Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 99/2022-34

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7 750 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 7 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 750 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 7 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 750 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou u zdejšího soudu domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 7 750 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum prostřednictvím webové stránky smlouvu o zápůjčce (dále jen„ smlouva“), kdy stejný den poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 7 500 Kč, na jím určený bankovní účet a zavázal se zaplatit poplatek ve výši 4 500 Kč Smlouvu o zápůjčce je třeba považovat za uzavřenou v písemné formě, neboť tato byla podepsána elektronicky, a to příjmení kódem, který žalobkyně zaslala na žalovaným uvedené telefonní číslo, tento příjmení je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit společnosti poskytnutou zápůjčku a poplatek ve 3 měsíčních splátkách do datum. Žalovaný uhradil 10 000 Kč, touto částkou byla umořena smluvní pokuta, náklady spojené s uplatněním pohledávky a snížen poplatek. Dále mu vznikla povinnost uhradit i účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 2 000 Kč podle čl. 2 Smlouvy za čtyři písemné výzvy po 500 Kč. V podání ze dne datum doplnila, že mezi účastníky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, za dobu od datum do datum (den sepisu návrhu) činí pokuta 7 568 Kč, s ohledem na ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru pak požaduje pokutu jako součin 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru tedy 7 500 Kč x 0,5 tedy 3 750 Kč Celkem tak žalovaný podle žalobkyně měl uhradit 17 750 Kč a uhradil 10 000 Kč.

2. Žalovaný v písemném podání učinil nesporným, že v roce 2019 uzavřel smlouvu o zápůjčce ve výši 7 500 Kč a poplatek 4 500 Kč, zaplatil 10 000 Kč. Střídala se u něho období, kdy byl krátkodobě zaměstnán nebo v evidenci na ÚP a měl a má stále i jiné dluhy, které se snaží splácet, postupně ale přestal být schopen hradit vše najednou tedy dluhy i základní potřeby a dostal se do prodlení. S ohledem na jeho současnou situaci, kdy má příjem ze zaměstnání 16 200 Kč, bydlí s partnerkou v podnájmu a platí 10 500 Kč, oba mají další exekučně vymáhané dluhy, navrhl splátky 1 000 Kč měsíčně. Při jednání, ke kterému se dostavil uvedl, že žalobkyni nehodlá nic splácet, zaplatil už dost, při té půjčce nevěděl, co všechno bude muset splácet. Půjčku nutně potřeboval asi na nájem, byl ve velmi tíživé situaci, proto přistoupil na takovou půjčku a dostatečně si ji nepřečetl, věřil však, že ji bude schopen uhradit. V té době měl ještě další dluhy, bylo toho hodně, neví v jaké výši. Teď ví, že s těmi dluhy, co měl to v životě nemohl splatit. V době, kdy si půjčku bral, ještě nebyl v insolvenci, neměl exekuce, pracoval, nedlouho potom dostal výpověď a byl na úřadu práce.

3. Žalobkyně svou nepřítomnost omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v její nepřítomnosti podle , (dále jen „ “).

4. Při provedeném dokazování bylo prokázáno u nadepsanou jako„ Smlouva o zápůjčce“, že tato byla dne datum na poslední straně vlastnoručně podepsána jednateli žalobkyně jméno příjmení a jméno příjmení, žalovaný jako klient ji podepsal příjmení kódem datum. Věřitel se tímto zavázal, že poskytne klientovi bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 12 000 Kč a klient se peněžní částku odpovídající výši zápůjčky zavázal věřiteli vrátit společně s poplatkem ve výši 4 500 Kč, zápůjční úroková sazba činí 0 %. Klient se zavázal uhradit první splátku ve výši 4000 Kč splatnou třicátý den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhou splátku 60 den od dne poskytnutí zápůjčky a třetí splátku 90 den od dne poskytnutí zápůjčky, tedy do datum. Za předpokladu, že klient vyčerpá zápůjčku okamžitě v plné výši a tuto splatí ve výši a termínech uvedených v článku 1.4 výše, činí roční procentní sazba nákladů 1791 % a celková částka, kterou klient hradí věřiteli, činí 12 000 Kč. V bylo sjednáno, že v případě prodlení klienta s plněním jeho závazků se klient zavazuje uhradit věřiteli smluvní pokutu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. V bylo dohodnuto, že klient je současně povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením klienta, a to dle rozpisu sazeb uvedených níže (dále jen„ Sazebník“) a také za písemnou (listinná) upomínku/výzvu k úhradě 500 Kč/výzva (maximální počet výzev 5).

5. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně na výzvu soudu doplnila, že ji prověřila tak, že se nejprve přesvědčila o tom, že proti žalovanému není vedeno insolvenční či exekuční řízení, k tomu předložil přiložený náhled do příjmení, z něhož vyplývá, že žalovaný ke dni datum neměl žádné exekuce. Následně si od žalovaného vyžádala potvrzení o výši přijmu, výplatní pásky za měsíce listopad a prosinec 2018. Ze mzdy nebyly žalovanému prováděny žádné srážky. Průměrné měsíční náklady žalovaný žalobci sdělil ve výši 12 000 Kč, přičemž tyto žalobkyně nepovažovala za nijak podhodnocené a neměla důvod pochybovat o tom, že je žalovaný uvádí v pravdivé výši. příjmení prostředky žalovaného tak měsíčně převyšovaly částku 8 000 Kč, proto následně byla žalovanému poskytnuta zápůjčka splatná ve třech měsíčních splátkách po 4 000 Kč, tedy v částce, jejíž výše byla dle výše uvedeného v možnostech žalovaného.

