Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 362/2021-69
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 1 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 300 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 750 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 800 Kč od datum do datum, zákonného úroku ve výši 0,75 % ročně z částky 1 800 Kč od datum do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 462 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 300 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 750 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 800 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku ve výši 0,75 % ročně z částky 1 800 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 462 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Z návrhu se zjišťuje, že mezi účastníky byla formou elektronické komunikace uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a rámcová smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 1 500 Kč, tato částka byla na účet žalovaného zaslána datum. Účastníci si sjednali úrok ve výši 300 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit ve lhůtě do datum. Žalovaný částku 1 800 Kč v této lhůtě žalobci neuhradil. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení této částky. Domáhá se dále zaplacení částky 1 000 Kč jako poplatku za vymáhání dle smluvních podmínek a částky 750 Kč jako kapitalizovaného úroku za období od datum do datum.
2. Žalovaný nárok žalobkyně uznával pouze z části, a to co do částky 1 800 Kč, zbývající část žalovaný rozporoval s odůvodněním, že žalobkyně řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost před uzavřením předmětné smlouvy.
3. Žalobkyně se z jednání soudu konaného dne datum omluvila.
4. Žalovaný ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu o úvěru a smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovanému dne datum poskytla částka 1 500 Kč. Žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru dosahoval průměrného čistého měsíčního výdělku ve výši 16 000 – 17 000 Kč, nezvládal splácet svůj tehdejší kontokorent ve výši 20 000 Kč a sázel na anonymizována dvě slova. Žalobkyně žalovaného poprvé vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum, který byl podán k poštovní přepravě dne datum a lhůta k plnění byla stanovena 7 dní ode dne odeslání.
6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje,
že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
7. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, i když v řízení nikterak nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když v řízení nebyla prokázána vůbec výdajová stránka rozpočtu žalovaného a též z již zjištěných dat mohla mít žalobkyně důvodné podezření, že žalovaný není úvěruschopný, když proti němu v rozhodné době bylo vedeno exekuční řízení a taktéž se dostal do prodlení s 29 splátkami.
8. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku název soudu sp.zn. spisová značka ve spojení s konstantní judikaturou anonymizována dvě slova mezinárodní organizace a název soudu. Jak uvedl Soudní dvůr mezinárodní organizace v rozsudku ze dne datum ve věci anonymizováno číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 ustanovení právního předpisu EU, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice ustanovení právního předpisu EU Smlouva o EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl název soudu ve svém rozhodnutí ze dne datum vydaném pod sp. zn. ústavní nález to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.
9. S ohledem na výše citovaný nález název soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. anonymizováno číslo ze dne datum konstatuje i anonymizována dvě slova mezinárodní organizace.
10. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z.
11. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.
12. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 1 500 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 1 500 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 1 500 Kč ode dne datum do zaplacení.
13. Soud žalobu, co do částky 300 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 750 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 800 Kč od datum do datum, zákonného úroku ve výši 0,75 % ročně z částky 1 800 Kč od datum do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítl, když splatnost bezdůvodného obohacení zastala až na výzvu žalobkyně, tj. v rámci dopisu ze dne datum, který byl podán k poštovní přepravě dne datum. Předmětná písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. dne datum, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala dne datum. Nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky soud zamítl, neboť nejde o vzájemný závazek podnikatelů v souladu s ustanovení pr. předpisu, když žalovaný je nepodnikající fyzickou osobou, tudíž žalobkyně nemá v této věci na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky nárok.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 462 Kč, přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.