Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 115/2022-27
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Millerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 18 020 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 18 020 Kč se zamítá.
II. Žaloba se v rozsahu kapitalizovaných úroků ve výši 3 035,74 Kč zamítá.
III. Žaloba se v rozsahu kapitalizovaných zákonných úroku z prodlení ve výši 1 221,52 Kč zamítá.
IV. Žaloba se v rozsahu úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 13 877,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá.
V. Žaloba se v rozsahu úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 13 877,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá.
VI. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 18 020 Kč se zamítá. II. Žaloba se v rozsahu kapitalizovaných úroků ve výši 3 035,74 Kč zamítá. III. Žaloba se v rozsahu kapitalizovaných zákonných úroku z prodlení ve výši 1 221,52 Kč zamítá. IV. Žaloba se v rozsahu úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 13 877,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá. V. Žaloba se v rozsahu úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 13 877,62 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení zamítá. VI. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 18 020 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 21.11.2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně tj. právnická osoba, IČO a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku žalobkyni.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 21.11.2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, poskytl žalovanému úvěr ve výši 33 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit, a to včetně sjednaného poplatku ve výši 24 420 Kč. Úvěr včetně poplatku měl být původnímu věřiteli splacen celkem v 58 týdenních splátkách po 990 Kč Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit částku ve výši 57 420 Kč RPSN činila 195 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil dne 29.11.2019 pohledávku žalobkyni.
5. Z tvrzení žalobkyně dále vyplynulo, že žalovaný zaplatil na základě uzavřené smlouvy číslo celkem částku 39 400 Kč. Z původního dluhu ve výši 33 000 Kč nezbývá doplatit ničeho. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporoval, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.
6. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že ve smlouvě sjednaný poplatek má z právního hlediska charakter úroků.
8. Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru číslo ze dne 21.11.2017 zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o.z. s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , dříve platného občanského zákoníku , neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně (v daném případě čtyřnásobně) přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 pak Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zákonu č. 40/1964 Sb. , lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o.z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy.
9. Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statis data/ měnová a finanční statistika/měnová statistika/b.úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v listopadu 2017, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 9,18 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 195 %, tvoří takto sjednaný úrok zhruba dvacetijedennásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se poplatku ve výši 24 420 Kč je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 o.z. absolutně neplatné.
10. Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování zápůjček (spotřebitelských úvěrů) bylo předmětem podnikání právního předchůdce žalobce. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany právního předchůdce žalobce byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatku za inkaso. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru číslo uzavřená dne 21.11.2017 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná jako celek.
11. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě neplatného právního úkonu finanční částku ve výši 33 000 Kč, má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit. Pokud pak žalovaný vrátil žalobkyni částku ve výši 39 400 Kč, nemá již vůči žalobkyni povinnost vydávat ničeho. Žaloba byla proto jako nedůvodná zamítnuta, když zamítnutá částka je tvořena jednak jistinou a dále pak poplatkem a zákonným úrokem z prodlení z poplatku i již zaplacené jistiny.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. ”), když s ohledem na neúspěch žalobkyně ve věci má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů soudního řízení. S ohledem na skutečnost, že žalovanému ve věci žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je do patnácti dnů ode dne jeho doručení přípustné odvolání ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih.
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.