Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
38 C 166/2021-81
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
ulice anonymizována dvě slova
o 73.422,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 62.517,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od datum do datum a od datum do zaplacení a náklady řízení ve výši 16.900,40 Kč, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, první splátku do 3 dnů od právní moci rozsudku, a další vždy do 25. dne v měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek s tím, že náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.
II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 10.904,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % od datum do datum a od datum do zaplacení a ohledně 19,9 % úroku z částky 73.422,50 Kč od datum do zaplacení se zamítá.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 62.517,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení a náklady řízení ve výši 16.900,40 Kč, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, první splátku do 3 dnů od právní moci rozsudku, a další vždy do 25. dne v měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek s tím, že náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně. II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 10.904,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení a ohledně 19,9 % úroku z částky 73.422,50 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 73.422,50 Kč. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru na částku 70.000 Kč.
2. Žalovaný uvedl, že je nezaměstnaný. V době sjednání půjčky bydlel s rodinou u soukromníka, kterému hradil 6.000 Kč měsíčně, anonymizována tři slova, jeho manželka je na mateřské. Vydělává pouze on.
3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. právnická osoba s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne datum ve výši 70.000 Kč se splatností ve splátkách po 1.492 Kč měsíčně s úrokem 19,9 % (viz smlouva o úvěru). Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých údajů o příjmu 11.974 Kč měsíčně, který je doložen výpisem z účtu a výdajů 2.000 Kč na nájmu (žádost o úvěr). Žalobkyně předložila výpisy z účtu na jméno jméno celé jméno žalovaného, syna žalovaného, z nichž vyplývá příjem žalovaného u společnosti právnická osoba a dále na tento účet chodily dávky, a to dětský přídavek a rodičovský příspěvek. Účet vykazuje jen minimální korunové zůstatky. Z účtu nejsou hrazeny žádné výdaje žalovaného (výpisy z účtu).
4. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku . Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaný je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.
5. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
6. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.
10. Soud dospěl k závěru, a to na základě směrnic Evropské unie a konkrétně směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách a směrnice Evropského parlamentu a rady 208/48 příjmení o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, že povinností České republiky bylo zajistit ochranu spotřebiteli. Současná koncepce ochrany spotřebitele jak v občanském zákoníku , tak zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, zajišťuje ochranu spotřebitele formou relativní neplatnosti, kdy spotřebitel je ten, kdo musí uplatnit námitku neplatnosti. To však neodpovídá Evropským směrnicím, což potvrzuje judikatura Evropského soudního dvora, a to např. v rozsudcích ve věci C číslo Océano Grupo Editorial versus příjmení příjmení a rozhodnutí ve věci C číslo Pannon. V těchto rozhodnutích Evropského soudního dvora je vyjádřeno, že účelu směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách by nebylo dosaženo, kdyby spotřebitel měl mít povinnost sám uplatnit nepřiměřený charakter takových podmínek. Objasňuje se tu důležitost role soudu, který má povinnost otázku neplatnosti takového ujednání posuzovat z vlastního podnětu a nejen v případech, kdy se neplatnosti některá ze stran dovolala.
11. Soud má tedy za to, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, vycházeje pouze z osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních výdělkových a majetkových poměrech, které nejsou ničím doloženy. Z údajů poskytnutých žalobkyní, a to výpisu z účtu jeho syna vyplývá, že žalovaný měl příjem u společnosti právnická osoba a dále byly na účet vypláceny dávky státní sociální podpory. Z účtu však nevyplývají žádné výdaje. Výdaje deklarované v žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 2.000 Kč jako nájem neodpovídají skutečnosti. Žalovaný tvrdil, že hradí nájem 6.000 Kč měsíčně, má 6 dětí a manželku na mateřské. Pokud předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z výdaje- nájmu 2.000 Kč a prověřovala majetkové poměry pouze údaji z účtu vedeného na syna žalovaného, pak nedostatečně zkoumala výdajovou stránku žalovaného. Je proto potřeba prověřovat nejen příjem žadatele, ale také jeho pravidelné výdaje na bydlení, na vyživovací povinnosti a další závazky tak, jak ukládá poskytovateli úvěru zákon o spotřebitelském úvěru.
12. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
13. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tedy pouze přiznal žalobkyni nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy toho, co žalobkyně poskytla žalovanému a co žalovaný zaplatil na smlouvu. Žalovaný obdržel 70.000 Kč a z podkladů pro soudní jednání soud zjistil, že žalovaný uhradil 7.482,15 Kč a zbývá mu uhradit 62.517,85 Kč. Tuto částku, jako bezdůvodné obohacení získané žalovaným na základě absolutně neplatné smlouvy, je žalovaný povinen vrátit. Soud také v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ostatní nároky žalobkyně soud zamítl. Pokud jde o splatnost, soud postupoval podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru podle kterého, pokud porušil věřitel § 86 odst. 1 tohoto zákona, je povinen vrátit dlužník poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je nezaměstnaný, má 6 vyživovacích povinností, jeho manželka je na mateřské dovolené a rodina je odkázána na dávky státní sociální podpory. V jeho možnostech je vrátit poskytnutou jistinu a úrok z prodlení ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Soud s ohledem na majetkovou situaci žalovaného povolil žalovanému splátky podle § 160 o. s. ř. o. s. ř. i ohledně nákladů řízení.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16.900,40 Kč, přičemž tato částka představuje 70,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,15 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14,85 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.938 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 73.422,50 Kč sestávající z částky 4.060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17.440 Kč ve výši 3.662,40 Kč. Jiné náklady spojené s cestou k jednání soudu dne datum soud nemohl přiznat, neboť je není sám o sobě schopen vyčíslit. Soudu není známo, jaký dopravní prostředek zástupce žalovaného k sodu použil.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.