Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 96/2022-47
Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stratilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 380 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 250 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení, částku 57,75 Kč, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 630 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 630 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení a částky 500 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 534,80 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 250 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení, částku 57,75 Kč, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 630 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 630 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení a částky 500 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 534,80 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Návrhem doručeným soudu dne 2. 2. 2022 domáhala se žalobkyně zaplacení částky 2 880 Kč s příslušenstvím, částky 500 Kč a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že žalovaný se prostřednictvím webové stránky webová adresa registroval a požádal žalobkyni o úvěr ve výši 2 250 Kč. Uvedl přitom své jméno, příjmení, datum narození a bydliště. Následně byla mezi účastníky řízení dne 21. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr 2 250 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s celkovými náklady spojenými s úvěrem ve výši 630 Kč do 28 dní od poskytnutí úvěru. Žalovaný svůj závazek nesplnil, ničeho neuhradil, ke dni 18. 9. 2019 se stal splatným. Žalovaný byl žalobkyní písemně, prostřednictvím e-mailu, vyzýván k úhradě dlužné částky, a to celkem dvěma upomínkami, když za každou odeslanou požaduje 19,25 Kč, poté byla žalovanému zaslána další upomínka, celkem je tak za upomínání požadováno 57,75 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, požaduje žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním smluvní pokutu ve výši 500 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
3. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, žalobkyně s postupem soudu souhlasila, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání.
4. Závěr o skutkovém stavu:
5. Dne 21. 8. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jednorázový, bezúčelový, nevázaný úvěr ve výši 2 250 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného, který byl spolu s jeho jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm uveden ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 630 Kč dne 18. 9. 2019. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Rovněž byla sjednána částka paušální náhrady nákladů spojených s upomínkou ve výši 19,25 Kč za jednotlivou upomínku zaslanou formou SMS či e-mailem. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky poskytnutí úvěru. Před poskytnutím úvěru byl žalovaný seznámen se standardními evropskými informace o spotřebitelském úvěru, tedy o druhu spotřebitelského úvěru, jeho výši, podmínkách čerpání, celkové splatné částce a datu splatnosti. Žalobkyně měla od žalovaného k dispozici jeho bankovní výpis za měsíc červen a červenec 2019. V červnu 2019 byl počáteční zůstatek účtu 0,78 Kč, celkem přišlo 107 337 Kč, celkem odešlo 107 386,89 Kč a koneční zůstatek tak byl 49,11 Kč. Toto byl i počáteční zůstatek v červenci 2019, celkem přišlo 67 338 Kč, odešlo 66 338,80 Kč, konečný zůstatek 950,09 Kč s tím, že rezervace prostředků byla 400 Kč a disponibilní zůstatek tak činil 550,09 Kč. Část příjmů tvořil příjem od společnosti právnická osoba, průměrně 34 234,50 Kč, dále příjmy od společnosti právnická osoba Výdaje nebyly specifikovány – odchozí úhrady a výběry z bankomatů. Dne 24. 9. 2019 byl žalovanému zaslán e-mail obsahující výzvu k úhradě dlužné částky 2 880 Kč, která byla splatná 18. 9. 2019. K témuž byl vyzván i upomínkou ze dne 4. 11. 2019 zaslanou na e-mail. Předžalobní upomínkou ze dne 25. 12. 2019, zaslanou rovněž žalovanému na e-mail, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, byl upozorněn na její možné soudní vymáhání. Opětovně byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 23. 12. 2021, která byla podána k poštovní přepravě dne 29. 12. 2021, v rámci této byl rovněž upozorněn na možné soudní vymáhání dlužné částky.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 :„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“
12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. Právní posouzení věci:
