Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 118/2021-30
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 34 222,71 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29 602,77 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 28 829,02 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 12 561,76 Kč s 26,28 % úrokem ročně z částky 33 038,71 Kč od datum do zaplacení a dále s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 393,69 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 419,20 Kč k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení jméno, sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 29 602,77 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 28 829,02 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 12 561,76 Kč s 26,28 % úrokem ročně z částky 33 038,71 Kč od [datum] do zaplacení a dále s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 393,69 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 419,20 Kč k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne datum domáhala zaplacení částky ve výší 34 222,71 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru uzavřené dne datum pod číslo na základě níž poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce ve výši 33 039 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal částku 40 515,87 Kč, avšak uhradil 11 686,85 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 33 038,71 Kč, poplatky za vedení účtu ve výši 354 Kč, náklady na vymáhání pohledávky ve výši 330 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalobkyně současně kapitalizovala sjednaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení do datum, a stejné příslušenství pak požadovala od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněnému nároku nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Z úvěrové smlouvy ze dne datum, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky a splátkový kalendář, z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne datum včetně dokladu o odeslání zásilky žalovanému doporučenou poštou a z předžalobní výzvy včetně dokladu o zaslání zásilky doporučenou poštou má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena písemně smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním pod číslo na základě níž byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr do sjednaného úvěrového rámce ve výši 33 039 Kč. Výše měsíční splátky představovala 4 % z dlužné částky. Roční úroková sazba představovala 26,28 % a výše roční procentní sazby nákladů představovala 34,57 %. Ze samotné smlouvy vyplývá, že žalovaný ke dni uzavření smlouvy byl svobodný, bez vyživovací povinnosti se středoškolským vzděláním a bydlením v podnájmu. Bylo uvedeno, že je zaměstnancem s příjmem ve výši 13 700 Kč. Z úvěrové zprávy pak vyplývá, že ke dni uzavření předmětné smlouvy měl žalovaný další závazky, kdy se jednalo o osobní úvěr poskytnutý datum, kdy zůstatek jistiny představoval 23 000 Kč a výše měsíční částky představovala 2 313 Kč. Dále se jednalo o osobní úvěr poskytnutý datum, kdy celková částka úvěru představovala 16 000 Kč, měsíční splátky pak 1 618 Kč a 11 zbývajících splátek. Dále byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr dne datum s celkovou částkou úvěru 4 992 Kč, výše měsíčních splátek 208 Kč a zůstatek jistiny 2 080 Kč. V předcházejícím období měl žalovaný další dva splátkové závazky, kde byl již nulový počet zbývajících splátek. Žalovanému byl dne datum poskytnut úvěr na kreditní kartě splátkový, kdy zůstatek jistiny činil 29 243 Kč. Žalovaný celkem vyčerpal z předmětného úvěrového rámce částku 40 515,87 Kč a uhradil částku 11 686,75 Kč. Jelikož žalovaný neplatil dohodnuté splátky řádně a včas, jelikož se dostal do prodlení se splácením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, žalobkyně ke dni datum úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky jednorázově. Ke dni podání žaloby žalobkyně požadovala zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 33 038,71 Kč, šesti poplatků za vedení učtu po 59 Kč, celkem 354 Kč, náklady na vymáhání pohledávky ve výši 2 x 100 Kč a 130 Kč za zaslání výzev k úhradě dlužné částky, celkem 330 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč za neuhrazení jedné splátky. Žalobkyně současně kapitalizovala ke dni sepsání žaloby sjednaný úrok z úvěru z dlužné jistiny ve výši 33 038,71 Kč, což představovalo částku 7 021,32 Kč a dále kapitalizovala zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny za období od datum do datum, což představuje částku 920,50 Kč. Stejné příslušenství, tedy sjednaný úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení požadovala žalobkyně z částky 33 038,71 Kč (úrok z úvěru) od datum do zaplacení a z částky 34 222,71 Kč (zákonný úrok z prodlení) od datum do zaplacení.
5. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne datum vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a označení důkazů, zda a jakým způsobem v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, prověřila schopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně a včas hradit poskytnutý úvěr.
6. Žalobkyně ve svém podání z datum uvedla, že pro účely prověření úvěruschopnosti klientů je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Dále žalobkyně provedla kontrolu klienta v externích registrech týkající se existence závazků, jejich výše, platební morálka klienta a podobně. V této souvislosti bylo vycházeno ze sdělení žalovaného o jeho čistém měsíčním příjmu ve výši 13 700 Kč, uvedením měsíčních výdajů na domácnost ve výši 5 000 Kč a o souhrnné výši měsíčních splátek jiných úvěrových závazků ve výší 5 309 Kč.
7. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětnou smlouvu lze považovat za spotřebitelský úvěr a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelský úvěr, bylo nutno se zabývat otázkou, zda smlouva byla uzavřena platně, tedy zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smlouvy posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Pokud takto věřitel neučiní, je smlouva neplatná. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
12. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smlouvy aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěr splácet. Soud má za to, že nebyly ověřeny celkové příjmy domácnosti, když příjem žalovaného představoval pouze dle tvrzení žalovaného částku 13 700 Kč, avšak nebyl žádným způsobem doložen. Rovněž nebyly žádným způsobem ověřeny výdaje žalovaného na domácnost, tedy minimálně výdaje spojené s nájmem a službami. Rovněž nelze odhlédnout o zjištění, že žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy minimálně 4 další závazky se souhrnnými splátkami přes 5 000 Kč. Soud má za to, že i případné, žalovaným deklarované, měsíční výdaje na bydlení s připočtením souhrnných měsíčních splátek jiných úvěrových závazků, představují měsíční výdaje ve výši 10 309 Kč. Příjem žalovaného představoval částku 13 700 Kč, z čehož lze dovodit, že příjmy žalovaného nebylo možno považovat za dostatečné pro zajištění pravidelné úhrady splátek úvěru. Za této situace neměl být úvěr s takto vysokým úvěrovým limitem poskytnut.
13. Vzhledem k výše uvedenému lze žalobkyni přiznat jen neuhrazenou jistinu úvěru, která představovala 28 829,02 Kč (40 515,87 Kč - 11 686,85 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 829,02 Kč od datum do datum, což představuje částku 773,75 Kč, tedy celkem 29 602,77 Kč. S přihlédnutím k tomuto závěru soud zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši 29 602,77 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 829,02 Kč (jen jistina úvěru) od datum do zaplacení, a to dle § 1968 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z., pokud je dlužník v prodlení, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve sjednané výši nebo ve výši stanovené vládním nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ).
14. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem k dovození neplatnosti smlouvy o úvěru. Jednalo se o částku 12 561,76 Kč zahrnující část jistiny 4 209,69 Kč (33 038,71 Kč - 28 829,02 Kč), poplatky ve výši 354 Kč, náklady na vymáhání ve výši 330 Kč, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 7 021,32 Kč a část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 146,75 Kč (920,50 Kč - 773,75 Kč) společně s úrokem z úvěru ve výši 26,28 % ročně z částky 33 038,71 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 393,69 Kč (34 222,71 Kč - 28 829,02 Kč) datum do zaplacení. Pokud soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná a přiznal žalobkyni jen dlužnou jistinu se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 829,02 Kč, pak se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat zaplacení ve smlouvě sjednaného úroku z úvěru, smluvní pokuty, poplatků, nákladů na vymáhání včetně příslušenství z těchto nároků.
15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 70% uplatněného nároku, neúspěšná do 30% z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 40 % (70 % - 30%). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 370 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a výzva před podáním žaloby), odměna tedy činí 1 500 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobci přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč, a to v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 378 Kč Náklady řízení představují celkem 3 548 Kč, 40% z této částky činí 1 419,20 Kč.
16. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, ve dvojím vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelný rozsudek, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.