2016. Dále se žalovaná zavázala hradit právní předchůdkyni žalobkyně pojištění ve výši 51 Kč měsíčně. O výši a splatnosti měsíční splátky byla žalovaná informována výpisy z běžného účtu. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“), všeobecné produktové podmínky a sazebník poplatků. Vedle splátky jistiny byla žalovaná povinna platit právní předchůdkyni žalobkyně úroky z čerpaného úvěru a poplatky. V případě, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit a úvěr zesplatnit. Výše úroku z úvěru byla dána aktuálním úrokovým lístkem právní předchůdkyně žalobkyně, výše poplatků sazebníkem právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno smlouvou o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizována dvě slova ze dne 22. 9. 2016, všeobecnými obchodními podmínkami právnická osoba z 1. 11. 1999, všeobecnými produktovými podmínkami účinnými od 1. 9. 2014 a sazebníkem poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 9. 2013). Žalovaná úvěr čerpala dne 22. 9. 2016 ve výši 20 000 Kč, a to na účet č. bankovní účet (prokázáno výpisem z běžného účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně dne 17. 12. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě zesplatněné částky ve výši 10 929,27 Kč dopisem ze dne 19. 12. 2019, což odůvodnila opakovaným porušení smluvních povinností ze strany žalované (prokázáno oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 12. 2019). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 s účinností ke dni 20. 11. 2020 a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne 30. 11. 2020 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2020, potvrzením o zaplacení úplaty ze dne 20. 11. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2020 a podacím lístkem ze dne 9. 12. 2020). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 10. 2. 2021 podaným k poštovní přepravě téhož dne (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 10. 2. 2021 a podacím lístkem z téhož dne).

5. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, že průměrný čistý příjem má 9 838 Kč, což potvrzuje potvrzením o příjmu, čistý příjem domácnosti činí 35 000 Kč. Dále žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, platí splátky úvěru ve výši 3 043,59 Kč měsíčně a nemá žádné další výdaje (prokázáno žádostí o úvěr).

6. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Zjišťování a dostatečné posuzování nebylo prokázáno z listinných důkazů předložených žalobkyní, přičemž žalobkyně sice poukázala na kroky právní předchůdkyně žalobkyně činěné před poskytnutím úvěru, ovšem k uvedenému nepředložila takové důkazy, které by osvědčily zákonnou povinnost právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně posuzovat úvěruschopnost žalované – tj. posuzovat, že je skutečně v možnostech žalované pohledávku splácet.

7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

8. Věc byla soudem posuzována dle , , v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona číslo Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

10. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena podle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno.

17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

18. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

19. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně měla postupovat podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů. Právní předchůdkyně žalobkyně tudíž měla postupovat podle § 84 odst. 1 ZoSÚ a vyžádat si od žalované příslušné doklady, na základě kterých by si výdaje žalované verifikovala. Toto zjevně právní předchůdkyně žalobkyně neučinila a při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla ze závěru, že volné zdroje žalované jsou dostatečné. K tomu je nutné dodat, že již v poměrech zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. platilo, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud je přesvědčen, že řečené se plně uplatní i v poměrech ZoSÚ, který je s odkazem na § 78 ZoSÚ v tomto i přísnější. Vzhledem k výše uvedenému soud učinil závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované zcela nedostatečně.

20. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalované a poskytla jí spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala její výdaje. Z dokazování vyplynulo, že byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, žalovaná uhradila celkem částku 21 897,39 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy a vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila více, než jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla, soud výrokem I. rozsudku celý nárok žalobkyně, tj. co do zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Náhrada nákladů řízení

by příslušela procesně úspěšnější žalované, která byla ovšem ve věci nečinná a žádné náklady jí nevznikly. Proto soud výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl, že žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze.