Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 235/2020-96
Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Marií Hladíkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 51 139 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku
a) ve výši 36 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky
36 000 Kč od 18. 4. 2020, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky ve výši 8 390 Kč
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 8 390 Kč od 18. 4. 2020 do zaplacení,
částky 6 749,43 Kč,
úrok ve výši 43,21 % p. a. z částky 38 860,39 Kč od 18. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 86 400 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 810,30 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku</b> <b>a) ve výši 36 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 000 Kč od 18. 4. 2020, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky ve výši 8 390 Kč</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 8 390 Kč od 18. 4. 2020 do zaplacení,</b> <b>částky 6 749,43 Kč,</b> <b>úrok ve výši 43,21 % p. a. z částky 38 860,39 Kč od 18. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 86 400 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 9 810,30 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 51 139 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě níž byl žalovanému dne datum vyplacen na účet úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 43,21 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč, splatných vždy k 11. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný neplatil úvěr řádně a včas, uhradil pouze dvě splátky. K datu 16. 4. 2020 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyni tak vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč, na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 18. 4. 2020 až do jejího úplného zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.
3. Z písemného návrhu smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne datum a písemného oznámení o schválení úvěru číslo ze dne datum, jehož součástí byl splátkový kalendář, bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, s roční procentní sazbou nákladů ve výši 52,88 %, zápůjční úrokovou sazbou ve výši 43,21 % ročně. Žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit celkovou částku 72 000 Kč, a to v 36 měsíčních splátek po 2 000 Kč na bankovní účet žalobkyně. Každá měsíční splátka zahrnovala splátku úroků a splátku jistiny v poměru uvedeném ve splátkovém kalendáři. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byť i části kterékoli měsíční splátky vzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku (článek 6. 1.), v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů vzniklo žalobkyni právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku (článek 6. 2.). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byť i části kterékoli splátky bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru u prodlení žalovaného o délce 65 dní (článek 6. 3.). V případě zesplatnění závazku se veškeré dosavadní závazky staly novou jistinou, v případě, že po zesplatnění úvěrovaný nezaplatil dlužnou částku, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny (článek 6. 5.).
4. Ze splátkového kalendáře bylo prokázáno, že žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splácet v měsíčních splátkách po 2 000 Kč s tím, že každá z měsíčních splátek zahrnovala pohyblivou platbu na sjednaný úrok a na jistinu. První splátka měla být zaplacena 11. 12. 2019, poslední 11. 11. 2022.
5. Z dokladu o vyplacení úvěru žalobkyně bylo prokázáno, že úvěrová částka 40 000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalovaného dne datum.
6. Z karty klienta bylo prokázáno, že žalovaný řádně a včas zaplatil splátky č. 1, 2, počínaje 3. splátkou splatnou 11. 2. 2020 se dostal do prodlení s úhradami, poslední splátku zaplatil 7. 1. 2020, po tomto datu neprovedl žádnou další úhradu.
7. Z písemných upomínek ze dne 13. 3. 2020 a 14. 4. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení dlužných splátek s odkazem na sjednané smluvní sankce. Oznámením ze dne 16. 4. 2020 mu bylo oznámeno zesplatnění dluhu ke dni 16. 4. 2020 a žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů ode dne odeslání dopisu.
8. Předžalobní výzvou ze dne 2. 9. 2020 byl vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby.
9. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila provedený výsledek lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, výpis z nebankovního registru klientských informací a výpis z registru SOLUS, kartu klienta, výpisy z bankovního účtu žalovaného u společnosti právnická osoba, za období červenec 2019 až říjen 2019 a hodnocení klienta. Žalobkyně dále předložila předsmluvní formulář standartních informací o spotřebitelském úvěru, kterým prokazovala poskytnutí veškerých informací o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
12. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
14. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
15. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Z předložených listinných důkazů bylo prokázáno, že při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy žalobkyně nepostupovala řádně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný v průběhu soudního řízení zůstal nečinný, nevznesl vůči uplatněnému nároku žádnou námitku ohledně její platnosti a nedovolal se neplatnosti smlouvy nebo její části, proto soud posoudil předložené doklady a platnost jednotlivých smluvních ujednání.
