Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 181/2021-75

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 14 250 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 080 Kč spolu se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 5 080 Kč od 27. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu pro částku 9 170 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 7 096,04 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 542,85 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 10 823,83 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný 8,50% úrok z prodlení ročně z částky 10 823,83 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 080 Kč spolu se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 5 080 Kč od 27. 4. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud žalobu pro částku 9 170 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 7 096,04 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 542,85 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 10 823,83 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný 8,50% úrok z prodlení ročně z částky 10 823,83 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 14.250 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutou jistinou zaplatit úrok ve výši 1 680 Kč (23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaná si dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázala zaplatit poplatek 290 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč, kdy poslední splátka byla stanovená na datum. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas a poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne datum. Žalovaná tak nedostála svým smluvním povinnostem a dostala se do prodlení se splácením. Celkem žalovaná uhradila částku 6 920 Kč, z čehož žalobkyně započetla na jistinu 1 176,17 Kč, na úrok 1 680 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 400 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 569,04 Kč a na poplatek za životní pojištění 94,79 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 823,83 Kč od datum až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 14 250 Kč (představující dlužnou jistinu ve výši 10 823,83 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 3 426,17 Kč), dále kapitalizovaný úrok ve výši 7 096,04 Kč (23,72 % ročně z dlužné jistiny 10 823,83 Kč od 27. 4. 2018 do data postoupení datum), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 542,85 Kč (zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 10 823,83 Kč od 27. 4. 2018 do data postoupení datum), dále úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny 10 823,83 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný 8,50% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny 10 823,83 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Přes výzvy žalobkyně žalovaná na dlužnou částku dále ničeho neuhradila. Žalobkyně uvedla, že posoudila schopnost žalované splácet úvěr na základě informací poskytnutých od žalované, které jsou zaznamenány v kartě zákazníka. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek , (dále jen „“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou a zařazením zákazníka do pojistného programu z téhož dne soud zjistil, že společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, se zavázala žalované poskytnout částku 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou (58 týdnů). Žalovaná si zvolila hotovostní inkaso splátek. Žalovaná se zavázala uhradit právnímu předchůdci žalobkyně celkovou dlužnou částku 21 170 Kč skládající se z jistiny 12 000 Kč, úroku ve výši 1 680 Kč, administrativního poplatku ve výši 2 400 Kč, odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a poplatku za pojištění název název ve výši 290 Kč. Celkovou dlužnou částku 21 170 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč, přičemž první splátku je žalovaná povinna zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku vždy do konce následujícího týdenního (sedmidenního) období, to vše v hotovosti do rukou oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně uvedeného ve smluvních podmínkách. Dle smluvních podmínek činí výše úroku 23,72 %. Úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Výše RPSN činí 204 %. Dle smluvních podmínek je předmětem smlouvy poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru ve formě peněžité zápůjčky s pevně stanovenou úrokovou sazbou. V případě sjednaného hotovostního režimu se žalovaná zavazuje splatit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právního předchůdce žalobkyně, a to v místě bydliště žalované. O každé splátce celkové dlužné splátky bude proveden záznam do evidence splátek nebo vystaveno písemné potvrzení o převzetí splátky. Žalovaná splácí nejprve úrok a poplatky a teprve poté splácí jistinu. Žalovaná svým podpisem smlouvy potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytla úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet úvěr, dále že přečetla a porozuměla všem ustanovením smlouvy a smluvních podmínek. Smlouva se řídí dle výslovného ujednání , a , o spotřebitelském úvěru. Smluvní podmínky tvoří 2,5 strany hustě popsaného textu a jsou žalovanou samostatně podepsány.

4. Z karty zákazníka – žádosti o zápůjčku ze dne datum soud zjistil, že žalovaná v této žádosti uvedla své jméno, příjmení, rodné číslo, telefon, adresu trvalého pobytu a adresu místa výběru splátek (ulice a číslo, PSČ obec), dále 3 nezaopatřené děti, druh bydlení - nájemník a zdroj příjmů (mateřská dovolená). Předložila občanský průkaz, doklad o přiznání mateřské dovolené a složenky dokládající příjem žalované. Žalobkyně dokládá ke kartě zákazníka oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory žalované. Čistý příjem žalované činí měsíčně 8 900 Kč měsíčně (státní podpora hlavní) a 15 800 Kč měsíčně (státní podpora vedlejší – příspěvky na bydlení/živobytí/děti), výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) 6 000 Kč, osobní výdaje 13 600 Kč, z čehož byl vypočten použitelný příjem 5 100 Kč. Žalovaná prohlašuje, že vůči ní nejsou vedeny žádné exekuce.

5. K výzvě soudu, jak právní předchůdce žalobkyně prověřoval úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, žalobkyně ve svém podání ze dne datum adresovaným soudu odkázala na ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru, ve kterém se žalovaná zavázala poskytnout právnímu předchůdci žalobkyně úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení její úvěruschopnosti, že je plně svéprávná a že je schopna dlužnou částku splatit. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná byla vyhledávána v insolvenčním rejstříku, kde nebyl zjištěn žádný záznam a že žalovaná nemá závazky u jiných společností.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky za žalovanou společně s dalšími pohledávkami na právnická osoba, IČO, sídlem adresa žalobkyně, a to za úplatu. Dle výňatku z přílohy č. 1 soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami jsou i pohledávky za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Oznámení o postoupení bylo zasláno na adresu žalované ulice a číslo, PSČ obec (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení ze dne datum).

