Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
10 C 186/2021-49
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 5 566,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 500 Kč, dále úrok z prodlení z částky 4 500 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení ve výši 9% ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 066,60 Kč
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 705,57 Kč
kapitalizovaného úroku ve výši 1 152,44 Kč
zákonného úroku z prodlení z částky 5 566,60 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 ve výši 9% ročně
zákonného úroku z prodlení z částky 1 066,60 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení ve výši 9% ročně
úroku 29% ročně z částky 5 566,60 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 500 Kč, dále úrok z prodlení z částky 4 500 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení ve výši 9% ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 066,60 Kč kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 705,57 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 1 152,44 Kč zákonného úroku z prodlení z částky 5 566,60 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 29. 2. 2020 ve výši 9% ročně zákonného úroku z prodlení z částky 1 066,60 Kč za dobu od 1. 3. 2020 do zaplacení ve výši 9% ročně úroku 29% ročně z částky 5 566,60 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení <b>zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 o.s.ř. ).
2. Předmětem řízení je žaloba o zaplacení částky 5 566,60 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce odůvodnil tím, a že právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce a žalovanému byla poskytnuta částka 7 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 5 302 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 932 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč, částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Celkovou částku odpovídající poskytnuté zápůjčce a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, poslední byla stanovena na 8. 5. 2019. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 2 500 Kč. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobce po žalovaném požaduje dlužnou jistinu ve výši 5 566,60 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 152,44 Kč, kdy se jedná o úrok ve výši 29 % ročně počítaný z dlužné jistiny 5 566,60 Kč od 9. 5. 2019 do 20. 1. 2020, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 705,57 Kč, kdy se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně počítaný z dlužné jistiny 5 566,60 Kč od 1. 9. 2018 do 20. 1. 2020, dále zaplacení úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 566,60 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 566,60 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalobce ani právní předchůdce žalobce nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, tyto žalovaný předkládal při sjednávání smlouvy.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. právnická osoba poskytla žalovanému dne datum částku 7 000 Kč, částka byla vyplacena žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy. Částka byla poskytnuta na základě smlouvy nazvané smlouva o zápůjčce – anonymizována tři slova, v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky společně s poplatkem 5 302 Kč sestávající se dle smlouvy z úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 932 Kč, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč, částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku v 45 týdenních splátkách po 274 Kč, s poslední splátkou ve výši 246 Kč. V zákaznické kartě je u osoby žalovaného uvedeno, že bydlí v nájmu, je svobodný, počet vyživovaných osob 2, je nezaměstnaný, čistý příjem žadatele částka, ostatní příjmy žadatele částka, další čisté příjmy domácnosti částka, počet zdrojů příjmů žadatele 1, celkem měsíční příjem částka, běžné měsíční výdaje – odhadované měsíční výdaje žadatele 2 000 Kč, ověřená dokumenty – výměra důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, poštovní ústřižky. Žalovaný zaplatil toliko dne 13. 7. 2018 částku 1 200 Kč a dne 24. 8. 2018 částku 1 300 Kč právnická osoba a žalobce uzavřeli dne datum Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovaným žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky z datum oznámila společnost právnická osoba žalovanému, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Dne 14. 2. 2020 byla podána k poštovní přepravě listovní zásilka adresovaná žalovanému. Předžalobní výzvou se dne 25. 2. 2021 podanou k poštovní přepravě dne 26. 2. 2020 vyzval zástupce žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky s tím, že pokud svou povinnost nesplní, bude podána žaloba. Žalobce ani právní předchůdce žalobce nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného.
5. Z ostatních provedených důkazů nečiní soud žádná relevantní skutková zjištění.
6. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
7. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 z. s. ú. odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 z. s. ú. odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
17. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
20. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. a právní předchůdce žalobce poskytl peněžní prostředky žalovanému, které se žalovaný zavázal vrátit ve sjednaných splátkách. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, což se podává ze smlouvy. Zato právní předchůdce při poskytnutí úvěru vystupoval jako podnikatel. V projednávané věci bylo povinností právního předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, a to jak na straně příjmů, tak na straně výdajů. Právní předchůdce žalobce však výdajovou stránku žalovaného nijak neověřoval, když žalovaný ke svým výdajům nepředložil jediný doklad, včetně absentujícího dokladu o výše hrazeného nájemného a služeb spojených s užíváním bytu, právní předchůdce žalovaného se spokojil s ověřením čistých příjmů žalovaného. Pouhé zjištění čistého příjmu žalovaného, případně dalších příjmů domácnosti a jejich ověření však nemá žádnou vypovídací schopnost o možnosti žalovaného dluh splnit. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a vyživuje 2 osoby, v kontrastu s tím pak své výdaje uvedl jako 2 000 Kč. Takový údaj je dle soudu pochybný, takovéto životní náklady pro žalovaného a 2 na něm závislé osoby soud považuje za nepřiměřeně nízké. To pak v kombinaci s tím, že tento údaj právní předchůdce nijak neověřil, vede soud k závěru, že právní předchůdce žalobce neposoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit úvěr (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). Soud je vzhledem k výše uvedenému názoru, že právní předchůdce žalobce zanedbal svou povinnost řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, nesplnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje a není tedy pravdou, že je třeba námitky neplatnosti. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.
22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 7 000 Kč, z toho žalovaný uhradil 2 500 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v částce 4 500 Kč (7 000 – 2 500) bezdůvodně obohatil na úkor žalobce, původně právního předchůdce žalobce. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně od 1. 3. 2020 do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení je třeba dodat, že obohacený je bezdůvodné obohacení povinen vrátit bez zbytečného odkladu k výzvě ochuzeného, neboť splatnost plnění nebyla ujednána (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobce prokázal, že vyzval žalovaného k zaplacení částky z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru dopisem zaslaným žalovanému prostřednictvím České pošty s. p. dne 14. 2. 2020, na základě § 573 o. z. se má za to, že dopis došel žalovanému dne 19. 2. 2020, přičemž žalobce stanovil lhůtu k zaplacení 10 dnů, tedy do 29. 2. 2020 Lhůtu 10 dnů lze pokládat za přiměřenou, tedy vyhovující právnímu pojmu„ lhůta bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Úroky z prodlení z částky, kterou se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil je tak žalobce oprávněn požadovat od 1. 3. 2020. V té době činila výše úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. na základě § 1970 o. z. 10 %, žalobce však žádal pouze úrok ve výši 9 % a takto ho soud přiznal.
23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , když pro míru úspěchu soud zohlednil i požadované příslušenství ke dni vydání rozsudku. Při porovnání míry úspěchu žalobce a úspěchu žalovaného v požadované jistině, úrocích a úrocích z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku je patrno, že větší míru úspěchu měl žalovaný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.
24. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. , když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek nebyly shledány důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.