Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
1 C 202/2021-67
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šustrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená: advokát údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 515 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení 1 515 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 515 Kč za dobu od 17. 10. 2020 do 16. 6. 2021 a z částky 1 515 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení v částce 3 190 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení 1 515 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 515 Kč za dobu od 17. 10. 2020 do 16. 6. 2021 a z částky 1 515 Kč od 17. 6. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náklady řízení v částce 3 190 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení 6515 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % z částky 6 515 Kč od 17. 10. 2020 do zaplacení. V odůvodnění uvedla, že jako česká úvěrová společnost uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytla dne 16. 9. 2020 úvěr žalovanému ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách s poslední splátkou splatnou 16. 10. 2020. Úvěr byl poskytnut v souladu se schváleným kreditním rámcem, který odpovídá disponibilnímu příjmu domácnosti žalovaného, jak vyplývá dle žalobkyně z přiloženého výpisu o úspěšném posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalobkyně má nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 350 Kč a nárok na poplatek za sjednanou volitelnou službu„ Presto“ ve výši 165 Kč. Jak poskytnutý úvěr, tak poplatky v celkové výši 1 515 Kč, byly splatné do 16. 10. 2020, avšak žalovaný ničeho neuhradil a je v prodlení se zaplacením dlužných částek.
2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla dne 16. 9. 2020 úvěr žalovanému ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách s poslední splátkou splatnou 16. 10. 2020 a žalovaný se zavázal zaplatit kromě poskytnuté částky i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 350 Kč a poplatek za sjednanou volitelnou službu„ Presto“ ve výši 165 Kč, které byly splatné do 16. 10. 2020. Žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru úvěryschopnost žalovaného, avšak dle názoru soudu nedostatečně. Žalovaný poskytnutou částku nevrátil ani poplatky nezaplatil. Soud k návrhu žalobkyně ověřil a má za prokázáno, že částka 5 000 Kč odešla a byla připsána na účet žalovaného 16. 9. 2020.
4. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
6. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
9. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně (co se týče závazku za žalovaným), převedl na účet žalované 5 000 Kč, aniž by prokázal svá tvrzení o zkoumání úvěryschopnosti žalovaného na výdajové straně před poskytnutím finanční částky. Žalobkyně jednak vycházela z tvrzení žalovaného, který žije sám, a z jím uváděných výdajů, když z předložených výplatních pásek vyplývá, že žalovanému téměř nic na další měsíc nezbývá – žije tzv. od výplaty k výplatě (dle výpisu z jeho bankovního účtu za leden 2020 příjmy 8 248 Kč, výdaje 8 113,05, konečný zůstatek 14,96 Kč; dle výpisu za duben 2020 příjmy 36 376 Kč, výdaje 36 394,45 Kč, počáteční zůstatek 2,36 Kč, konečný zůstatek – 16,09 Kč), z výpisu dále plyne, že v dubnu obdržel peníze z dalšího úvěru právnická osoba 16 000 Kč a zřejmě se pokoušel získat další úvěr od právnická osoba a.s., kam zasílal ověřovací poplatek 1 Kč ze svého účtu; z předložených důkazů není patrno, jaké má žalovaný měsíční výdaje na bydlení a jak a zda je plní a jak je řeší, když takové výdaje se předpokládají včetně služeb v nikoliv zanedbatelné výši. Svou neúčastí při jednání soudu se žalobkyně vzdala možnosti být vyzvána k případnému dotvrzení a doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ). Není dle soudu prokázáno, jak zejména na výdajové stránce zjišťovala další potřebné skutečnosti žalobkyně a tyto v souladu se zákonnými pravidly vyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že žalobkyně v otázce výdajů žalované neučinila odpovídající zjištění, nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
10. Jelikož však soud shledal spotřebitelskou smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného 5 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Za kvalifikovanou výzvu k plnění soud považuje předžalobní upomínku advokáta s výzvou k úhradě ze dne 11. 6. 2021 byla dána na poštu dne 11. 6. 2021 a ve smyslu domněnky doby dojití upravené dle § 573 občanského zákoníku , tak došla do sféry žalovaného dne třetí pracovní den tj. 16. 6. 2021 a od 17. 6. 2021 je tak žalovaný v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobkyně od shora uvedeného dne rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl, a to co do částky 5 000 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou shora specifikovány a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
11. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla ve věci pouze částečně úspěšná a má dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalované, když žalobkyně zároveň doložila splnění podmínky dané ust. § 142a o.s.ř. o.s.ř. , tedy zaslání předžalobní upomínky. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladů na právní zastoupení dle vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, (dále jen AT) představující 3 úkony právní služby po 1 500 Kč za přípravu a převzetí zastoupení, dále za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním základem a podání žaloby, dále dle § 13 odst. 1 , 3 AT tři režijní paušály po 300 Kč a DPH 21 % ze součtu nákladů za právní služby a režijních paušálů. Celkem tak činí náklady řízení 6 934 Kč. Žalobkyně požadovala do vyhlášení rozsudku 7 364,70 Kč, bylo jí přiznáno do vyhlášení rozsudku 5 365,03 Kč, její úspěch tak představuje 73 %, neúspěch 27 %, rozdíl úspěchu a neúspěchu činí 46 % a uvedených 46 % ze vzniklých nákladů řízení 6 934 Kč přestavuje částku 3 190 Kč (když žalovanému žádné náklady nevznikly) a tuto částku soud podle výsledku řízení žalobkyni přiznal.
1. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ). Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.