Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 312/2021-102
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 44 191 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení
-) částky 44 191 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 60 591 Kč ve výši 10% ročně od 24. 4. 2020 do 26. 6. 2020 ve výši 1 060 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 58 591 Kč ve výši 10% ročně od 27. 6. 2020 do 27. 7.2020 ve výši 504,53 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 56 591 Kč ve výši 10% ročně od 28. 7. 2020 do 17. 8. 2020 ve výši 330,11 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 54 591 Kč ve výši 10% ročně od 18. 8. 2020 do 13. 10. 2020 ve výši 864,36 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 52 591 Kč ve výši 10% ročně od 14. 10. 2020 do 10. 12. 2020 ve výši 847,30 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 50 591 Kč ve výši 10% ročně od 11. 12. 2020 do 10. 2. 2021 ve výši 871,29 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 48 591 Kč ve výši 10% ročně od 11. 2. 2021 do 12. 3. 2021 ve výši 404,93 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 47 591 Kč ve výši 10% ročně od 13. 3. 2021 do 19. 4. 2021 ve výši 502,35 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 46 591 Kč ve výši 10% ročně od 20. 4. 2021 do 28. 5. 2021 ve výši 504,74 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 45 591 Kč ve výši 10% ročně od 29. 5. 2021 do 21. 6.2021 ve výši 303,94 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 45 391 Kč ve výši 10% ročně od 22. 6. 2021 do 16. 7. 2021 ve výši 315,22 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 44 891 Kč ve výši 10% ročně od 17. 7. 2021 do 24. 8. 2021 ve výši 486,32 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 44 391 Kč ve výši 10% ročně od 25. 8. 2021 do 23. 9. 2021 ve výši 369,93 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 44 191 Kč ve výši 10% ročně od 24. 9. 2021 do zaplacení
-) částky 24 002 Kč
-) úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 24. 4. 2020 do zaplacení, tj. úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 47 802,18 Kč od 24. 4. 2020 do 10. 2. 2021 ve výši 35 435,42 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 47 193,95 Kč od 11. 2. 2021 do 12. 3. 2021 ve výši 3 582 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 46 193,95 Kč od 13. 3. 2021 do 19. 4. 2021 ve výši 4 441,06 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 45 193,95 Kč od 20. 4. 2021 do 28. 5.2021 ve výši 4 459,26 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 44 193,95 Kč od 29. 5. 2021 do 21. 6. 2021 ve výši 2 683,44 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 43 993,95 Kč od 22. 6. 2021 do 16. 7. 2021 ve výši 2 782,50 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 43 493,95 Kč od 17. 7. 2021 do 24. 8.2021 ve výši 4 291,56 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 42 993,95 Kč od 25. 8. 2021 do 23. 9. 2021 ve výši 3 263,10 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 42 793,95 Kč od 24. 9. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 4. 2020 dosáhne částky 236 044 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení -) částky 44 191 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 60 591 Kč ve výši 10% ročně od 24. 4. 2020 do 26. 6. 2020 ve výši 1 060 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 58 591 Kč ve výši 10% ročně od 27. 6. 2020 do 27. 7.2020 ve výši 504,53 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 56 591 Kč ve výši 10% ročně od 28. 7. 2020 do 17. 8. 2020 ve výši 330,11 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 54 591 Kč ve výši 10% ročně od 18. 8. 2020 do 13. 10. 2020 ve výši 864,36 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 52 591 Kč ve výši 10% ročně od 14. 10. 2020 do 10. 12. 2020 ve výši 847,30 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 50 591 Kč ve výši 10% ročně od 11. 12. 2020 do 10. 2. 2021 ve výši 871,29 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 48 591 Kč ve výši 10% ročně od 11. 2. 2021 do 12. 3. 2021 ve výši 404,93 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 47 591 Kč ve výši 10% ročně od 13. 3. 2021 do 19. 4. 2021 ve výši 502,35 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 46 591 Kč ve výši 10% ročně od 20. 4. 2021 do 28. 5. 2021 ve výši 504,74 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 45 591 Kč ve výši 10% ročně od 29. 5. 2021 do 21. 6.2021 ve výši 303,94 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 45 391 Kč ve výši 10% ročně od 22. 6. 2021 do 16. 7. 2021 ve výši 315,22 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 44 891 Kč ve výši 10% ročně od 17. 7. 2021 do 24. 8. 2021 ve výši 486,32 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 44 391 Kč ve výši 10% ročně od 25. 8. 2021 do 23. 9. 2021 ve výši 369,93 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 44 191 Kč ve výši 10% ročně od 24. 9. 2021 do zaplacení -) částky 24 002 Kč -) úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 24. 4. 2020 do zaplacení, tj. úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 47 802,18 Kč od 24. 4. 2020 do 10. 2. 2021 ve výši 35 435,42 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 47 193,95 Kč od 11. 2. 2021 do 12. 3. 2021 ve výši 3 582 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 46 193,95 Kč od 13. 3. 2021 do 19. 4. 