Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 10/2022-62
Okresní soud ve obec rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Silvií Kasardovou jako samosoudkyní
ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 18 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 7 600 Kč, úroky
ve výši 8 044,91 Kč, úroky z prodlení ve výši 2 707,95 Kč, úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 247,16 Kč od datum do datum, úroky z prodlení
ve výši 8,05 % ročně z částky 6 847,16 Kč od datum do zaplacení, úroky
ve výši 23,72 % ročně z částky 14 247,16 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 7 600 Kč, úroky ve výši 8 044,91 Kč, úroky z prodlení ve výši 2 707,95 Kč, úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 247,16 Kč od [datum] do [datum], úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 847,16 Kč od [datum] do zaplacení, úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 14 247,16 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalované zaplacení částky
18 500 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené smlouvy o půjčce číslo ze dne datum Smlouva byla uzavřena mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou. Dluh činí 18 500 Kč s úrokem ve výši
8 044,91 Kč, úrokem z prodlení ve výši 2 707,95 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 247,16 Kč od datum do zaplacení a úroky ve výši 23,72 % ročně z částky
14 247,16 Kč od datum do zaplacení. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši
15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná
se právní předchůdkyni žalobkyně zavázala vedle půjčené částky zaplatit také úrok ve výši
2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku ve výši 26 100 Kč
se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč do datum. Žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradila pouze částku 7 600 Kč.
2. Žalobkyně ani žalovaná se k jednání nedostavili, žalovaná se z neúčasti neomluvila, proto soud
za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) rozhodl v jejich nepřítomnosti. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní k žalobě a zjistil následující skutkový stav:
3. Právní předchůdkyně žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovanou dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které jí stejného dne poskytla v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně půjčenou částku 15 000 Kč společně s částkou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrok ve výši
2 100 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje nejpozději sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy, až do datum. Žalovaná se zavázala splátky hradit v hotovosti, přičemž od uzavření smlouvy na splátkách uhradila pouze částku 7 600 Kč. Žalovaná před uzavřením smlouvy rovněž podepsala zákaznickou kartu pro hodnocení bonity obsahující specifikaci osobních a majetkových poměrů žalované, ze které vyplynulo, že žalovaná má vlastní bydlení, kde bydlí se svým partnerem od března 1989. Pracuje v hlavním pracovním poměru od roku 2007 u právnická osoba obec, kde pobírá čistou mzdu 18 000 Kč. Žalovaný přiznala existenci dalšího závazku vůči právní předchůdkyni žalobkyně ve výši 15 000 Kč s měsíční splátkou 1 890 Kč. Mezi další výdaje žalované byly náklady na bydlení 3 000 Kč a náklady na domácnost ve výši 4 000 Kč. Žalovaná byla hodnocena jako úvěruschopná, protože vykázala použitelný příjem 9 110 Kč. K ověření žalovaná v dotazníku předložila výplatní pásky, pracovní smlouvu a doklad SIPO (smlouva o půjčce, zákaznická karta).
4. Žalovaná na splátkách uhradila částku 7 600 Kč, když nejvyšší částku zaplatila dne datum,
a to částku 4 900 Kč, následně dne datum uhradila 250 Kč, dne datum částku 500 Kč, dne datum částku 250 Kč, dne datum částku 100 Kč, dne datum částku 250 Kč, dne datum částku 250 Kč, dne datum částku 250 Kč, dne datum částku 200 Kč,
dne datum částku 50 Kč, dne datum částku 500 Kč a naposledy dne datum
částku 100 Kč (tabulka umoření).
5. Právní nástupkyní právní předchůdkyně žalobkyně se stala společnost právnická osoba,
IČO (dnes pod názvem právnická osoba), v důsledku fúze sloučením ze dne datum. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem postoupena na žalobkyni jako postupníka smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou
dne datum, přičemž pohledávky, jež byly předmětem postoupení, byly specifikovány v seznamu postoupených pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovanou pod číslo. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v dopise ze dne datum, zaslaném doporučeně dne datum (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení
o postoupení pohledávky, podací lístek). Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ze smlouvy v celkové výši 31 189,11 Kč do datum s upozorněním, že pokud ve stanovené lhůtě nebude dluh uhrazen, bude ve věci podána žaloba. Žalované byla výzva zaslána doporučeně dne datum (výzva k plnění, podací lístek).
6. Soud z úřední činnosti soud zjistil, že v době před uzavřením smlouvy bylo u zdejšího soudu vedeno několik řízení ohledně nesplacených finančních závazků žalované; konkrétně se jednalo exekuční řízení vedené pod sp. zn. spisová značka ohledně nesplaceného dluhu ze smlouvy
o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum, kterým byl žalované poskytnut úvěr
ve výši 75 000 Kč nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru právnická osoba, IČO, který žalovaná nesplatila, proto pohledávka přiznána rozhodčím nálezem rozhodce anonymizováno jméno příjmení, rozhodce v obec ze dne datum vymáhána exekučně pro nesplacení částky 230 442 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky od datum do zaplacení, zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně z částky 182 940 Kč od datum do zaplacení, nákladů nalézacího řízení ve výši 24 235,20 Kč a nákladů exekučního řízení. Vedle tohoto dluhu bylo u zdejšího soudu vedeno řízení pod sp. zn. spisová značka, ve kterém byla žalovaná platebním rozkazem ze dne datum zavázána k zaplacení částky 764 164 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení a náhradě nákladů řízení
ve výši 67 558,50 Kč právnická osoba s.r.o., IČO, a to společně a nerozdílně s jméno příjmení, narozeným datum, a jméno příjmení, narozeným datum, z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, kterým se žalovaná společně s ostatními dlužníky zavázala uhradit žalobkyni částku 803 000 Kč, z níž bylo uhrazeno pouze 38 836 Kč (interní rejstřík ISAS).