6. Soud provedl k důkazu dvě výplatní lístky žalovaného a zjistil z nich, že žalovaný pracoval v základním tarifu 12 000 Kč, jeho čistý příjem za měsíce listopad 2018 činil 21 019 Kč, avšak včetně mimořádné odměny, která činila 15 228 Kč. V prosinci 2018 činil čistý příjem 21 091 Kč a mimořádná odměna činila 15 609 Kč. Žalovaný k tomu uvedl, že jeho čistý příjem činil 12 000 Kč až 13 000 Kč, odměny měl nepravidelné, jen když jezdil do Německa. Žádné doklady o svých výdajích do aplikace nenahrával při žádosti o půjčku, nechtěli to po něm, tedy nevyžadovali výdaje na nájemné ani nájemní smlouvu.

7. Soud provedl rovněž důkaz upomínkami ze dne datum, datum, datum a datum a předžalobní výzvou ze dne datum k zaplacení dluhu dle smlouvy, jež byly určeny žalovanému. Doklady o doručení upomínek na adresu žalovaného žalobkyně na výzvu soudu nepředložila a žalovaný uvedl, že jejich obsah mu nic neříká, neví že by mu byly doručeny.

8. Soud po stránce skutkové uzavřel, že žalovaný jako klient a žalobkyně jako věřitel uzavřeli prostřednictvím webové stránky smlouvu o zápůjčce a na jejím základě byla žalovanému poskytnuta na jeho účet částka 7 500 Kč za poplatek 4 500 Kč, kterou měl splatit do tří měsíců. Žalobkyně až ke dni podání žaloby vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 3 750 Kč, a za každou ze čtyř upomínek nárokovala 500 Kč, tedy celkem 2 000 Kč, avšak odeslání upomínek žalovanému neprokázala. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

9. Žalovanému jako spotřebiteli ( , , dále jen „o.z.“) byla předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle , o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).

10. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení. Podle , (dále jen „o. z.“) smlouva o zápůjčce vznikne, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druh. Podle ust. věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

11. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 86 odst. 1 ZosÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

17. Žalobkyně proto neunesla břemeno důkazní ve smyslu , neboť na základě skutkového stavu, soud nemá za prokázáno, že byla ověřena úvěruschopnost žalovaného (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí). Žalovaný v době poskytnutí úvěru měl řadu dalších dluhů, i když neměl vedenou exekuci a již nebyl v insolvenci. Žalobkyně netvrdila, že by žalovaného prověřila v databázích dlužníků a rovněž nezkoumala výdajovou stránku žalovaného a žádost o úvěr s vyplněnými údaji žalovaným také nepředložila. Již při běžné opatrnosti žalobkyně měla a mohla zjistit z veřejně přístupného rejstříku, že žalovaný byl od datum do datum v insolvenci, insolvenční řízení bylo zastaveno pro neplnění podmínek oddlužení, tedy žalovaný musel mít více dluhů po splatnosti, jejichž výši žalobkyně ke dni poskytnutí úvěru neprověřila. Také z výplatních pásek je zjevné, že průměrný příjem žalovaného musel být podstatně nižší, než se kterým žalobkyně počítala, neboť mimořádné odměny nemohly být zaručeny pravidelně po celou dobu pracovního poměru a tento příjem se rovnal výši jeho tvrzených výdajů. Tedy žalobkyně poskytla úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda jej žalovaný bude schopen splatit.

18. Soud se otázkou posouzení úvěruschopnosti žalovaného a s tím souvisejících procesních břemen zabýval z úřední povinnosti, neboť poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu. (Srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález, bod 41).

19. Dalším důvodem neplatnosti smlouvy o zápůjčce je sjednaný souhrnný poplatek 4 500 Kč, který není dále strukturován, je proto nutno považovat takovou úplatu za půjčení peněz za sjednaný úrok. Sjednaná úroková sazba tak po přepočtu činí 240 % ročně a RPSN 1 791 %. Takto sjednanou úrokovou sazbu je možno podrobit přezkumu přiměřenosti z hlediska rozporu s dobrými mravy, neboť značná nepřiměřenost výše smluvního úroku je způsobilá porušit souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad. Soud dospěl k závěru, že ujednání o výši souhrnného poplatku, který představuje úrok ve výši 240 % p.a. je absolutně neplatné podle ustanovení § 580 o. z., neboť ujednaná výše úroku se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, všechna rozhodnutí jsou dostupná na webová adresa). Podle s ust. § 576 o. z. nelze ujednání o úroku od ostatního obsahu smlouvy oddělit, neboť k právnímu jednání by bez sjednání takového poplatku vůbec nedošlo. Soud proto uzavírá, že pokud je neplatným ujednání o souhrnném poplatku ve výši 4 500 Kč, je pro jeho neoddělitelnost neplatný celý právní úkon, tedy smlouva o zápůjčce, uzavřená mezi účastníky dne datum podle § 580 o. z.

20. Soud proto uzavírá, že smlouva o zápůjčce ze dne datum, je podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 o.z. neplatná, k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

21. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § číslo odst. 2 a § 2993 o.z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 7 500 Kč, žalovaný vrátil částku 10 000 Kč, tedy žalovaný se o žádnou částku neobohatil a žalobkyně nebyla ochuzena. Žalovaný tak není povinen žalobkyni cokoli vydat. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle za situace, kdy úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.