2021 ve výši 4 441,06 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 45 193,95 Kč od 20. 4. 2021 do 28. 5.2021 ve výši 4 459,26 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 44 193,95 Kč od 29. 5. 2021 do 21. 6. 2021 ve výši 2 683,44 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 43 993,95 Kč od 22. 6. 2021 do 16. 7. 2021 ve výši 2 782,50 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 43 493,95 Kč od 17. 7. 2021 do 24. 8.2021 ve výši 4 291,56 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 42 993,95 Kč od 25. 8. 2021 do 23. 9. 2021 ve výši 3 263,10 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,9 % p. a. z částky 42 793,95 Kč od 24. 9. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24. 4. 2020 dosáhne částky 236 044 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 1. 12. 2021 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 44 191 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 24 002 Kč. V žalobě uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru číslo kterou žalovaná podepsala dne datum. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 1. 11. 2018. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,58 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 098 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2018 podle splátkového kalendáře. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaná po uzavření smlouvy požádala v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalované bylo ze strany žalobce vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původní splátky č. 11. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 17. 10. 2019 do 16. 11. 2019 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru uhradila pouze dne 14. 12. 2018 částku 4 098 Kč, 16. 1. 2019 částku 4 098 Kč, dne 14. 2. 2019 částku 4 098 Kč, dne 14. 3. 2019 částku 4 098 Kč, dne 16. 4. 2019 částku 4 098 Kč, dne 20. 5. 2019 částku 4 098 Kč, dne 14. 6. 2019, dne 16. 7. 2019 částku 4 098 Kč, dne 26. 8. 2019 částku 4 098 Kč, dne 16. 9. 2019 částku 4 098 Kč, dne 14. 11. 2019 částku 4 098 Kč, dne 16. 12. 2019 částku 4 098 Kč a dne 20. 1. 2020 částku 4 098 Kč, tj. celkem 53 274 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6. 1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, neboť podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo 15 a 16. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2 smlouvy v celkové výši 400 Kč, neboť podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo 15 a 16. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3 smlouvy, neboť žalovaná se dostala do prodlení o délce 65 dnů u splátky číslo 15 splatné dne 17. 2. 2020. K datu 24. 2. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 59 193,95 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle čl. 6 5 smlouvy náleží žalobci dále právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to od 24. 4. 2020 až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru uhradila žalovaná dne 26. 6. 2020 částku 2 000 Kč, dne 27. 7. 2020 částku 2 000 Kč, dne 17. 8. 2020 částku 2 000 Kč, dne 13. 10. 2020 částku 2 000 Kč, dne 10. 12. 2020 částku 2 000 Kč, dne 10. 2. 2021 částku 2 000 Kč, dne 12. 3. 2021 částku 1 000 Kč, dne 19. 4. 2021 částku 1 000 Kč, dne 28. 5. 2021 částku 1 000 Kč, dne 21. 6. 2021 částku 200 Kč, dne 16. 7. 2021 částku 500 Kč, dne 24. 8. 2021 částku 500 Kč a dne 23. 9. 2021 částku 200 Kč, tj. celkem 16 400 Kč.
2. Na základě uzavřené smlouvy tak dluží žalovaná žalobci částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 42 793,95 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku ve výši 59 193,95 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 47 802,18 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11 391,77 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6. 1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované, a to počínaje dnem 24. 4. 2020 do zaplacení, přičemž žalobce se domáhá zaplacení smluvní pokuty k datu vyhotovení této žaloby, tedy zaplacení smluvní pokuty ve výši 24 002 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídají zbývající dlužné původní jistině úvěru ode dne 24. 4. 2020 do zaplacení, přičemž žalobce požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 95,9%.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se nedostavila. V den jednání obdržel soud z e-mailové adresy email omluvu z jednání podepsanou celé jméno žalované s tím, že k jednání se nemůže dostavit z důvodu onemocnění dětí.
4. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum zjistil soud tyto skutečnosti. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč na dobu 48 měsíců, výše splátky činila 4 098 Kč měsíčně, splátky měly být hrazeny do každého 17. dne v měsíci a zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 151,58 % jako pevná po celou dobu splácení úvěru. Celkem měla žalovaná zaplatit částku 196 704 Kč. Podle čl. 6 1 smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Podle čl. 6 2 smlouvy má poskytovatel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle čl. 6 3 smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatným celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6. 2 smlouvy. Podle čl. 6 4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle čl. 6 5 smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to od dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.
5. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 50 000 Kč byl žalované vyplacen na její účet dne 1. 11. 2018.
6. Z listiny oznámení o schválení úvěru ze dne 2. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalované, že přijal návrh na uzavření úvěrové smlouvy a připojil k tomu splátkový kalendář, který obsahuje rozpis všech 48 měsíčních splátek, včetně data splatnosti každé splátky, její výše a částky, která připadá na úmor jistiny a na úmor úroku z úvěru. Splátky byly splatné vždy k 17. dni v měsíci počínaje měsícem prosinec 2018, poslední splátka měla být zaplacena dne 17. 11. 2022.
7. Žádostí ze dne 9. 10. 2019 požádala žalovaná o odklad splátky za měsíc říjen 2019 z důvodu nižších finančních prostředků s tím, že je matka samoživitelka a o děti se stará sama, jednalo by se o dvě splátky, čísla smluv jsou: číslo a číslo. Její žádosti bylo vyhověno, jak jí bylo sděleno dopisem žalobce ze dne 10. 10. 2019, jehož přílohou jí byl zaslán upravený splátkový kalendář.
8. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na úvěr celkem 69 674 Kč.
9. Upomínkami žalobce ze dne 19. 3. 2020 a 17. 4. 2020 byla žalovaná upomenuta o úhradu splátek a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem žalobce ze dne 22. 4. 2020 bylo žalované sděleno, že došlo v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Dopisem ze dne 10. 11. 2021 byla žalované zaslána předžalobní výzva.
10. Ohledně prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy soud zjistil, že žalobce vypracoval hodnocení klienta, kde je uveden příjem žalované ze zaměstnání ve výši 12 500 Kč měsíčně a ostatní příjmy ve výši 4 700 Kč měsíčně, výdaje – životní minimum 3 410 Kč, děti v domácnosti 3 500 Kč, bydlení 2 000 Kč, celkem tedy výdaje 8 910 Kč, rezerva 1 000 Kč, volné zdroje 7 290 Kč, dále bylo zjištěno, že žalovaná je svobodná, nežije v domácnosti s partnerem, bydlí v pronájmu, má výuční list. Bylo zjištěno, že žalovaná není vedena v registru dlužníků SOLUS. V registru NRKI byla smlouva vyhodnocena jako špatná. Žalobce měl k dispozici pracovní smlouvu uzavřenou mezi žalovanou a JEDNOTA spotřební družstvo obec a také dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne 30. 1. 2018, z níž bylo zjištěno, že pracovní smlouva byla prodloužena na dobu neurčitou. Ze mzdového výměru žalované bylo zjištěno, že její základní plat činí 16 00 Kč/měsíc, z výplatních pásek žalované bylo zjištěno, že za červenec 2018 byla žalované vyplacena mzda ve výši 12 740 Kč a za srpen 2018 mzda ve výši 12 308 Kč.
11. Z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 9. 2011, č. j. Nc 133/2016-32 bylo zjištěno, že ve věci nezletilé jméno celé jméno žalované, datum narození bylo rozhodnuto tak, že byla schválena dohoda rodičů, podle níž byla nezl. jméno svěřena do péče matky celé jméno žalované a otec jméno příjmení se zavázal přispívat na její výživu částkou 2 000 Kč měsíčně. Z přehledu transakcí na účtu č. bankovní účet vedeného u jméno příjmení příjmení bylo zjištěno, že na účet žalované byly ve dnech 16. 10. 2018, 17. 9. 2018, 16. 8. 2018 a 16. 7. 2018 připsány platby vždy ve výši 2 000 Kč, ve dnech 13. 7. 2018 a 3. 10. 2018 byly připsány platby od jméno celé jméno žalované – mamka.
12. Z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 9. 2011, č. j. Nc 107/2011-14 bylo zjištěno, že ve věci nezletilé jméno příjmení, datum narození bylo rozhodnuto tak, že nezletilá jméno byla svěřena do výchovy matky a otec jméno příjmení byl zavázán přispívat na ni výživné ve výši 2 700 Kč měsíčně. Z poštovních poukázek ze dne 9. 10. 2018, 18. 9. 2018 a 14. 8. 2018 bylo zjištěno, že v těchto dnech bylo jméno příjmení k rukám žalované zaplaceno vždy 2 700 Kč.
13. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, byl sjednán úrok ve výši 151,58 % ročně, žalovaná se zavázala zaplatit žalobci 48 splátek po 4 098 Kč měsíčně, celkem měla uhradit 196 704 Kč. Ve smlouvě byly sjednány důsledky prodlení žalované ve formě jednorázových smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou splátku v prodlení, nákladů 200 Kč za každou splátku v prodlení, zesplatnění úvěru při prodlení o délce 65 dnů, způsob stanovení nové jistiny úvěru a smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny v případě, že ji žalovaná neuhradí v den její splatnosti. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně dne 1. 11. 2018. Žalovaná se dostala do prodlení s placením sjednaných splátek a úvěr byl automaticky zesplatněn, což bylo žalované oznámeno dopisem žalobce ze dne 22. 4. 2020 po předchozích upomínkách. Před uzavřením smlouvy žalobce zjišťoval osobní a majetkové poměry žalované, zjistil příjem žalované v podobě příjmu ze zaměstnání ve výši 12 500 Kč měsíčně a dalšího příjmu (výživné na dvě nezletilé děti) ve výši celkem 4 700 Kč, výdaje žalované ve výši 8 910 Kč měsíčně, a to 3 410 Kč životní minimum, 3 500 Kč výdaje na děti a 2 000 Kč výdaje na bydlení (pronájem).
14. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Žalovaná v daném případě neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti žalobce řádně posoudit její úvěruschopnost. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil dostatečně schopnost spotřebitele (úvěrovaného) úvěr splatit, a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k (včasné) námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“.
19. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda úvěrová smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.
20. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).
21. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobce před poskytnutím úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. Žalobce vycházel při posuzování příjmů a výdajů žalované z údajů uvedených žalovanou a z žalobcem zjištěných údajů, kdy žalovaná uvedla, že její měsíční příjmy představuje příjem z pracovního poměru ve výši 12 500 Kč a příjem v podobě výživného na dvě nezletilé děti (datum narození a datum) ve výši 4 700 Kč, její výdaje byly uvedeny v podobě životního minima ve výši 3 410 Kč, výdajů na děti ve výši 3 500 Kč a výdajů na bydlení ve výši 2 000 Kč.
22. Pokud jde o výdaje, žalovaná uvedla, že bydlí v pronájmu, žalobce však netvrdil, ani neprokazoval, že by u žalované jakkoliv zjišťoval, jaké konkrétní výdaje jsou s tím spojené, že by po žalované požadoval jakékoliv konkrétní informace a doklady o platbách v souvislosti s bydlením. Pokud žalovaná uvedla, že bydlí v pronájmu, pak je velmi nepravděpodobné, že by její skutečné výdaje na bydlení, tj. na nájemné i na platby spojené s užíváním bytu nepřesáhly částku 2 000 Kč. Při posuzování osobních výdajů žalované a výdajů jejích nezletilých dětí vycházel žalobce z částky životního minima, aniž by od žalované zjišťoval, či požadoval upřesnění k jejím skutečným výdajům, k tomu, zda tyto nejdou nad rámec částky uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru, když obecně lze říci, že částky životního minima jen stěží odpovídají skutečným výdajům průměrného člověka.
23. Pokud příjem žalované ze zaměstnání činil jen 12 500 Kč měsíčně a výživné ve výši 4 700 Kč měsíčně, žalovaná je samoživitelka, která má dvě nezletilé děti a bydlí v pronájmu, pak při uzavření smlouvy musely vzniknout pochybnosti o tom, zda je žalovaná po dobu 4 let schopna hradit splátky ve výši 4 098 Kč měsíčně. Pokud žalobce údaje uvedené žalovanou blíže neprověřil, pak úvěruschopnost žalované nebyla posouzena řádně a úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná. Žalovaná nebyla schopna z příjmu ve výši 12 500 Kč + 4 700 Kč měsíčně pokrýt své životní potřeby a zároveň splácet poskytnutý úvěr. O tom svědčí i skutečnost, že v žádosti o odklad splátek ze dne 10. 10. 2019 uvedla dvě čísla úvěrových smluv, tj. v mezidobí požádala žalobce o poskytnutí dalšího úvěru, nebo skutečnost, že z přehledu transakcí na účtu žalované vyplývá, že žalovanou finančně podporovala její matka.
24. Z uzavřené úvěrové smlouvy tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovaná však přijala od žalobce platbu v celkové výši 50 000 Kč, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, na její straně tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Protože však žalovaná zaplatila žalobci již částku celkem 69 674 Kč, a to 53 274 Kč před zesplatněním úvěru a následně částku 16 400 Kč po zesplatnění úvěru, žalobci již ničeho nedluží.
25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.