Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 89/2022-68
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 143 321,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 129 741,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 129 741,30 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 13 580,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 135,74 Kč, úroku ve výši 16,3 % ročně z částky 141 701,56 Kč od 9. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 098,61 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 143 321,56 Kč od 21. 11. 2020 do 24. 3. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 580,26 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 32 715 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 129 741,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 129 741,30 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 13 580,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 135,74 Kč, úroku ve výši 16,3 % ročně z částky 141 701,56 Kč od 9. 1. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 098,61 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 143 321,56 Kč od 21. 11. 2020 do 24. 3. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 580,26 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 32 715 Kč, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 28. 12. 2021, domáhala na žalovaném zaplacení částky 143 321,56 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba (dříve právnická osoba), s žalovaným uzavřela dne 8. 4. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 144 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet převodem na běžný účet. Žalovaný se smlouvou zavázala splácet poskytnutý úvěr společně s úrokem 16,3 % ročně, pojistným za sjednané pojištění ve výši 240 Kč a dalšími poplatky v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 2 693,61 Kč se splatností každého 18. dne v měsíci počínaje dnem 18. 5. 2019. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a sazebník. Od 18. 5. 2019 do 20. 12. 2019 uhradil žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 14 258,70 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou sjednaných splátek, pročež právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 8. 1. 2020 zesplatnila. Žalovaný byl povinen zaplatit právní předchůdkyně žalobkyně dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 151 580,76 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 20. 11. 2020 na žalobkyni. Ke dni postoupení činila výše pohledávky 161 555,91 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho a ke dni podání žaloby dlužil žalobkyni na jistině úvěr 141 701,56 Kč, na poplatcích a smluvní pokutě 1 620 Kč, na kapitalizovaných úrocích z úvěru 8 135,74 Kč a na kapitalizovaných úrocích z prodlení 10 098,61 Kč a dále úrok ve výši 16,3 % ročně z dlužné jistiny od 9. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny od 9. 1. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky upomínkou odeslanou mu dne 10. 2. 2021.
2. Při prověření úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z příjmu žalovaného 22 000 Kč měsíčně, výše jeho dosavadních závazků s výší měsíčních splátek 6 237,19 Kč a 2 940 Kč a výše výdajů odhadnutých na základě historických dat ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného. Žalovaný bydlel u rodičů, celkový měsíční příjem domácnosti dosahoval 50 000 Kč a žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. K jednání konanému dne 18. 5. 2022 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán, a odročení jednání nežádal. Soud věc dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
6. Výpisem z obchodního rejstříku dokládala žalobkyně svou procesní subjektivitu.
7. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 4. 2019 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 144 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni vrátit v 96 měsíčních splátkách po 2 933,61 Kč splatných každého 18. dne v měsíci počínaje dnem 18. 5. 2019. Součástí každé ze splátek byla i úhrada úroku 16,3 % ročně a pojistného za sjednané pojištěních schopnosti splácet ve výši 240 Kč.
8. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zjistila, že příjem činil žalovaného 22 000 Kč měsíčně, že žalovaný měl uzavřený pracovní poměr na dobu určitou, byl svobodný, bydlel u rodičů, přičemž příjem celé domácnosti činil 50 000 Kč měsíčně, neměl žádnou vyživovací povinnost, u žalobkyně splácel závazky celkovou měsíční splátkou 6 237,19 Kč a dále splácel jiné závazky splátkou 2 940 Kč. Při výši úvěru 144 000 Kč dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k měsíční splátce úvěru 2 693,61 Kč.
9. Všeobecné obchodní podmínky ze dne 1. 11. 2019, všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 10. 2017 obsahovaly bližší úpravu práv a povinností účastníků ze smlouvy o úvěru. Sazebník poplatků stanovoval výši poplatků a smluvních pokut, které mohly být žalovanému v průběhu smluvního vztahu účtovány.
