Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 42/2022-40
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem v obec, ulice a číslo,
zastoupeného titul jméno příjmení, titul,
advokátem v obec, ulice a číslo,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované,
o zaplacení částky 2.573 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 2.573 Kč s úrokem ve výši 1.902,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 726,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.087,70 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 2.087,70 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 2.573 Kč s úrokem ve výši 1.902,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 726,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.087,70 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 2.087,70 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 2.573 Kč s úrokem ve výši 1.902,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 726,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.087,70 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 2.087,70 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení. Tvrdí, že 28.10.2014 uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, s žalovanou smlouvu o půjčce, podle níž žalované poskytl částku 8.000 Kč. Celkové náklady byly dohodnuty na 4.728 Kč a žalovaná se zavázala žalobci zaplatit celkovou částku ve 43 týdenních splátkách ve výši 296 Kč. Žalovaná však zaplatila toliko 10.155 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobce.
Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila (k nepodepsanému a nedoplněnému podání soud v řízení nepřihlíží), zásilky soudu si nepřebírala a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavila. Žalobce ani zástupce žalobce se k jednání soudu nedostavili, v rámci omluvy z jednání navrhli věc projednat a rozhodnout v jejich nepřítomnosti.
Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.
Dle smlouvy ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla částka 8.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve splátkách, a to celkem částku 12.728 Kč. V posuzované věci se jedná podstatou o spotřebitelský úvěr. Náklady spotřebitelského úvěru představují 4.728 Kč, kdy formálně je tato částka rozčleněna do několika položek. Sazba RPSN představuje dle smlouvy 91,66 %.
Dle karty zákazníka vyplývá, že žalovaná měla bydlet v nájmu, splácet i jiné spotřebitelské úvěry neuvedené výše, mít jednu vyživovací povinnost a příjem v částce 10.800 Kč tvořený dávkami státní podpory, přídavky a příspěvky na dítě. Uvedené ručně vyplněné částky jsou však zjevně upravovány a přepisovány. Náklady žalované měly tvořit celkem měsíčně 8.700 Kč. Příjmy ani výdaje žalované nejsou jakkoliv doloženy.
Z tabulky úhrad (č.l. 21 spisu) vyplývá souhrn žalovanou uhrazených splátek ve výši 10.155 Kč v období od 30.10.2014 do 30.1.2018.
Postoupení mělo být oznámeno žalované dopisem ze dne 6.12.2019, žalobce však nepředložil doklad o doručení tohoto oznámení žalované, ale pouze podací lístek od odeslané zásilky, který doručení neprokazuje. Dopisem ze dne 7.5.2020 měla být žalovaná vyzvána k úhradě právním zástupcem žalobce, žalobce však nepředložil doklad o doručení tohoto oznámení žalované, ale pouze podací lístek od odeslané zásilky, který doručení neprokazuje.
Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
V posuzované věci zcela ze strany žalobce absentují konkrétní tvrzení, jak právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. Žalobce uvádí pouze zcela obecný popis mechanismu, který má být v rámci posouzení úvěruschopnosti využit, avšak bez toho, že by uvedl konkrétní údaje ve vztahu k příjmům a výdajům žalované, případně, že by taková tvrzení důkazně podložil.
Žalobce ani zástupce žalobce se k jednání soudu nedostavili a navrhli věc projednat v jejich nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat ji ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 , odst. 3 občanského soudního řádu k doplnění uvedených rozhodujících skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení prověření úvěruschopnosti žalované. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil, znemožnil soudu, aby poučení dle § 118a odst. 1 , odst. 3 občanského soudního řádu poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (v této souvislosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 ). Obecná žádost žalobce o odročení jednání a výzvu ze strany soudu, pokud by jím tvrzené či dokládané skutečnosti nebyly dostatečné, není důvodná.
S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je třeba na úvěrovou smlouvu hledět jako na neplatnou. Žalovaná by proto byla povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 8.000 Kč, na kterou dosud uhradila 10.155 Kč, tedy částku přesahující poskytnutou jistinu úvěru. Soud proto žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu . Žalobce byl ve věci neúspěšný a byl by tak povinen hradit náklady řízení žalované. Jelikož však žalované náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).