Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 442/2021-86

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 50 280,30 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 166 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % ročně z částky 15 082 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů

od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 23 114,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 576, 6723 Kč z částky 29 000 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 000 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 826,69 Kč z částky 29 000 Kč ve výši 29% ročně od datum

do datum, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 29 000 Kč od datum

do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 834 Kč ve výši 10 % ročně

od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 166 Kč ve výši

1,75 % ročně od datum do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 166 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8, 25 % ročně z částky 15 082 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 23 114,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 576, 6723 Kč z částky 29 000 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 000 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 826,69 Kč z částky 29 000 Kč ve výši 29% ročně od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 29 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 834 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 166 Kč ve výši 1,75 % ročně od [datum] do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši

50 280,30 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu

o zápůjčce číslo na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši

30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 24 139 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 7 352 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 10 178 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 6 609 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 18 měsíčních splátkách ve výši 3 008 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, vzniklo žalobci právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek

ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 29 000 Kč, dlužný poplatek ve výši 21 280,30 Kč, kapitalizovaný úrok

ve výši 2 826,69 Kč, přičemž se jedná o úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne datum do datum, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 576,67 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, tj. ode dne datum do datum a dále úrok ve výši 29 % ročně

a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od datum do zaplacení. Žalovaná uhradila částku v celkové výši 2 384 Kč.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu dne datum se nedostavila.

Za splnění podmínek stanovených v  soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně (PZ žalobkyně omluven).

3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

Ze zákaznické karty ze dne datum, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce ověřil úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených mu žalovanou a rovněž ověřených pracovnicí věřitele, což žalovaná potvrdila svým podpisem na kartě. Ze zákaznické karty plyne, že žalovaná byla zaměstnána u právnická osoba jako anonymizováno s měsíční mzdou ve výši

částka, měsíční výdaje pak odhadla na částku 3 000 Kč a uvedla, že bydlí s rodiči.

Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze smluvních podmínek, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce

číslo na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 24 139 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 7 352 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně, odměnu

za administrativní činnost ve výši 10 178 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 6 609 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 18 měsíčních splátkách ve výši 3 008 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum.

4. Z tabulky umoření k č. smlouvy číslo, že žalovaná uhradila celkově částku ve výši

2 384 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení

o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že pohledávky za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 68 380,30 Kč žalobkyni jakožto novému věřiteli do 10-ti dnů od doručení dopisu, dopis byl podán na poštu dne datum.

6. Z výzvy k plnění ze dne datum a z podacího lístku ze dne datum, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne datum na poštu dne

datum k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

7. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

Právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba uzavřel se žalovanou

po prověření úvěruschopnosti žalované dne datum smlouvu o zápůjčce číslo

na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 24 139 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 7 352 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29% ročně, odměnu za administrativní činnost

ve výši 10 178 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 6 609 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 18 měsíčních splátkách ve výši 3 008 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná uhradila celkově částku ve výši 2 384 Kč

8. Dle ustanovení , (dále jen „“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dle ustanovení , má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně,

než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla.

10. Dle ustanovení , při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu.

11. Dle ust. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Dle ust. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle ust. promlčecí lhůta trvá tři roky.

14. Dle ust. § 639 obč. zák. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

15. Dle ustanovení , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní,

je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle ustanovení , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Dle ustanovení může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Dle ustanovení , 2 , postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

20. Dle ustanovení , postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.

21. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

22. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je

to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí,

že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

24. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.

25. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu

o zápůjčce číslo na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná.

Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019,

sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn.

nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn.

). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

26. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět

i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně

od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu,

že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají

ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž

se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele,

tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,

že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

27. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně

a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod.

Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout

i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

28. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalované, jak tvrdí žalobkyně, kdy údajně nahlédla

do insolvenčního rejstříku a zjistila, že žalovaná jím neprochází. o tomto nahlédnutí však absentuje. Žalovaná vyplnila rovněžu ohledně hodnocení bonity klienta. Co se týče tétoy, soud konstatuje, že žalobkyně nemůže bez dalšího vycházet z toho, že zákazník svým podpisem stvrzuje, že jím poskytnuté informace, zejména o jeho příjmech, jsou úplné a pravdivé. Prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat,

bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany.

29. Pokud jde o příjmy spotřebitele, žalovaná v kartě hodnocení klienta uvedla, že dosahuje příjmu

ze zaměstnání částka, k čemuž si žalobkyně nevyžádala žádných zpráv jako např. pracovní smlouvu žalované či výplatní pásky nebo historii transakcí žalované resp. tyto ve vypovídající hodnotě absentují. Co se týče výdajů žalované, tyto zjevně nebyly ze strany žalobkyně jakkoli prověřovány. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila, jak a kde a jakým způsobem zkoumala jednotlivé výdaje žalované, z jednání dne datum se omluvila a zbavila

se tak možnosti být opakovaně v tomto směru poučena. Pokud jde o náklady spojené s bydlením, jež zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka, žalovaná uvedla, že bydlí s rodiči,

za„ bydlení (nájemné, inkaso)“ neuvedla žádnou částku. V této situaci pak bylo dle soudu povinností žalobkyně tuto skutečnost prověřit např. dotazem na rodiče žalované. Žalobkyně

do výdajů žalované dále zahrnula částku 3 000 Kč, z čehož ovšem nelze dle soudu zjistit nic

o konkrétních pravidelných výdajích žalované a dále nebyly uvedeny jiné výdaje, a to ani na cestování, stravu či záliby. Žalobkyně si nevyžádala jinéy, kupříkladu bankovní výpis žalované, z něhož by bylo možné toto tvrzení ověřit a zjistit cokoliv konkrétnějšího o dalších pravidelných a očekávatelných výdajích žalované. Z uvedeného tak nelze než uzavřít,

že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala jak příjmovou tak výdajovou stránku majetkových poměrů žalované.

30. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála

své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr

o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl žalobkyni pravidelně splácet po dobu 18 měsíců splátky ve výši

po 3 008 Kč. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat

za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu.

31. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovanou,

a to i v případě, že žalovaná započtení jí poskytnutého protiplnění nenavrhla (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne

15. 9. 2009, sp. zn. ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít

k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

32. Soud proto výše uvedenou smlouvu o zápůjčce posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Z titulu smlouvy o půjčce bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 30 000 Kč a žalovaná z této vrátil částku ve výši 2 384 Kč. Žalovaná proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku ve výši 27 116 Kč.

33. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroků z prodlení podle o. z. ve spojení s , pouze však z dlužné částky jistiny ve výši 27 116 Kč, jak je zdůvodněno shora. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení od datum, soud jí ovšem přiznal nárok na zákonný úrok

z prodlení až od datum. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne poté, co byla žalovaná vyzvána k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení, stanovenému ve výzvě ze dne datum, ve které žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání plnění – bezdůvodného obohacení. Tato písemnost byla žalované odeslána dne datum.

Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované výzva doručena, má se s ohledem na § 573

o. z. za to, že se tak stalo datum, pročež první den prodlení nastal datum, tedy po uplynutí

10-ti denní lhůty poskytnuté žalobkyní žalované k zaplacení dluhu. Soud proto zamítl žalobu

v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 29 000 Kč

a to lapidárně řečeno od datum do datum, zákonného úroku z prodlení z částky 1 834 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 27 166 Kč ve výši 1,75 % ročně od datum do zaplacení.

34. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky ve výši 23 114,30 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 826,69 Kč z částky 29 000 Kč ve výši 29% ročně

od datum do datum, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 29 000 Kč od datum

do zaplacení není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy a též neunesení důkazního břemene jak zdůvodněno shora.

35. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná měla ve věci větší procesní úspěch, než žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalované - dle obsahu spisu

- žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo

na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.