10. Z výpisů úvěrového účtu za od 30. 4. 2019 do 20. 11. 2020 a platební historie má soud za zjištěné, že žalovaný úvěr ve výši 144 000 Kč ode dne 8. 4. 2019 čerpal. Celkově žalovaný právní předchůdkyně žalobkyně vrátil částku 14 258,70 Kč.
11. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 10. 1. 2020 má soud za zjištěné, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně smluvní vztah ukončila a úvěr zesplatnila.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 včetně seznamu postoupených pohledávek, dohody o úplatě ze dne 18. 11. 2020 a potvrzení o úplatě ze dne 20. 11. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru ke dni 20. 11. 2020 na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2020 včetně podacího lístku ze dne 9. 12. 2020 žalobkyně doložila, že postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.
13. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 2. 2021 včetně podacího lístku ze dne 10. 2. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k zaplacení žalované částky.
14. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené úvěrové smlouvy peněžní prostředky o objemu 100 875 Kč. Na čerpané peněžní prostředky žalovaný do podání žaloby uhradil částku 44 500 Kč a po podání žaloby částku 30 550 Kč.
15. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
16. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 ., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
21. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
23. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
24. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
25. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.
26. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
27. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
28. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
29. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo: právnická osoba s.r.o. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z příjmu žalovaného, který měl však žalovaný pobírat pouze po dobu určitou (pracovní poměr sjednán na dobu určitou) a nepřihlédla ke skutečným výdajům žalovaného, které nikterak nezkoumala. Žalovaný přímo žalobkyni v době žádosti o úvěr již splácel celkovou měsíční splátku všech úvěrů přes 6 000 Kč a navíc na jiné závazky splátku téměř 3 000 Kč měsíčně. Zda právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, rejstříku exekucí, žalobkyně nedoložila.
30. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
31. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně (§ 2991 odst. 2 o.z.), tj. částku, která mu byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 144 000 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil celkovou částku 14 258,70. Stále žalovaný žalobkyni nevrátil částku 129 741,30 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a kterou je žalovaný povinen vrátit. Zároveň má žalobkyně vůči žalovanému dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, a to ode následujícího po dni, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného, tj. ode dne 25. 3. 2022, až do úplného zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ke dni vzniku prodlení žalovaného činila 11,75 % ročně, žalobkyně však podanou žalobou požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně. Aktivní legitimace žalobkyně byla předloženými listinnými důkazy bezpečně prokázána. Žalovaný byl proto uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 129 741,30 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 129 741,30 Kč ode dne 25. 3. 2022 do zaplacení.
32. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do zbylé žalované částky 13 580,26 Kč společně s kapitalizovaným úrokem 8 135,74 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 10 098,61 Kč, úrokem ve výši 16,3 % ročně z částky 141 701,56 Kč od 9. 1. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 143 321,56 Kč od 21. 11. 2020 do 24. 3. 2022 a z částky 13 580,26 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení, zamítnout.
33. Výrok III. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do přisouzené částky 129 741,30 Kč a žalovaný byl úspěšný co do částky 13 580,26 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně a žalovaného ve věci činí 90,5 % ku 9,5 %, žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 81 % z celkové výše jejích nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek 5 734 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast při jednání) po 6 860 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a.t. “), 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a náhrady 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. o.s.ř. ve výši 6 014,40 Kč 81 % z uvedeného činí po zaokrouhlení 32 715 Kč. Odměna advokáta a paušální náhrada hotových výdajů za právním zástupcem účtované úkony právní služby – písemná podání ve věci samé ze dne 17. 3. 2022 a ze dne 2. 5. 2022 nebyly na náhradě nákladů řízení přiznány, neboť rozhodné skutečnosti měly být žalobkyní tvrzeny již v žalobě a pokud bylo nutné žalobní tvrzení doplnit, byly úkony učiněny z důvodu na straně žalobkyně.
34. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší
než zákonná (§ 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ), a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalovaného). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.