Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 309/2021-49
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 3 191,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 191,88 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 422,38 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 3 191,88 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 328 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 191,88 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 422,38 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 3 191,88 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 328 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 4 733,56 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že společnost právnická osoba uzavřela dne 13. 12. 2018 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla právnická osoba žalovanému částku 10 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti právnická osoba částku 10 000 Kč a příslušenství ve výši 8 592 Kč, které se skládá z úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit částku 18 592 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 13. 2. 2020. Žalovaný uhradil dle žalobkyně částku 13 000 Kč, která odpovídá úhradě 9 splátek, na jistinu byla alokována částka 6 808,12 Kč, na jistinu zbývá uhradit částku 3 191,88 Kč, na příslušenství pohledávky byla alokována částka 6 191,88 Kč a zbývá na ni uhradit částku 2 400,12 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.72 2021. Žalobkyně v žalobě požadovala uhradit jistinu ve výši 3 191,88 Kč, částku 3 033,69 Kč, (tj. nesplacený kapitalizovaný úrok ve výši 105,42 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 473,79 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 279,51 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 541,40 Kč a postoupený smluvní úrok za období po konečné splatnosti ve výši 633,57 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 422,38 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 191,88 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyně si dále v žalobě nárokovala úhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 328 Kč a úhradu smluvní pokuty ve výši 1 541,68 Kč (tj. 0,1 % denně z částky 3 191,88 Kč za dobu od 14. 2. 2020 do 11. 6. 2021).
2. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět co do částky požadované na kapitalizovaném úroku (tj. nezaplacených poplatcích) ve výši 3 033,69 Kč a na smluvní pokutě ve výši 1 541,68 Kč, kdy v tomto rozsahu pak bylo řízení částečně zastaveno. Předmětem řízení po jeho částečném zastavení zůstává zaplacení částky ve výši 3 191,88 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 191,88 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 422,38 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 328 Kč a dále náhrada nákladů řízení.
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Dle ustanovení § 115a o.s.ř. , k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
8. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. Z žádosti o úvěr ze dne 13. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný požádal společnost právnická osoba o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč na 14 měsíců, kdy bude tento úvěr splácet 30. dne v měsíci splátkou 1 328 Kč. Dále se žalovaný v žádosti o úvěr vyjádřil ke svému zaměstnání, příjmům a výdajům, když uvedl, že je v invalidním důchodu a má příjem ve výši 10 784 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je rozvedený, nemá žádné vyživované dítě, jeho výdaje na bydlení a energie činí 1 000 Kč a výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 3 000 Kč, má srážky ze mzdy, výživné ve výši 3 000 Kč, měsíční výdaje na splátky stávajících půjček činí 0 Kč. Dále žalovaný prohlásil, že je proti němu exekučně vymáhána částka 23 000 Kč. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 12. 2018 vyplývá, že žalovanému byly poskytnuty informace o základních vlastnostech úvěru, jeho nákladech a dalších důležitých právních aspektech. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 13. 12. 2018 vyplývá, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba smlouvu o úvěru, ve které se právnická osoba (dále jen jako„ věřitel“) zavázala poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní úvěr s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou, tedy peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli: úrok ve výši 963 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného ve výši 1 800 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru tak činí 8 592 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou dlužnou částku 18 592 Kč ve 14 splátkách, kdy výše splátky činí 1 328 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru a každá další splátka do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti splátky předchozí. Žalovaný podpisem této smlouvy potvrdil, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Smluvní strany se dohodly, že v případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení. Dle prohlášení dlužníka, které je součástí smlouvy o úvěru, pokud dlužník poruší svou povinnost uhradit jakoukoli splátku řádně a včas, stává se celý dluh okamžitě splatným. Dle části prohlášení dlužníka nazvaného„ Splatnost, úrok a RPSN úvěru“ se v závislosti na délce splatnosti úvěru uplatní následující pravidla, kdy splatnosti úvěru na 14 měsíců odpovídá úrok ve výši 15 % p.a. Přílohou smlouvy byl předpis splátek, ve kterém byl rozepsán poměr úhrad jednotlivých položek úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení ceny za postoupení pohledávek ze dne 30. 7. 2021 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 5. 8. 2021, včetně podacího archu vyplývá, že věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z výzvy ze dne 17. 8. 2021, předání do advokátní kanceláře ze dne 6. 9. 2021 a výzvy před podáním žaloby ze dne 18. 10. 2021, včetně podacího archu vyplývá, že žalobkyně nebo její zástupce vyzval žalovaného několikrát k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího vymáhání.
14. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný se vyjádřil ke svým majetkovým poměrům, následně právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným ujednání, ve kterém se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit dále celkem částku 8 592 Kč na nákladech, tedy vrátit celkem 18 592 Kč a to ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný však zaplatil pouze částku 13 000 Kč.
15. Žalovaný s věřitelem jako právním předchůdcem žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru, na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet a zaplatit úrok. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Pokud má věřitel postupovat při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, je třeba, aby si informace uvedené spotřebitelem ověřil. Shodně například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že pobírá invalidní důchod ve výši 10 784 Kč. Pokud jde o výdaje, částka 1 000 Kč na bydlení a energie a částka 3 000 Kč, kterou by měl žalovaný vynakládat na dopravu, jídlo a osobní náklady se jeví jako značně podhodnocená (i přesto, že by měl žalovaný dle svého tvrzení bydlet u rodičů), kdy tato částka jistě nemůže stačit na výživu jedné dospělé osoby. Další pochybnosti o schopnosti splácet spotřebitelský úvěr měla u věřitele vyvolat skutečnost, že po žalovaném byla exekučně vymáhána částka 23 000 Kč. Věřiteli tak muselo být zřejmé, že žalovaný má problémy s plněním svých závazků, které po něm musí být dokonce exekučně vymáhány. Soudu je navíc z řízení sp. zn. spisová značka vedeného u zdejšího soud známo, že žalovaný dne datum uzavřel se název právnické, osoby smlouvu o úvěru, ve kterém se zavázal měsíčně splácet částku 547 Kč, kdy tento závazek již ke dni uzavření smlouvy o úvěru se společností právnická osoba vykazoval dluh. Vzhledem k nízkým příjmům žalovaného a jeho špatné platební morálce musel mít věřitel důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného dlužnou částku splácet. Při posuzování úvěruschopnosti měl věřitel vynaložit mnohem větší míru obezřetnosti, nahlédnout například do centrální evidence exekucí, databází SOLUS nebo KRKI a zjistil by, že platební morálka žalovaného není dobrá. Na základě výše uvedeného má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Když by s odbornou péčí postupovala, zjistila by, že existuje důvodná pochybnost o tom, že žalovaný bude úvěr splácet a úvěr by žalovanému neposkytl. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr žalovanému, aniž by posoudila s odbornou péčí její schopnost takový úvěr splatit, je taková smlouva neplatná. Žalovaný tak získal majetkový prospěch ve výši 10 000 Kč bez platného důvodu, a byl proto povinen toto bezdůvodné obohacení žalobkyni, na kterou pohledávka přešla, vrátit dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku . Žalovaný na dlužnou částku uhradil celkem 13 000 Kč, takto byla celá v úvahu připadající jistina ve výši 10 000 Kč žalobkyni uhrazena a žalovaný již není povinen ničeho žalobkyni hradit. Soud proto žalobu v celém rozsahu (po zohlednění částečného zastavení řízení) zamítl.
16. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 , o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému účastníkovi, zde byla úspěšná žalobkyně a přísluší jí právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci byla úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
17. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.