Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 42/2022-40

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci

žalobce: osobní údaje žalobce

se sídlem v obec, ulice a číslo,

zastoupeného titul jméno příjmení, titul,

advokátem v obec, ulice a číslo,

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa žalované,

o zaplacení částky 2.573 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 2.573 Kč s úrokem ve výši 1.902,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 726,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.087,70 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 2.087,70 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 2.573 Kč s úrokem ve výši 1.902,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 726,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.087,70 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 2.087,70 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 2.573 Kč s úrokem ve výši 1.902,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 726,86 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.087,70 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 2.087,70 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení. Tvrdí, že 28.10.2014 uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, s žalovanou smlouvu o půjčce, podle níž žalované poskytl částku 8.000 Kč. Celkové náklady byly dohodnuty na 4.728 Kč a žalovaná se zavázala žalobci zaplatit celkovou částku ve 43 týdenních splátkách ve výši 296 Kč. Žalovaná však zaplatila toliko 10.155 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobce.

Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila (k nepodepsanému a nedoplněnému podání soud v řízení nepřihlíží), zásilky soudu si nepřebírala a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavila. Žalobce ani zástupce žalobce se k jednání soudu nedostavili, v rámci omluvy z jednání navrhli věc projednat a rozhodnout v jejich nepřítomnosti.

Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.

Dle smlouvy ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla částka 8.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve splátkách, a to celkem částku 12.728 Kč. V posuzované věci se jedná podstatou o spotřebitelský úvěr. Náklady spotřebitelského úvěru představují 4.728 Kč, kdy formálně je tato částka rozčleněna do několika položek. Sazba RPSN představuje dle smlouvy 91,66 %.

Dle karty zákazníka vyplývá, že žalovaná měla bydlet v nájmu, splácet i jiné spotřebitelské úvěry neuvedené výše, mít jednu vyživovací povinnost a příjem v částce 10.800 Kč tvořený dávkami státní podpory, přídavky a příspěvky na dítě. Uvedené ručně vyplněné částky jsou však zjevně upravovány a přepisovány. Náklady žalované měly tvořit celkem měsíčně 8.700 Kč. Příjmy ani výdaje žalované nejsou jakkoliv doloženy.

Z tabulky úhrad (č.l. 21 spisu) vyplývá souhrn žalovanou uhrazených splátek ve výši 10.155 Kč v období od 30.10.2014 do 30.1.2018.

Postoupení mělo být oznámeno žalované dopisem ze dne 6.12.2019, žalobce však nepředložil doklad o doručení tohoto oznámení žalované, ale pouze podací lístek od odeslané zásilky, který doručení neprokazuje. Dopisem ze dne 7.5.2020 měla být žalovaná vyzvána k úhradě právním zástupcem žalobce, žalobce však nepředložil doklad o doručení tohoto oznámení žalované, ale pouze podací lístek od odeslané zásilky, který doručení neprokazuje.

Dle ustanovení smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

V posuzované věci zcela ze strany žalobce absentují konkrétní tvrzení, jak právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. Žalobce uvádí pouze zcela obecný popis mechanismu, který má být v rámci posouzení úvěruschopnosti využit, avšak bez toho, že by uvedl konkrétní údaje ve vztahu k příjmům a výdajům žalované, případně, že by taková tvrzení důkazně podložil.

Žalobce ani zástupce žalobce se k jednání soudu nedostavili a navrhli věc projednat v jejich nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat ji ve smyslu ustanovení , odst. 3 k doplnění uvedených rozhodujících skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení prověření úvěruschopnosti žalované. Uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobce k jednání nedostavil, znemožnil soudu, aby poučení dle , odst. 3 poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (v této souvislosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2010, sp. zn. ). Obecná žádost žalobce o odročení jednání a výzvu ze strany soudu, pokud by jím tvrzené či dokládané skutečnosti nebyly dostatečné, není důvodná.

S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je třeba na úvěrovou smlouvu hledět jako na neplatnou. Žalovaná by proto byla povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 8.000 Kč, na kterou dosud uhradila 10.155 Kč, tedy částku přesahující poskytnutou jistinu úvěru. Soud proto žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení . Žalobce byl ve věci neúspěšný a byl by tak povinen hradit náklady řízení žalované. Jelikož však žalované náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).