Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 369/2021-59
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení příslušenství
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému nepřiznává.
1. Žalobkyně učinila žalobou podanou soudu dne datum předmětem řízení nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ původní věřitel“) poskytla dne datum žalovanému bez právního důvodu bezhotovostní formou částku ve výši 10 000 Kč. Podle § 1879 občanského zákoníku byla pohledávka vůči žalovanému postoupena z původního věřitele na právnická osoba název, se sídlem adresa, adresa, adresa adresa, název země země, registrační číslo: číslo, která jej následně smlouvou ze dne datum postoupila žalobkyni. příjmení 10.000 Kč, která byla žalovanému zaslána na jeho bankovní účet bez právního titulu, představuje bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Žalobkyně se touto žalobou domáhá pouze jeho zákonného příslušenství ve zbývající výši 2 % ročně z částky 10 000 Kč, a to ode dne datum (v návaznosti na předžalobní výzvu) do zaplacení.
2. Soud podle § 115a o.s.ř. ve věci rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů, když žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se na výzvu nevyjádřil k žalobě ani k tomu, zda souhlasí, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud proto předpokládá, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Žalovaný se k žalobě na výzvu soudu nevyjádřil.
3. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. spisová značka soud zjistil, že se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále jen„ žaloba“) doručeným okresnímu soudu dne datum stejná žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 359,36 Kč (tj. 10 000 Kč jistina, 2 150,25 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, 276,16 Kč úrok z úvěru, 675 Kč poplatky za tři písemné a tři sms upomínky a 4.257,95 Kč smluvní pokuta za prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 13.101,41 Kč od datum do datum) a dále smluvního úroku z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 12.426,41 Kč od datum do zaplacení, a to z titulu nedoplatků ze smlouvy o úvěru, kterou dne datum uzavřeli společnost právnická osoba a žalovaný. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum bylo o tomto nároku žalobkyně právnická osoba, IČO proti žalovanému celé jméno žalovaného na úhradu částky 17.359,36 Kč s úrokem z prodlení rozhodnuto tak, že okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč (výrok I.), ohledně částky 7.359,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 12.426,41 Kč od datum do zaplacení, žalobu žalobkyně zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 595 Kč (výrok III.). Odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku II. v napadeném rozsahu, a to ohledně úroku z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbytku rozsudek potvrdil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1.249,93 Kč. V odůvodnění rozsudku odvolací soud uzavřel, že samotné uzavření úvěrové smlouvy prokázáno nebylo. I v případě, že by však uzavření smlouvy řádně prokázáno bylo, byla by smlouva neplatná z důvodu dostatečného neprověření úvěruschopnosti žalovaného. Z těchto důvodů pak odvolací soud uzavřel, že žalobkyni náleží z přiznané částky 10 000 Kč podle ustanovení § 1970 o. z. úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (tj. 10 % ročně, žalobkyně však požadovala jen 8 % ročně), a to od datum, v návaznosti na výzvu odeslanou žalovanému dne datum, proto byl přiznán úrok z prodlení ve výši 8 % ročně.
4. Z předžalobní výzvy a z e-mailu ze dne datum soud zjistil, že touto výzvou ze dne datum vyzval advokát žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky v celkové výši 19.392,51 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru webová adresa) uzavřené původně se společností právnická osoba Tuto výzvu odeslal advokát žalobkyně e-mailem dne datum na adresu email.
5. Soud po stránce skutkové uzavřel, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum bylo rozhodnuto o výše uvedeném nároku žalobkyně, kdy bylo uzavřeno, že žalobkyni náleží z přiznané částky 10 000 Kč podle ustanovení § 1970 o. z. úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (tj. 10 % ročně, žalobkyně však požadovala jen 8 % ročně), a to od datum, v návaznosti na výzvu odeslanou žalovanému dne datum. Soud uzavřel, že dne datum odeslal právní předchůdce žalobkyně na účet sdělený žalovaným č. bankovní účet částku 10 000 Kč, když uzavření smlouvy o úvěru se žalobkyni prokázat nepodařilo, neboť neprokázala sjednaný postup uzavření smlouvy (tedy, že žalovaný zaslal jejímu právnímu předchůdci ověřovací platbu 1 Kč a on jemu autorizační kód, kterým pak žalovaný smlouvu podepsal a uložil ji do klientské zóny). Tato pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Výzvou odeslanou dne datum na emailovou adresu žalovaného jej advokát žalobce vyzval k vrácení celého dluhu včetně dlužné jistiny.
6. Podle § 159a odst. 3 o.s.ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Podle odst. 4 jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
7. Podle ust. § 135 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení (odst. 1). Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází (odst. 2).