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel úvěru před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 nového zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 580 odst. 1 o.z. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 o.z. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 2991 odst. 2 o.z. , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím hodnoty cizí věci, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1968 o.z. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle § 1970 o.z. , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupila na žalobkyni na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o.z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároku v tomto řízení. Postoupení pohledávky bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne datum.
16. Přesto, že na smlouvě o půjčce, kterou soud právně kvalifikoval jako smlouvu o úvěru, je podpis obou smluvních stran, soud s ohledem na shora popsaný stav shledal smlouvu za neplatné právní jednání podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, protože právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak shora citovaný zákon
o spotřebitelském úvěru požaduje. Právní předchůdkyně žalobkyně, jak sama žalobkyně uvedla ve svém doplňujícím tvrzení, vycházela z informací získaných od žalované v zákaznické kartě, přičemž si měla tyto informace ověřit oproti dokladům vyžádaných si od žalované. Žalovaná
v zákaznické kartě dne datum uvedla, že má příjem ze zaměstnání ve výši 18 000 Kč čistého, přičemž výše tohoto příjmu měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit pomocí výplatní pásky
a pracovní smlouvy, nicméně tyto nebyly soudu doloženy, proto nelze nijak ověřit, zda v kartě deklarovaná výše příjmů odpovídá reálnému stavu věci. Žalovaná dále uvedla, že její odhadované náklady na domácnost a bydlení činí celkem částku 7 000 Kč, přičemž výše těchto výdajů měly být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ověřena pomocí dokladu SIPO, nicméně tento doklad nebyl soudu nijak doložen, proto rovněž ohledně tohoto výdaje nelze nijak ověřit, zda deklarovaná výše výdajů na bydlení žalované odpovídá reálnému stavu věci. Žalovaná měla dále uvést, že
u právní předchůdkyně žalobkyně má evidovánu další nesplacenou půjčku v celkové výši
15 000 Kč s celkovou měsíční splátkou 1 890 Kč. Jiné závazky žalovaná neuvedla, což neodpovídá zjištění vyplývajícími z interní činnosti soudu, ze kterého vyplynulo, že žalovaná má z doby krátce před uzavřením tohoto závazku dva obdobné nesplacené závazky vyplývající z úvěrů, a to z úvěru ze dne datum v celkové výši 803 000 Kč a úvěru ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne
datum ve výši 75 000 Kč Tyto částky byly navýšeny o náklady v podobě nalézacího exekučního řízení, případně nákladů na náklady rozhodčího řízení a o další příslušenství v podobě úroků smluvních, zákonných úroků z prodlení a smluvních pokut. Závazky žalované přesáhly částku milion korun. Za této situace považuje soud za vysoce nepravděpodobné, že by žalovanou deklarované příjmy postačily k úhradě těchto dluhů společně se závazkem vyplývajícím z předmětné smlouvy, jež měsíčně činí dalších 2 025 Kč + k předchozímu závazku vůči stejnému věřiteli, jež měsíčně činí žalovanou deklarovaných 1 890 Kč a vedle toho hradit běžné výdaje na život. Zde i soud považuje za vysoce nepravděpodobné, že by žalovanou deklarované výdaje na domácnost a na bydlení mohly činit pouze uvedenou částku 7 000 Kč, když tento náklad je zcela výrazně podhodnocen oproti běžným výdajům na bydlení a další náklady na život. Navíc ze strany soudu bylo zjištěno, že žalovaná evidentně v době uzavření této předmětné smlouvy byla
ve finanční tísni, protože vedle tohoto sjednaného závazku s právní předchůdkyní měla několik dalších závazků, a to minimálně ve fázi soudního či exekučního vymáhání. Z tohoto důvodu jí rozhodně částka, která měla činit rozdíl mezi příjmy a výdaji, kterou navíc nebylo možné hodnověrně ověřit, nemohla stačit nejen na pokrytí svých základních lidských potřeb, na jídlo, bydlení včetně energií, dopravu, ošacení, léky a podobně. Soudu tedy nezbývá než konstatovat, že žalovanou uvedená částka je velmi výrazně podhodnocena a zcela zjevně neodpovídá reálnému stavu, nejen na své životní náklady, ale především s ohledem na další výdaje, k nimž se žalovaná zavázala v jiných smlouvách o úvěru. Za těchto okolností, při řádném posuzování úvěruschopnosti žalované, nemohla právní předchůdkyně žalobkyně shledat, že je žalovaná schopna půjčku řádně zaplatit. Navíc výše výdajů žalované nebyla ze strany právní předchůdkyně žalované nijak ověřována. Právní předchůdkyně žalobkyně ohledně výdajů žalované vycházela víceméně pouze z jejího tvrzení, tedy z tvrzení osoby žádající o úvěr, která může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci, a to i s cílem získat tento úvěr za„ každou cenu“, proto bylo na poskytovateli úvěru poměry žalované řádně a dostatečně prověřit na základě spolehlivých