18. V daném případě bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným měla být uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč na jeho bankovní účet, žalovaný podle splátkového kalendáře uhradil 2 měsíční splátky v celkové výši 4 000 Kč, počínaje 3. splátkou se dostal do prodlení, proto podle článku 6. 4. uzavřené smlouvy došlo k zesplatnění úvěru. Po komplexním zhodnocení předložených předsmluvních dokumentů, dokladů k prokázání úvěruschopnosti žalovaného a úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla uzavřena platně. Soudní dvůr EU ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
19. Z předložených důkazů je nepochybné, že žalovaný předmětnou smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Pro účely zkoumání jeho úvěruschopnosti předložil žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu za čtyři měsíce bezprostředně předcházející měsíci uzavření smlouvy, tedy za období od července 2019 do října 2019. Z výpisu z bankovního účtu bylo nepochybně prokázáno, že žalovanému na jeho bankovní účet byla připisována jeho mzda od zaměstnavatele společnosti právnická osoba v průměrné měsíční výši 34 900 Kč. Bylo jednoznačně prokázáno, že bankovní účet žalovaného pravidelně na počátku měsíce a na jeho konci vykazoval debetní zůstatky přes značně vysoké měsíční obraty. Žalovaný pravidelně platil výživné částkou 3 000 Kč měsíčně, splácel předchozí úvěry pravidelně částkou na úrovni 5 000 Kč měsíčně, průběžně čerpal i jiné úvěry a zápůjčky od nebankovních subjektů (v měsíci srpnu 2019 4x právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba). Zcela zásadní pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly jeho měsíční výdaje poukazované prostřednictvím portálu webová adresa, během několika dnů v měsíci byl schopen pravděpodobně prosázet nebo bezúčelně vydat částky v řádu desítek tisíc korun. Zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti spotřebitele nelze bez dalšího omezit pouze na zkoumání jeho měsíčního příjmu, je nutné zohlednit rozumné náklady na běžné živobytí (bydlení, výživné, krytí základních životních potřeb) a celkovou finanční situaci spotřebitele, pokud ji má věřitel k dispozici. V daném případě žalovaný poskytl věřiteli před uzavřením smlouvy výpisy ze svého bankovního účtu, kterými prokázal nejenom výši svého měsíčního příjmu, ale i jeho další měsíční výdaje. Žalovaný měl na bankovním účtu sjednán kontokorent, pravidelně čerpal zápůjčky u nebankovních subjektů. V měsíci říjnu 2019 před uzavřením smlouvy jeho účet vykazoval záporný zůstatek 15 197 Kč. Poskytovaný spotřebitelský úvěr byl bezúčelový, nezajištěný, tedy vysoce rizikový a s ohledem na předložené výpisy z bankovního účtu žalovaného bylo žalobkyni zřejmé, že žalovaný má značné finanční problémy, pravidelně měsíčně vydává vyšší částky než je jeho poměrně vysoký příjem a v případě poskytnutí spotřebitelského úvěru nebude schopen řádně plnit další peněžitý dluh na úrovni 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně jako věřitelka měla od žalovaného spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace k tomu, aby žalovanému předmětný úvěr neposkytla, předložené doklady jednoznačně vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako věřitele úvěr splácet. Předmětný úvěr byl poskytnut žalovanému jako spotřebiteli v rozporu s § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru, úvěrová smlouva je s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora EU neplatná.
20. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč, na kterou splatil 4 000 Kč. Rozdíl tak činí částku 36 000 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 36 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
22. Ve zbývající části ohledně zaplacení částky 8 390 Kč tzv. nové jistiny, sjednaných poplatků a smluvní pokuty ve výši 6 749,43 Kč je žaloba nedůvodná, proto v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, její míra úspěchu je vyšší než její neúspěch, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 557 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 51 139 Kč sestávající z částky 3 180 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby, vyjádření a jednání u soudu dne 16. 5. 2022) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovné (§ 13 odst. 5 a. t.) za cestu obec – obec a zpět za 142 ujetých km značka automobilu anonymizováno příjmení, registrační značka při průměrné spotřebě 6,5 l /100 km a ceně 37,10 Kč za litr paliva a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 47/2022 Sb. , v celkové výši 1 012 Kč, kdy žalobkyně účtuje ½ cestovného ve výši 506 Kč, náhrada za ztrátu času v trvání 5 × 30 minut v částce 500 Kč (§ 14 odst. 2 a. t.), žalobkyně účtuje ½ tedy 250 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 812,76 Kč (§14a a. t). Celkové náklady tak činí 24 525,76 Kč. Úspěch žalobkyně činil 70 %, její neúspěch pak 30 %. Po odečtení míry neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu tak vychází, že žalobkyně má nárok na náhradu nákladů řízení 40 %, což při celkových nákladech odpovídá částce 9 810,30 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.