Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 26/2022-60
Okresní soud ve obec rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Silvií Kasardovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 24 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 17 400 Kč, úrok ve výši 11 074,34 Kč, úrok z prodlení ve výši 5 531,51 Kč, úrok ve výši 19,52 % ročně z částky 23 000 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 000 Kč od datum do datum, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 400 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 17 400 Kč, úrok ve výši 11 074,34 Kč, úrok z prodlení ve výši 5 531,51 Kč, úrok ve výši 19,52 % ročně z částky 23 000 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 000 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 400 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum Smlouva byla uzavřena se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. Dluh ze smlouvy činí 24 000 Kč společně s úroky z prodlení ve výši 5 531,51 Kč, úrokem ve výši 11 074,34 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 000 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 23 000 Kč od datum do zaplacení. Smlouvou byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem.
2. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní k žalobě a zjistil následující skutkový stav:
3. Právní předchůdkyně žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti – anonymizováno číslo na základě které stejného dne poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně půjčenou částku 23 000 Kč společně s úrokem 4 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 690 Kč počínaje nejpozději sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. Každou následující splátku až do poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Žalovaný se zavázal splátky hradit v hotovosti. Žalovaný při uzavření smlouvy rovněž podepsal kartu zákazníka – žádost o půjčku obsahující specifikaci jeho osobních a majetkových poměrů, z nichž vyplynulo, že žalovaný žije v nájmu od března 2017, nemá jiné půjčky či úvěry, pracuje na hlavní pracovní poměr v příjmení příjmení ve obec v pracovním poměru sjednaném na dobu určitou od listopadu 2017 do května 2018 a jeho čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč a jeho výdaje 7 500 Kč, zahrnující nájemné 3 500 Kč a ostatní výdaje na domácnost 4 000 Kč. Jeho použitelný příjem byl vypočten na částku 12 500 Kč. K ověření žalovaný dle dotazníku předložil bankovní výpisy, pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a nájemní smlouvu (smlouva o spotřebitelském úvěru, zákaznická karta). Dle mzdového výměru žalovaného ze dne datum u zaměstnavatele právnická osoba, činila mzda žalovaného 78 Kč á hodina + 22 Kč á hodina jako pohyblivá nenároková složka mzdy. Celkem se tedy jednalo o částku 100 Kč hrubého, což při plném úvazku dělalo cca 17 000 Kč hrubého. Dle výpisu z účtu žalovaného vedeného mBank S.A. k účtu č. bankovní účet, byla žalovanému vyplacena mzda za měsíc listopad 2007 ve výši 16 557 Kč čistého mzdový výměr, výpis z účtu).
4. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem postoupena na žalobkyni jako postupníka smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne datum, přičemž pohledávky, jež byly předmětem postoupení, byly specifikovány v seznamu pohledávek, zahrnující pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v dopise ze dne datum, zaslaném doporučeně dne datum (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně, prostřednictvím právního zástupce, vyzvala žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do datum s upozorněním, že pokud ve stanovené lhůtě nebude dluh uhrazen, bude ve věci podána žaloba. Žalovanému byla výzva zaslána doporučeně dne datum (výzva k plnění, podací lístek).
5. Z úřední činnosti soud anonymizováno, že v době před uzavřením smlouvy byly u zdejšího soudu vedeny tři exekuční řízení ohledně nesplacených finančních závazků žalovaného; konkrétně se jednalo o řízení ve věci sp. zn. spisová značka ohledně nezaplaceného dluhu za anonymizováno služby ve výši 6 300 Kč s přísl. z ledna 2019 vůči společnosti právnická osoba, řízení sp. zn. spisová značka ohledně nezaplaceného dluhu na poskytování internetových služeb ve výši 5 500 Kč s přísl. z období srpna 2019 vůči právnická osoba 2000 s.r.o. a řízení sp. zn. spisová značka ohledně nezaplacených služeb za internetové připojení ve výši 5 000 Kč s přísl. za dluh z října 2019 vůči právnická osoba 2000 s.r.o. Dále bylo z úřední činnosti soudu zjištěno v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, že společnosti právnická osoba, dle pravomocného rozsudku ze dne datum, žalovaný dlužil za bydlení a s tím spojené služby částku 18 179,32 Kč, přičemž v řízení bylo zjištěno, že v období od datum do datum žalovaný bydlel v ubytovací jednotce 909 v budově adresa, přičemž cena za bydlení ve 2lůžkovém apartmánu zde činila částku 10 900 Kč/měsíc + 1 200 Kč za služby (interní rejstřík ISAS).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel úvěru před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 nového zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím hodnoty cizí věci, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároku v tomto řízení. Postoupení pohledávky bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, v dopise ze dne datum. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě pohledávka kvalifikována jen jako pohledávky vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároku v tomto řízení.
