Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
41 C 3/2022-59
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 5 645,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 4. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 645,92 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 4. 2. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 6 399 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta
se sídlem v obec.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 4. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do částky 645,92 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 4. 2. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 6 399 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].</b>
1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 18. 6. 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 7. 2. 2022 a 8. 2. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 645,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 1. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních službách pro č. účtu bankovní účet, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu žalobkyní pro žalovaného. Dále uvedla, že dne 21. 2. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o povoleném debetu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve formě možnosti přečerpání do výše 5 000 Kč. Uvedla, že žalovaný byl oprávněn povolený debet vyrovnat kdykoliv během doby 365 dní, mezi stranami nebyly sjednány žádné pravidelné splátky. Při překročení limitu povoleného debetu ve výši 5 000 Kč je celý záporný zůstatek považován za nepovolený debet, žalovaný naposled překročil limit
za období od 13. 11. 2019 až do zrušení účtu. Žalobkyně tvrdila, že žalovaného dne
16. 12. 2019 vyzvala k uhrazení nepovoleného debetu, žalovaný to však neučinil, a proto žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu dne 20. 1. 2020 a vyrozuměla o tom žalovaného. Následně tvrdila, že ke dni 31. 1. 2019 vykazoval účet žalovaného debetní zůstatek (dluh) ve výši 5 645,92 Kč. Dále uvedla, že mezi stranami bylo sjednáno úročení debetu ve výši 19,99% ročně z aktuální výše debetního zůstatku, od okamžiku vzniku nepovoleného debetu je celý záporný zůstatek pod dobu, kdy se jedná o nepovolený debet, úročen úrokovou sazbou 20% ročně. Žalobkyně uvedla, že žalovanému byl účtován poplatek ve výši 39 Kč za vedení běžného účtu (položka 1.1.4.1 Sazebníku), poplatek ve výši 25 Kč
za dotaz na zůstatek v bankomatu (položka 4.9.6.2 Sazebníku) a poplatek za zaslání oznámení o vzniku nepovoleného debetu ve výši 250 Kč (položka 1.2.14 Sazebníku). Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy.
2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací získaných z bankovních registrů klientských informací (tam jsou zaznamenány pozitivní i negativní informace o osobách, např. o porušení platební morálky. Z tohoto registru žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné další dluhy mimo žalobkyni), z nebankovního registru klientských informací, z ostatních registrů
a databází, např. příjmení, interní databáze žalobkyně, insolvenční rejstřík, z anonymizováno role v řízení (role v řízení anonymizováno 7 slov částka) anonymizována tři slova role v řízení (role v řízení anonymizováno anonymizováno 7 slov anonymizováno částka anonymizováno, anonymizováno anonymizováno
anonymizována tři slova anonymizováno částka). role v řízení anonymizováno, anonymizována tři slova anonymizováno anonymizováno role v řízení anonymizována tři slova anonymizováno 7 slov
anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizováno anonymizováno, anonymizováno anonymizováno role v řízení anonymizováno anonymizováno. anonymizováno anonymizováno, anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizována tři slova role v řízení, role v řízení anonymizována tři slova anonymizována tři slova role v řízení, anonymizováno role v řízení anonymizována tři slova anonymizována tři slova anonymizována tři slova částka. Žalobkyně tvrdila,
že nevycházela pouze z informací, které jí byly poskytnuty žalovaným, tyto informace konfrontovala s údaji z registrů, ale i s demografickými a statistickými údaji.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne 23. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala zřídit a vést bankovní účet č. bankovní účet pro žalovaného a ze smlouvy o povoleném debetu ze dne 21. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému debet na zřízeném účtu
do celkové výše 5 000 Kč na dobu čerpání 360 dnů se zápůjční úrokovou sazbou 19,99% ročně. Součástí smlouvy o povoleném debetu byl výňatek ze Sazebníku, z něhož bylo zjištěno,
že vedení běžného účtu je zpoplatněno částkou 39 Kč, zaslání upomínky o vzniku nepovoleného debetu částkou 250 Kč a úroková sazba pro nepovolený debet činí 25% ročně. Součástí smlouvy o povoleném debetu byly i standartní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, podmínky k povoleným debetům pro fyzické osoby nepodnikatele a sazebník žalobkyně.
5. Z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet ke dni 31. 12. 2020 byla zjištěna výše nepovoleného debetu – výše dluhu žalovaného (jeho poskytnutí a čerpání) a dále, že žalobkyně 22. 10. 2019 a 26. 11. 2019 odepsala z účtu 2x 250 Kč za zaslání upomínky o nepovoleném debetu žalovanému a 113,53 Kč jako smluvený úrok. Z interního výpisu z bankovního systému žalobkyně byla zjištěna výše dluhu žalovaného.
