Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 44/2022-39
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph. D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 11 550 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 650 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 6. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 8 900 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně
od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 841,47 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 1 709, 90 Kč a 19,31% úroku ročně z částky 11 550 Kč
od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 650 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 6. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 8 900 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 841,47 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 1 709, 90 Kč a 19,31% úroku ročně z částky 11 550 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 30. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 550 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 1. 2018 její právní předchůdkyně (právnická osoba) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaný
se zavázal úvěr uhradit v 60 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, a to společně s úrokem
ve výši 3 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem
za hrazení splátek v hotovosti ve výši 6 000 Kč. Dále uvedla, že žalovaný se dostal
do prodlení s hrazením splátek, žalovaný dosud uhradil částku 12 350 Kč. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena smlouvou ze dne 29. 11. 2019. Požadovala po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny ve výši 11 550 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19,31% ročně z dlužné jistiny ve výši 11 550 Kč od 27. 2. 2019 do postoupení pohledávky dne 29. 11. 2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 11 550 Kč od 6. 3. 2019 do 29. 11. 2019 v částce 841,47 Kč, úrok z úvěru ve výši 19,31% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 11 550 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 11 550 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy.
2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně posuzovala na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty před uzavřením úvěrové smlouvy, tyto informace si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala nahlédnutím do veřejných registrů a podle dokladů, jež žalovaný předložil. Poskytnuté informace byly zaznamenány v kartě zákazníka.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 1. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční částku ve výši 15 000 Kč, a to ke dni uzavření smlouvy
a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60ti týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Žalovaný
se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 6 000 Kč Celkem se zavázal zaplatit 27 000 Kč, když jistina činila 15 000 Kč a poplatky částku 12 000 Kč.
5. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil před podáním žaloby částku 12 350 Kč.
6. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 29. 11. 2019, postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 11. 2019.
7. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 7. 5. 2020.
8. Z žádosti o úvěr (karty zákazníka) žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný uvedl jediný příjem anonymizována dvě slova částka, anonymizováno 5 slov částka anonymizována tři slova částka
anonymizována tři slova.
9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 2. 1. 2018 úvěrovou smlouvu, na základě které žalovanému poskytla v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 450 Kč, a to společně s úrokem ve výši 3 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 6 000 Kč Celkem se zavázal zaplatit 27 000 Kč, když jistina činila 15 000 Kč a poplatky částku 12 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí byly žalovaným poskytnuty před uzavřením smlouvy o úvěru.
10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru, tzn. ke dni 2. 1. 2018. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky
a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství.
11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu
a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.
13. Podle § 588 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne
2. 1. 2018, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., zejména znění § 87, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr, když tyto informace ověřovala oproti dokladům, které žalovaný předložil a zaznamenala je do karty zákazníka.
15. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že tvrzené informace ověřovala, neboť tak učinila pouze ohledně příjmů žalovaného, jak vyplývá ze zákaznické karty. Jiné skutečnosti, např. výši výdajů žalovaného v uváděné částce 5 500 Kč bez bližšího rozepsání, jaké výdaje tato částka obsahuje, nijak blíže nezkoumala. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit. Nepochybně klíčová
je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech
a výdajích.
16. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona
č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů,
na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.
17. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.
18. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.
19. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouva
o úvěru (smlouva o zápůjčce), která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona.
20. Úvěrová smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná,
a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Protože v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla v hotovosti částku
15 000 Kč a žalovaný z této částky zaplatil pouze 12 350 Kč, náleží žalobkyni z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky 2 650 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).
21. Soud podotýká, že žalobkyně předmětem řízení neučinila dlužnou úhradu za sjednané služby (poplatky), a proto se jimi soud nezabýval.
22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3
o. s. ř. o. s. ř. , když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 23% a procesní úspěch žalovaného 77 %. To tedy znamená, že žalovanému vzniklo právo na náhradu 54% nákladů řízení. Za situace, kdy žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.