7. Z výzvy k plnění ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, opětovně upozorněna na postoupení na žalobkyni a upozorněna na možnost soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu žalované ulice a číslo, PSČ obec (žalobkyně doložila podací lístek o odeslání oznámení ze dne datum).

8. Závazkový vztah vzniklý dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou se řídí , , ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“) a dále , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Postoupení mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí o. z.

9. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

10. Dle § 1751 odst. 1 o. z., část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

11. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

12. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

13. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.

14. Dle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci

C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

16. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že pohledávka za žalovanou společně s dalšími pohledávkami byla platně postoupena na žalobkyni (§ 1879 a násl. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno.

20. Vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 267/2016 Sb. týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele. Povinností právního předchůdce žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem jeho právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k této konkrétní smlouvě o zápůjčce ničeho nedoložila, pouze zopakovala informace uvedené v kartě zákazníka a odkázala na smluvní ustanovení, ve kterých se žalovaná zavázala poskytnout úplné, přesné a pravdivé informace. U žalované byl dle tvrzení žalobkyně zjištěn měsíční příjem z mateřské dovolené ve výši 8 900 Kč. Právní předchůdce žalobkyně v kartě zákazníka uvedl, že tento si ověřil ze složenek a dokladu o přiznání mateřské dovolené. Dále je zde uvedena částka 15 800 Kč, která má představovat další měsíční příjem žalované označený jako“ státní podpora vedlejší – příspěvky na bydlení, živobytí, děti“. Zde však žalobkyně dále neuvádí, o jaký konkrétní příjem se jedná, resp. o jaký druh státní podpory jde či kdo je oprávněnou osobou, zda přímo žalovaná či osoba jiná. Co se týče výdajů žalované, jsou zde uvedeny osobní výdaje ve výši 13 600 Kč a na bydlení ve výši 6 000 Kč (nájem, inkaso a energie) a informace, že žalovaná bydlí v nájmu s partnerem a se třemi nezletilými dětmi, ke kterým má vyživovací povinnost. Žalobkyně však neuvádí, jaká je celková výše výdajů na bydlení, tzn., v jaké míře se na těchto výdajích podílí přímo žalovaná a v jaké míře partner žalované, jaké jsou výdaje na výživu nezletilých dětí apod. Taktéž není uvedeno, jakými doklady bylo toto ověřeno a jak žalobkyně, resp. její právní předchůdce dospěl právě k této částce. Co se týče dokladů vyžadovaných po žalované k potvrzení příjmů a výdajů, mezi těmito jsou uvedeny složenky a oznámení o přiznání mateřské dovolené, avšak z povahy uvedených dokladů vyplývá, že těmito byl ověřen pouze příjem žalované, nikoliv však její výdaje. K ověření jejích výdajů nebyl dle informací v zákaznické kartě uveden žádný dokument, jehož předložení by právní předchůdce žalobkyně vyžadoval po žalované, aby si tak ověřil, že měsíční výdaje odpovídají skutečnosti a vše nasvědčuje tomu, že právní předchůdce žalobkyně výši skutečných výdajů žalované neprověřoval, popř. spoléhal se pouze na sdělení žalované. Závěrem soud dodává, že v době uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byly vůči žalované zahájeny celkem 4 exekuční řízení u zdejšího soudu, kde žalovaná vystupovala jako povinná, kdy tuto skutečnosti mohl právní předchůdce zjistit jednoduše nahlédnutím do rejstříku zahájených exekucí. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v zákoně č. 267/2016, je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti ( ), ani plnit důkazní povinnost (, ), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smluvy o zápůjčce. Tím však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení ( o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované ( o. z.).

21. Poskytnutá jistina (tzn. výše poskytnutých peněžitých prostředků, které je žalovaná povinna vrátit) činila 12 000 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila na dlužnou částku celkem 6 920 Kč. Žalovaná od právního předchůdce žalobkyně obdržela částku 12 000 Kč a uhradila celkem 6 920 Kč, což znamená, že jí vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 080 Kč (poskytnutá jistina 12 000 Kč – uhrazené platby 6 920 Kč), které je povinna žalobkyni vrátit, tudíž soud dle výroku I. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 5 080 Kč spolu se zákonným 8,50% úrokem z prodlení ročně z této částky od 27. 4. 2018 do zaplacení, jak je požadováno žalobkyní dle návrhu. Ve zbytku soud žalobě nevyhověl a zamítl ji dle výroku II. tohoto rozsudku pro částku 9 170 Kč (původně žalovaná částka 14 250 Kč – přiznaná částka 5 080 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 7 096,04 Kč (23,72 % ročně z dlužné jistiny 10 823,83 Kč od 27. 4. 2018 do data postoupení datum), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 542,85 Kč (zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 10 823,83 Kč od 27. 4. 2018 do data postoupení datum), dále úrok 23,72 % ročně z dlužné jistiny 10 823,83 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a zákonný 8,50% úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny 10 823,83 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , odst. 3 , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná jen v rozsahu 36 %, v rozsahu 64 % úspěšná nebyla, převážně úspěšnou tak byla žalovaná. Jelikož však žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly, protože byla po celou dobu řízení nečinná, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

23. Lhůta k placení byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.