15. Přesto, že na smlouvě o spotřebitelském úvěru je podpis obou smluvních stran, soud ji s ohledem na shora popsaný stav shledal za neplatné právní jednání podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru požaduje. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací, které získala od žalovaného v kartě zákazníka, přičemž si měla tyto sdělené informace ověřit z dokladů vyžádaných od žalovaného. Žalovaný v kartě zákazníka ze dne datum uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč čistého měsíčně, přičemž výše tohoto příjmu žalovaného měla být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ověřována pomocí výpisu z účtu a pracovní smlouvy. Z doložených dokladů (mzdový výměr, výpis z účtu žalovaného) ovšem vyplynulo, že se jednalo o příjem pouze za jeden měsíc předcházející měsíci, ve kterém byl spotřebitelský úvěr žalovanému poskytnut, přičemž výše měsíční mzdy žalovaného činila 16 500 Kč čistého, tedy o 3 500 Kč méně, než bylo deklarováno, v souladu s předloženým mzdovým výměrem žalovaného. Žalovaný rovněž v kartě zákazníka uvedl, že jeho životní výdaje představují náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč a ostatní náklady ve výši 4 000 Kč, tedy v celkové výši 7 500 Kč, nicméně k doložení těchto výdajů žalobkyni neposkytl žádný dokument, přestože mohl žalovaný doložit nájemní smlouvu či výpis z účtu nebo doklad o platbách za bydlení. Z úřední činnosti soudu v této souvislosti bylo zjištěno, že náklady na bydlení žalovaného v době uzavření spotřebitelského úvěru činily minimálně jednou takovou částku, než byla žalovaným uvedena, částku 6 600 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaný k tomuto svému tvrzení nedoložil žádný doklad, výdaj tedy nemohl být žalobkyní nijak ověřen, a tedy nemohlo být zjištěno, zda deklarovaná výše výdajů na bydlení žalovaného odpovídá reálnému stavu věci. Dále měl žalovaný uvést, že nemá jiné dluhy, což se ukázalo být nepravdivým tvrzením, když z interní činnosti soudu naopak vyplynulo, že žalovaný minimálně ve třech případech má u zdejšího soudu vedeno exekuční řízení z důvodu neplacení předchozích závazků vůči věřitelům. Tyto dluhy žalovaný dobrovolně nezaplatil, proto se dostaly až do exekuce. Soud považuje za vysoce nepravděpodobné, že by ostatní výdaje žalovaného na domácnost činily pouze deklarovanou částkou 4 000 Kč, když žalovaný evidentně byl již v době uzavírání předmětné smlouvy ve finanční tísni, protože vedle sjednaného závazku s právní předchůdkyní žalobkyně měl minimálně několik dalších splatných závazků ve formě soudního vymáhání. Z tohoto důvodu mu rozhodně částka, jež činila rozdíl mezi příjmy a výdaji, které navíc nelze hodnověrně ověřit, nemohla stačit na placení splátek cca ve výši 3 105 Kč měsíčně, ani na pokrytí jeho základních lidských potřeb jako je stravování, doprava, ošacení, náklady spojené s bydlením, léky, drogistické zboží, náklady na telefon a ostatní. Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že žalovaným uvedená částka je velmi podhodnocená a zcela zjevně neodpovídá reálnému stavu. Žalobkyně za těchto okolností, při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nemohla shledat jeho schopnost poskytnuté finanční prostředky zaplatit s kladným výsledkem.