6. Oznámením o vzniku nepovoleného debetu ze dne 25. 11. 2019 žalobkyně informovala žalovaného o vzniku dluhu a vyzvala jej k uhrazení alespoň minimální částky ve výši 333,51 Kč. Výzvou k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 16. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného informovala o dluhu. Žalobkyně od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu,
na základě které byl žalobkyní veden účet č. bankovní účet odstoupila dne 10. 1. 2020, a to z důvodu neuhrazení nepovoleného debetu. Výzvou ze dne 1. 2. 2020 bylo zjištěno,
že žalobkyně žalovanému oznámila zrušení jeho účtu č. bankovní účet v důsledku odstoupení od smlouvy o bankovních službách žalobkyní a zřízení zvláštního účtu pohledávek.
7. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 10. 5. 2021.
8. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní bylo zjištěno jednak z informací poskytnutých žalobkyni žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 21. 2. 2019, z výpisu z interního systému žalobkyně, z výpisu z bankovního registru
9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 23. 1. 2019 smlouvu o bankovních službách, na základě které zřídila a vedla bankovní účet č. bankovní účet pro žalovaného a dále žalobkyně dne 21. 2. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o povoleném debetu, na základě které poskytla žalovanému debet na zřízeném účtu do celkové výše 5 000 Kč na dobu čerpání 360 dnů se zápůjční úrokovou sazbou 19,99% ročně. Pravidelné splátky nebyly sjednány, žalovaný byl oprávněn povolený debet vyrovnat kdykoliv během doby 360 dní. Žalovaný úvěr (debet) čerpal a povolený limit 5 000 Kč překročil, proto byl žalobkyní vyzván k uhrazení alespoň minimální částky ve výši 333,51 Kč. Následně žalobkyně od smlouvy o bankovních službách odstoupila a žalovanému oznámila zrušení jeho účtu č. bankovní účet Součástí smlouvy o povoleném debetu byly i standartní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, podmínky k povoleným debetům pro fyzické osoby nepodnikatele a sazebník žalobkyně. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací získaných z bankovních registrů klientských informací, z nebankovního registru klientských informací, z ostatních registrů a databází, např. příjmení, interní databáze žalobkyně, insolvenční rejstřík, z příjmů žalovaného a z výdajů žalovaného. Žalobkyně porovnala částku celkových příjmů žalovaného z jeho mzdy s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného minima
10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání
a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, se soud nejprve zabýval tím,
zda smlouva byla platně uzavřena, tedy, zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní.
12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti
o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.
14. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. V posuzované věci byla smlouva o povoleném debetu (o spotřebitelském úvěru) mezi účastníky uzavřena dne 21. 2. 2019, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly jednak žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr, uváděný příjem žalovaného ve výši částka anonymizováno role v řízení anonymizováno 16 slov role v řízení anonymizována čtyři slova částka anonymizována čtyři slova částka. role v řízení anonymizováno, anonymizována čtyři slova anonymizována čtyři slova anonymizováno role v řízení, role v řízení anonymizována čtyři slova anonymizováno anonymizováno role v řízení, anonymizováno role v řízení anonymizována čtyři slova anonymizována čtyři slova anonymizováno částka. Žalobkyně tvrdila, že nevycházela pouze z informací, které jí byly poskytnuty žalovaným, tyto informace konfrontovala s údaji z registrů, ale i s demografickými a statistickými údaji.
16. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje
o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nadto žalobkyně sama dospěla svou úvahou ke stanovení výše výdajů žalovaného, když však nevycházela ze žádných podkladů
od žalovaného, např. nájemní smlouva, podložené výdaje spojené např. s placením energií, dopravou, apod.
17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření a k požadavku doložení těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé z čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat ta zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoliv podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.
18. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona
č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb.,
o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů,
na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.
19. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.
20. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.
21. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je předmětná smlouva o povoleném debetu (smlouva o úvěru), která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona.
22. Z výpisu z účtu žalovaného ke dni 21. 1. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný čerpal finanční prostředky poskytnuté žalobkyní, a to v celkové výši 5 000 Kč, tyto prostředky dosud nesplatil, a proto žalobkyni náleží z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky 5 000 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto (výrok III.) podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 89 % a procesní úspěch žalovaného 11%. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 78 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 8 204,50 Kč. Tato částka se skládá ze soudního poplatku 400 Kč a z náhrady za právní zastoupení ve výši 7 804,50 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3,5 úkony právní služby po 1 500 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a účast u jednání dne 3. 5. 2022
(§ 11 odst. 1 advokátního tarifu). Poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 7 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (celkem 4 úkony) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 6 450 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 7 804,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 6 399 Kč (tj. 78 % z částky 8 204,50 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč; k výši příslušenství a nákladů řízení se nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Jelikož proti rozsudku není odvolání přípustné, obsahuje pouze zkrácené odůvodnění.
Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozsudkem splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.