Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 72/2022-41
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 4 653,23 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky za dobu od 17. 8. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 3 278,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 500 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 17. 7. 2021 do 16. 8. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 500 Kč ve výši 1,5 % ročně za dobu od 17. 8. 2021 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky za dobu od 17. 8. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 3 278,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 500 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 17. 7. 2021 do 16. 8. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 500 Kč ve výši 1,5 % ročně za dobu od 17. 8. 2021 do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení a dalším příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla
žalované právní předchůdkyně žalobkyně spol. právnická osoba anonymizována dvě slova, IČO, sídlem adresa, na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne
18. 3. 2020 ve výši 2 500 Kč, kteréžto prostředky se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 133 Kč v době splatnosti do 17. 4. 2020. Žalovaná porušila podmínky smlouvy, neboť úvěr nesplatila řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 2 500 Kč, nárok na poplatek za úvěr ve výši 1 133 Kč, smluvní pokutu ve výši 47,23 Kč, úrok ve výši 826,02 Kč, poplatek za odeslání upomínek ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 299,32 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 473 Kč. Nesplacenou pohledávku za žalovanou nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně na základě rámcové postupní smlouvy ze dne 25. 6. 2021 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2021. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena původní věřitelkou v písemnosti ze dne 30. 7. 2021 předané k poštovní přepravě dne 3. 8. 2021, ve které byla žalovaná současně vyzvána, aby dluh z úvěru uhradila na bankovní účet nové věřitelky do 10 dnů od obdržení této listiny. Protože žalovaná na tuto výzvu nereagovala a nereagovala ani na předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 18. 10. 2021, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.
2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho.
3. K ústnímu jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že na základě žádosti žalované poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 2 500 Kč, a to na základě mezi nimi uzavřené úvěrové smlouvy číslo ze dne 18. 3. 2020. Ve smlouvě její účastníci sjednali splatnost úvěru do 17. 4. 2020 a v té době měla žalovaná kromě jistiny zaplatit žalobkyni také poplatek za úvěr ve výši 1 133 Kč. Úvěr byl úročen v sazbě 36 % p. a. Uvedené bylo zjištěno jednak z uvedené smlouvy o úvěru a jednak z potvrzení o provedené platbě z účtu původní věřitelky. Z rámcové smlouvy a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021 a z 16. 7. 2021, jakož i z oznámení původní věřitelky ze dne 30. 7. 2021 podané k poštovní přepravě dne 3. 8. 2021 o změně v osobě věřitele, které zároveň obsahovalo výzvu dlužníku, aby do 10 dnů od obdržení této listiny dluh uhradil na účet žalobkyně, bylo prokázáno, že žalobkyně je v tomto sporu věcněprávně legitimována, když nabyla cesí právo na zaplacení dluhu nesplaceného žalovanou původní věřitelce. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 10. 2021 soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala naposledy žalovanou ke splnění své smluvní povinnosti zaplatit nesplacenou část úvěru z výše uvedené úvěrové smlouvy.
4. Žalobkyně v návrhu neuvedla, zda a jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zhostila své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon o spotřebním úvěru“), a zda tedy předtím, než poskytla žalované finanční prostředky, prověřila její možnosti tyto prostředky i s poplatkem vrátit. Soud měl v úmyslu žalobkyni v uvedeném směru procesně poučit u ústního jednání, ovšem svoji omluvenou neúčastí se žalobkyně sama zbavila možnosti využít tohoto poučení a odvrátit tak případný procesní neúspěch ve sporu. Soud tak neměl možnost vůbec zjistit a posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně svoji zákonnou povinnost splnila a zda bylo v možnostech žalované poskytnuté finanční prostředky vrátit. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků
žalované posoudit její úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba proto není důvodná ani v části požadované smluvní pokuty, respektive jakýchkoliv poplatků, úroků či úroků z prodlení z částky, která se ani nestala splatnou podle předmětné neplatné úvěrové smlouvy.
5. V daném případě soud proto posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy shledal po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částky 2 500 Kč. V tomto rozsahu soud proto žalobě vyhověl a v rozsahu ostatních uplatněných nároků pak nezbylo, než žalobu zamítnout.
6. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou v dopise ze dne
30. 7. 2021 k zaplacení dlužné částky a stanovila jí lhůtu splatnosti do 10 dnů od obdržení této listiny. Výzva k plnění byla předána právní předchůdkyní žalobkyně k poštovní přepravě dne 3. 8. 2021, tudíž třetím pracovním dnem od tohoto data nastala podle § 573 o. z., fikce doručení této výzvy. Marným uplynutím stanovené lhůty k plnění se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením dluhu. Soud proto přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení z dlužné částky 2 500 Kč v zákonné výši za dobu od 17. 8. 2021 do zaplacení, a to podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že z větší části procesně úspěšné žalované nárok na zaplacení nákladů tohoto řízení nepřiznal, neboť nebylo ze spisu zjištěno, že by jí byly nějaké náklady vznikly.
8. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.