a dostatečných informací, za kterých v daném případě lze považovat výplatní pásky, doklad SIPO a výpis z účtu žalované. Žalobkyně však soudu žádné z uvedených listin, tedy ani ty, které byly uvedeny v zákaznické kartě v části„ dokumenty k ověření“, nepředložila, a to ani po výzvě soudu. K obezřetnosti v rámci posuzování bonity žalované měla právní předchůdkyni žalobkyně vést skutečnost, že žalovaná žádá o další úvěr, když předchozí úvěr nebyl splacen, a rovněž že má několik dalších exekučních řízení či evidováno několik dalších závazků, jež svědčí o špatné platební morálce žalované, kterou právní předchůdkyně žalobkyně lustrací ve veřejných rejstřících, jako je příjmení, NNKI, BRKI, REPI, příjmení a dalších vědět měla a mohla. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná měla finanční problémy a už před vznikem tohoto finančního závazku nebyla schopna dostát svým finančním závazkům předchozím. Za daného stavu se lze jen domnívat, zda by
při řádném posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně úvěr žalované poskytla.
17. Povinnost posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uloženo poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr by měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti
o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná v tomto případě však na základě výše uvedeného schopnost splácet úvěr neměla, o čemž také svědčí skutečnost, že na splátkách uhradila pouze částku 7 600 Kč, představující třetinu částky, k jejímuž zaplacení se zavázala. Uvedené svědčí o tom, že žalovaná měla záměr svůj závazek splatit, ale s největší pravděpodobností na to neměla finanční prostředky.
18. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalované nebyla právní předchůdkyní žalobkyně řádně ověřena, když pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by bylo zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ s odbornou péčí
na základě dostatečných informací“. Navíc ze strany právní předchůdkyně nebylo učiněno nic dalšího za zjištění bonity žalované lustrací v příslušných veřejných rejstřících. Soud má tedy za to, že nelze míti za splněnou povinnost žalobkyně řádně, s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, proto posouzení úvěruschopnosti žalované soud shledal v tomto konkrétním případě za nedostatečné. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr poskytnut pouze v případě, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti
o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, čemuž také odpovídá výsledek, kdy žalovaná svůj dluh uhradila pouze jednou třetinou.
19. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele bylo podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru zatíženo sankcí neplatnosti právního jednání, kdy je potřeba vyvodit, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti v daném případě způsobí neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, protože zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká pouze části právního jednání, kterou by bylo možno oddělit od ostatního obsahu. Pokud tedy je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, které by žalobkyně z neplatné smlouvy odvozovala. Z tohoto důvodu žalobkyni nevznikl nárok na úroky, poplatky sjednané
ve smlouvě.
20. Žalobkyně však prokázala, že žalované poskytla na plnění prostředky ve výši 15 000 Kč. Soud proto nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná na dluh žalobkyně uhradila částku 7 600 Kč, rozhodl soud o povinnosti žalované uhradit z částky 15 000 Kč částku 7 400 Kč (15 000 Kč mínus 7 600 Kč) k uhrazení jistiny ze smlouvy o půjčce (výrok I.). Žalovaná je tak povinna tuto částku žalobkyni jako vlastnici pohledávky vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Splatnost této pohledávky není stanovena zákonem, ale za den splatnosti je považován den, kdy uplynula lhůta„ bez zbytečného odkladu“ poté, kdy byla žalovaná jako dlužnice žalobkyní jako věřitelem prokazatelně požádána o plnění. Tímto dnem je den datum jako den doručení výzvy k zaplacení odeslané dne datum, kdy se do sféry vlivu žalované mohla zásilka dostat dnem datum, přičemž k úhradě dluhu byla zavázána ve výzvě do 10 dnů. Uplynutím dne datum se tak žalovaná dostala do prodlení, proto byla zavázána k zaplacení úroku z prodlení ode
dne následujícího, tedy od datum. Zaplacení úroku z prodlení vyplývalo z § 1968 a § 1970 o.z. , přičemž výše úroku z prodlení 8,05 % ročně vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalovanou zavázal k zaplacení částky 7 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně
od datum do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
21. Ohledně zbývajících částek uplatněných v rámci nároku byla žaloba zamítnuta, jak je specifikováno ve výroku II., a to s ohledem na absolutní neplatnost výše specifikované smlouvy o úvěru.
22. Žalobkyně byla v převážné části v řízení neúspěšná, proto ji soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná byla v řízení pasivní, proto ani žalované nemohly žádné náklady řízení vzniknout. Soud proto rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, jak vyplývá z výroku III., a to podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.