Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 55/2021-57
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 a dále od 1. 1. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši, která v každém pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 568 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 a dále od 1. 1. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši, která v každém pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 a dále od 1. 1. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení z částky 3 000 Kč ve výši, která v každém pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 568 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 3 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 a dále od 1. 1. 2021 do zaplacení s úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši, která v každém pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že žalovaný a společnost právnická osoba, IČO, uzavřeli dne 15. 10. 2007 smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit společnost právnická osoba celkem částku ve výši 13 568 Kč, představující půjčku ve výši 8 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 5 568 Kč, v 53 pravidelných týdenních splátkách po 256 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, na svůj dluh uhradil celkem toliko částku 5 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi společností právnická osoba a právní předchůdkyní žalobkyně příjmení jméno) došlo s účinností od 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na právní předchůdkyni žalobkyni a na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2018 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 17. 9. 2018.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 101 odst. 4 a § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se mít podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Proto bylo ve věci rozhodnuto za podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. na základě dosud předložených listinných důkazů, bez nařízení jednání.
4. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v anonymizováno republice a žalovaný je občanem Slovenské republiky bez pobytu na území České republiky, proto se soud nejprve zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Protože mezi Českou republikou a anonymizováno republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva upravující problematiku zápůjčky či uznání dluhu, aplikoval soud na daný vztah, v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, úpravu obsaženou jednak v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66), a v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a dospěl k závěru, že podle čl. 4 Nařízení č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 6 Nařízení č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, je rozhodným právem právní řád České republiky.
5. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel dne 10. 10. 2007 se společností právnická osoba, IČO, smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě se společnost právnická osoba zavázala žalovanému poskytnout částku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit i se souhrnným poplatkem ve výši 5 568 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách ve výši 256 Kč, kdy první splátka je splatná sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka vždy do konce následujícího týdenního období. příjmení 8 000 Kč byla žalovanému předána v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku 5 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi společností právnická osoba a právní předchůdkyní žalobkyně příjmení jméno) došlo s účinností od 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na právní předchůdkyni žalobkyni a na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2018 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 17. 9. 2018. Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 12. 4. 2021.
6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 téhož ustanovení není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.
7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
8. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
9. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.
10. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.
11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství
a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
13. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
14. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
15. Žalovaný měl při uzavření smlouvy postavení spotřebitele, jednal jako fyzická osoba – nepodnikatel (§ 52 odst. 3 obč. zák.), právní předchůdkyně žalobkyně naopak jednala při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti a měla tak postavení dodavatele (§ 52 odst. 2 obč. zák.), uzavřená smlouva je tak smlouvou spotřebitelskou (§ 52 odst. 1 obč. zák.) a je na ni třeba aplikovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách týkající se ochrany spotřebitele (§ 51a a násl. obč. zák.).
16. Podle § 55 a § 56 odst. 1 a 2 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
17. Uvedená pravidla soud použil při posouzení důvodnosti požadovaného souhrnného poplatku. Tento pojem není ve smlouvě nijak blíže definován, jde o jednorázovou částku, které neodpovídá žádné protiplnění žalobkyně. Z povahy věci tak jde o úrok, byť tak není explicitně označen. Opačný výklad by se nepochybně dostal do rozporu se smyslem spotřebitelského práva, které ohledně sjednání nepřiměřené výše úroku (ceny půjčených peněz) spotřebitele chrání (viz dále).
18. K nepřiměřeným úrokům při poskytnutí peněžité půjčky se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení
sp. zn. 21 Cdo 2898/2005 ze dne 8. 11. 2006, ve kterém uzavřel, že nepřiměřenou je zpravidla taková výše úroků z půjčky sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce odporují obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Ujednání (dohoda), kterým byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatné, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li současně naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu) nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech) (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004).
19. V projednávaném případě činil v době uzavření smlouvy úrok 5 568 Kč. Splatnost závazku k vrácení půjčky a zaplacení takto sjednaného úroku činila 53 týdnů. Lze tedy shrnout, že roční úroková sazba dosahovala výše 69,6 %. V roce 2007 však banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok mezi 13,5 a 14,5 % ročně, jak vyplývá z veřejně dostupných informací ČNB. S ohledem na uvedené je zřejmé, že výše sjednaného úroku podstatně přesáhla v daném případě průměrnou úrokovou sazbu bank.
20. Soud tak má za to, že sjednaný úrok byl v projednávaném případě zjevně nadsazen oproti obvyklým úrokovým sazbám v rozhodné době, a celé ujednání o takto zjevně nepřiměřeném úroku je třeba vyhodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor se zákonem či dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák.
21. Žalovaný uhradil společnosti právnická osoba částku 5 000 Kč. Tuto částku je nutno započíst na jistinu, neboť ujednání ve smlouvě týkající se souhrnného poplatku (úroku) je z výše uvedených důvodů neplatné. Žalovanému tak zbývá uhradit pouze částku ve výši rozdílu mezi vypůjčenou částkou a vrácenými prostředky ve výši 3 000 Kč.
22. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně ohledně dlužné částky jistiny (3 000 Kč) a ohledně požadavku na souhrnný poplatek (úrok) žalobu zamítl. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení ve výši stanovené ke dni prodlení s tím, že žalobkyně požadovala přiznat tento úrok z prodlení až od 2. 7. 2015 do zaplacení (§ 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb.) Soud přiznal žalobkyni úrok prodlení z částky 3 000 Kč za období od 2. 7. 2015 do zaplacení (výrok I.).
23. V případě uplatněného nároku na úhradu souhrnného poplatku (úroku) a úroku z prodlení z částky 5 000 Kč, kterou soud zohlednil jako částečnou úhradu jistiny, soud s ohledem na argumenty uvedené shora žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná z 35 %, zato úspěch žalovaného činil 65 %, žalovaný tak má právo na náhradu 30 % nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.