14. Žalobkyně uzavřela se žalovaným v souladu s § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 2 250 Kč, žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s poplatkem do 28 dnů od poskytnutí úvěru. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v návrhu ve věci samé stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného ničeho netvrdila, proto byla k uvedenému vyzvána soudem. Na základě toho žalobkyně doplnila dva výpisy z bankovního účtu žalovaného. Přestože k doloženým důkazům absentovalo žalobní tvrzení, vycházel soud z toho, že právě z těchto výpisů žalobkyně vycházela. Dle názoru soudu však takovéto prověření úvěruschopnosti žalovaného nebylo řádné, neboť přestože žalobkyně znala pravidelné příjmy žalovaného, stran výdajů nebylo zjištěno, o jaké konkrétně se jedná, zda na bydlení, domácnost, jídlo či jiné, např. splátky dluhů – tyto nebyly ve výpisech řádně specifikovány, když k tomuto nebylo tvrzeno ani doloženo dále ničeho. Současně je nutno uvést, že i pokud by všechny výdaje žalovaného byly zahrnuty v doložených výpisech, bylo zcela evidentní, že žalovanému nezůstávaly téměř žádné (v červnu 2019 vůbec žádné) disponibilní prostředky tak, aby byl schopen dlužnou částku uhradit. Žalobkyně měla rovněž vzít v potaz, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 2 250 Kč, přestože jeho příjmy na účtu v červnu 2019 přesahovaly 100 000 Kč, a to při pravidelném příjmu přes 30 000 Kč. Z toho všeho mělo být žalobkyni zřejmé, že finanční situace žalovaného nebude jednoduchá a může mít problém s úhradou finančních závazků. Což se následně i potvrdilo, žalovaný úvěr nesplatil. Přestože tedy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, na základě zjištěných skutečností dospěla k nesprávnému závěru, že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splatit. Bylo tomu ovšem jinak. Jelikož nebylo posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet učiněno s odbornou péčí, má to za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo OPR, je povinností soudu zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení následek, tedy absolutní neplatnost smlouvy.
15. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), za situace, kdy žalobkyně žalovanému finanční prostředky poskytla, je žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil, tedy z neplatné smlouvy o úvěru. Jelikož žalovaný neuhradil ničeho, je povinen žalobkyni uhradit 2 250 Kč, tedy žalobkyní poskytnutou částku, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , od 19. 9. 2019, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, do zaplacení. Přestože bylo uzavřeno, že smlouva o úvěru je neplatná, žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty a žalovaný věděl, kdy má tyto finanční prostředky vrátit, k dřívějšímu zesplatnění nedošlo. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky, zaslala mu celkem tři e-maily, kdy jí s těmito úkony vznikly náklady. Přestože výše nákladů na vymáhání byla sjednána v neplatné smlouvě, úkony k vymáhání učinila a požadovaná výše 57,75 Kč za tři upomínky není neadekvátní, v rozporu s právními předpisy, soud tedy žalobkyni přiznal i tuto částku jako náhradu za upomínání žalovaného a vymáhání dlužné částky. Ve zbylé části byl návrh žalobkyně zamítnut, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy nemá na další plnění žalobkyně nárok. Neplatným je tak ujednání o poplatku a smluvní pokutě.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , když žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně. V návrhu požadovala částku 2 880 Kč s příslušenstvím, částku 57,75 Kč a částku 500 Kč. Úspěšná byla pro částku 2 250 Kč s příslušenstvím a částku 57,75 Kč, tedy v rozsahu 67 %. Žalobkyně má tak nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 34 % (od úspěchu 67 % se odečítá neúspěch 33 %).
17. Žalobkyni vzniklé náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady zastoupení. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně by měl nárok na odměnu ve výši 2 500 Kč dle § 7 bod 3 advokátního tarifu za dva úkony právní služby v plné výši a jeden úkon ve výši poloviční po 1 000 Kč, resp. 500 Kč, dle § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění). Za uvedené úkony právní služby by byla přiznána v souladu s § 13 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Poněvadž zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla by mu v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. přiznána náhrada za tuto daň ve výši 21 %, tj. 714 Kč Celkem by plná náhrada nákladů řízení činila 4 514 Kč. Jelikož má však žalobkyně nárok pouze na 34 % těchto nákladů, byla jí na nákladech řízení přiznána částka ve výši 1 534,80 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
18. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
19. Odůvodnění rozsudku je učiněno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.