16. Právní předchůdkyně žalobkyně ohledně výdajů žalovaného vycházela víceméně pouze z tvrzení žalovaného, tedy osoby žádající o úvěr, jež může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat„ za každou cenu“, proto bylo na poskytovateli úvěru poměry žalovaného řádně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, za které lze považovat v daném případě výpisy z účtu, výplatní lístky, nájemní smlouvu, doklad o platbách nájemného. Žalobkyně však soudu doložila pouze některé z listin uvedených v zákaznické kartě, jež zcela neodpovídaly v zákaznické kartě uvedeným údajům, kdy žalovaný svůj příjem nadhodnotil o 3 500 Kč měsíčně a výdaje na bydlení podhodnotil o 100%. K obezřetnosti v rámci posuzování bonity žalovaného měla právní předchůdkyni žalobkyně vést také ta skutečnost, že v době poskytování úvěru bylo vůči žalovanému vedeno několik exekučních řízení, jež svědčí o jeho špatné platební morálce, kterou právní předchůdkyně žalobkyně lustrací ve veřejných rejstřících, např. CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a dalších, vědět měla a mohla. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalovaný měl finanční problémy už před vznikem předmětného závazku, když nebyl schopen dostát svým finančním závazkům předchozím. Lze se tedy jen domnívat, zda při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného by právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalovanému poskytla. Uvedená odpovědnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v tom případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že tady nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný však v tomto případě na základě výše uvedeného schopnost splácet úvěr neměl, o čemž také svědčí skutečnost, že na splátkách uhradil pouze část ve výši necelé poloviny odpovídající částce 17 400 Kč z částky 41 400 Kč, k jejímuž zaplacení se zavázal. Další splátky žalovaný nehradil, což svědčí o tom, že žalovaný měl v úmyslu finanční závazek splatit, ale s největší pravděpodobností na to neměl dostatek prostředků.
17. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně řádně ověřena a posouzena. Pouhé vyplnění údajů do formuláře žalovaným, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí a na základě dostatečných informací. Navíc ze strany právní předchůdkyně nebylo učiněno nic za účelem vlastního zjištění bonity žalovaného v příslušných veřejných rejstřících. Soud má tedy za to, že nelze míti za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, řádně, s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného v daném případě soud shledal za nedostatečné. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplyne, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný na svůj dluh uhradil necelou polovinu původního závazku.
18. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele bylo podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zatíženo sankcí neplatnosti právního jednání, kdy je třeba vyvodit, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v daném případě způsobí neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, protože zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká pouze části právního jednání, kterou by bylo možno oddělit od ostatního obsahu. Pokud je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, které by žalobkyně z neplatné smlouvy odvozovala. Z tohoto důvodu žalobkyni nevznikl nárok na úroky, poplatky a případně další nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru.
19. Žalobkyně však v řízení prokázala, že žalovanému poskytla na plnění finanční prostředky ve výši 23 000 Kč. Soud proto nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. Vzhledem k tomu, že v provedeném dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyně uhradil částku 17 400 Kč, rozhodl o povinnosti žalovaného doplatit zbývající částku ve výši 5 600 Kč (23 000 Kč mínus 17 400 Kč) – výrok I. na jistinu z poskytnuté smlouvy o úvěru. Žalovaný je tak povinen tuto částku žalobkyni jako vlastnici pohledávky vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Splatnost této pohledávky není stanovena zákonem, proto se za den doručení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, co byl žalovaný žalobkyní poprvé vyzván prokazatelně k zaplacení plnění. Tímto dnem v daném případě je den datum, odvíjející se od doručení žaloby, obsahující výzvu k zaplacení, když doručení předchozích zásilek nebylo prokázáno. Žalovanému tak vedle povinnosti uhradit dlužné částky byla uložena nově povinnost k zaplacení úroku z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši 9,75 % ročně podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 5 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.).
20. Ohledně zbývajících částek uplatněných v rámci nároku byla žaloba zamítnuta, jak je specifikováno ve výroku II., a to s ohledem na absolutní neplatnost výše specifikované smlouvy o úvěru.
21. Žalobkyně byla v převážné části v řízení neúspěšná, proto ji soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že i žalovaný byl v řízení pasivní, proto ani žalovanému nemohly žádné náklady řízení vzniknout. Soud proto rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o.s.ř. (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.