Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 103/2021-45

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 5 501 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 686 Kč spolu s :

-) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6,28 Kč od 19. 7. 2021

do 3. 8. 2021;

-) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 686 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení;

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 3 815 Kč spolu s :

-) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,96 Kč od 19. 7. 2021

do 3. 8. 2021;

-) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 815 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení;

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 686 Kč spolu s : -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6,28 Kč od 19. 7. 2021 do 3. 8. 2021; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 686 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení; a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v částce 3 815 Kč spolu s : -) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,96 Kč od 19. 7. 2021 do 3. 8. 2021; -) úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 815 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení; III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Toto rozhodnutí obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení zkrácené odůvodnění podle

, , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “).

2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 8. 2021 domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky

5 501 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne

10. 6. 2020 mezi žalobkyní a žalovaným, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a když zkoumala zejména příjmovou a výdajovou stránku u žalovaného. Později žalobkyně doplnila, že pokud jde o příjmovou stránku, zohlednila ve svých výpočtech čistý příjem žalovaného ve výši 27 000 Kč a 10 000 Kč příjem ostatních členů domácnosti. Pokud jde o výdajovou stránku, zohlednila žalobkyně ve svých výpočtech životní minimum ve výši 3 140 Kč na jednoho dospělého a 10 000 Kč měsíční výdaje domácnosti. Žalobkyně dále uvedla, že zohlednila jedno vyživované dítě a provedla lustraci žalovaného v databázích SOLUS, NRKI, CRIBIS, ISIR.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu dne 10. 6. 2020 uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 99 Kč a dalšími poplatky (celkem tedy 4 128 Kč) v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 237 Kč. Žalovaný však svůj dluh nehradil řádně a včas (na svůj dluh uhradil toliko 1 314 Kč) a dostal se tak s placením splátek do prodlení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 18. 6. 2021, a to do třiceti dnů od sepsání výzvy.

5. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení ( , , dále jen „o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“).

6. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce provedl kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče dle ust. § 86 a 87 z. s. ú. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

7. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

8. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

9. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Nadto, pokud jde o předložený výpis z účtu žalovaného u Equa bank, tak z toho navíc jasně vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když z výpisu jasně vyplývá, že žalovaný měl jednak povolen kontokorent a počáteční zůstatek na účtu byl - 7391,94 Kč a konečný - 9 612,99 Kč.

10. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.), soud mu tak uložil, aby zaplatil žalobkyni částku 1 686 Kč (tj. čerpané částka zápůjčky ve výši

3 000 Kč mínus celkové úhrady žalovaným ve výši 1 314 Kč) kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6,28 Kč od 19. 7. 2021 do 3. 8. 2021 a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 686 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády

č.

11. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když v tomto rozsahu převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok II.).

12. Žalobkyně byla ohledně jistiny úspěšná co do částky 1 686 Kč, žalovaný byla úspěšný co do částky 3 815 Kč. V řízení tedy byl převážně úspěšný žalovaný, který by proto měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu ( ).