8. Nejvyšší soud (srov. např. rozhodnutí ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod spisová značka, či usnesení ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka, obě uveřejněná na webová adresa) v obdobné věci uzavřel, že ten, kdo byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno pravomocné rozhodnutí ukládající mu platební povinnost, je tímto výrokem vázán (§ 159 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), a nemůže proto v jiném řízení úspěšně uplatňovat nárok na vrácení částky zaplacené podle tohoto rozhodnutí s tvrzením, že ve skutečnosti žádnou platební povinnost neměl. Ani soud nemůže vycházet z jiného závěru o existenci či neexistenci nároku mezi týmiž účastníky, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a tuto otázku nemůže sám v jiném řízení znovu posuzovat ani jako otázku předběžnou. Brání tomu ust. § 135 odst. 2 věty druhé o.s.ř. které ukládá soudu vycházet při řešení předběžné otázky z rozhodnutí, jímž o této otázce bylo rozhodnuto. Stejně tak i rozhodnutí sp. zn. spisová značka, v němž Nejvyšší soud uvedl, že„ Ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. je potřeba vykládat v úzké souvislosti s § 159a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 159a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. Z nich vyplývá, že pro soudy a jiné orgány je výrok pravomocného rozsudku v jiných než statusových věcech závazný potud, pokud posuzují (jako předběžnou otázku) mezi účastníky právní vztahy, které byly pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím.“
9. Pravomocný rozsudek ve věci sp.zn. spisová značka je závazný pro obě procesní strany a povinností soudu je z něho vycházet (§ 135 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Za takové situace je tedy nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 10 000 Kč ode dne datum do zaplacení důvodný podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kdy byl žalobkyni již pravomocně přiznán úrok z prodlení pouze 8 % ročně od datum, přitom žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení 10 % ročně. Lhůtu k plnění stanovil soud jako třídenní s tím, že počíná dnem právní moci tohoto rozsudku, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
10. K účelnosti nákladů vynaložených na právní zastoupení Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález uvedl, že soud přizná úspěšnému účastníkovi řízení pouze náhradu nákladů účelně vynaložených a nezbytných k řádnému uplatnění nebo bránění práva u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátem nebude vždy možno považovat za náklady nezbytné a účelně vynaložené. Taktomu bude například ve věcech bagatelních, triviálních skutkově i právně, uplatněných hromadnými, typovými návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu a zejména tehdy, když je civilní řízení vedeno nikoli kvůli věci samé, ale kvůli částce, která představuje náhradu nákladů řízení. Soud musí vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem případu. Podle čl. 90 Ústavy České republik y jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Vedení sporů nepojaté primárně jako dovolání se ochrany práv, nýbrž jako obchodní a podnikatelská činnost produkující zisk, se ocitá na samé hraně institutu zneužití práva. Zákaz zneužití práva je uznáván jako jeden ze základních principů fungování práva a plyne z ústavně zakotveného pojmu právní stát (srov. též nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález).
11. Účelem civilního procesu je poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním hmotným právům a právem chráněným zájmům. V souladu s tímto vymezením účelu civilního procesu nejsou situace, na které již Ústavní soud v minulosti upozorňoval, kdy se civilní řízení vede nikoliv kvůli věci samé, ale kvůli částce, která může být přiznána na náhradě nákladů řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález). Nelze připustit, aby civilní soudní řízení bylo odtrženo od jeho skutečného společenského poslání a aby se místo poskytování ochrany stalo výlučně nástrojem sloužícím k vytváření snadného a nijak neodůvodněného zisku na úkor protistrany.
12. S ohledem na výše uvedené pak o náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. o. s. ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni nepřiznal vůči žalovanému právo na náhradu nákladů. Soud jednak zohlednil, že žalovaný je spotřebitel, jde o postoupenou pohledávku, výše nákladů několikanásobně přesahuje předmět řízení (ke dni vyhlášení jde o částku 439,58 Kč) a věc není skutkově ani právně složitá, aby vyžadovala zastoupení advokátem. Především však soud zohlednil, že žalobkyně měla a mohla již v řízení vedeném pod sp.zn. spisová značka, uplatnit nárok na zákonný úrok z prodlení, nikoli pouze na jiný úrok z prodlení a také, že před podáním této žaloby žalovaného nevyzvala, aby doplatil úrok z prodlení 2 % z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně vyúčtovala v tomto řízení soudní poplatek 400 Kč, odměnu advokáta za 5 úkonů právní služby, kdy odměna za jeden úkon činí 500 Kč, náhradu hotových výdajů 300 Kč za úkon, zvýšené o DPH 840 Kč, celkem náklady řízení 5 240 Kč. Pokud se žalobkyně rozhodla po právní moci původního řízení nově dožalovat úrok z prodlení ve výši, která je ve srovnání s vynaloženými náklady zanedbatelná, nelze připustit, aby tyto náklady nesl žalovaný, který jejich vznik nezavinil. Uložením povinnosti žalovanému hradit žalobkyni, která zavinila vznik takových nákladů neúčelným postupem v původním řízení, by soud porušil princip proporcionality mezi výší vymáhané částky (439,58 Kč) a výší vynaložených nákladů řízení (5 240 Kč). Ze všech těchto důvodů soud proto rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nebylo žalobkyni přiznáno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.