Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
9 C 120/2022-24
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 10 385 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 400 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 9 985 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 385 Kč od 1. 10. 2021 do 19. 4. 2022 a z částky 9 985 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 400 Kč od 20. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ve zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky 9 985 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 385 Kč od 1. 10. 2021 do 19. 4. 2022 a z částky 9 985 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení. <b>III. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.</b>
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doplněnou podáním ze dne 7. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví rozsudku z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 29. 1. 2021, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému bankovním převodem na účet č. bankovní účet postupně peněžní prostředky v celkové výši 6 400 Kč a žalovaný se je zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, minimálně však ve výši 300 Kč. Aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum splatnosti byly uvedeny v měsíčním výpisu z úvěru, který žalobkyně žalovanému zasílala. Žalovaný se dále zavázal žalobkyni uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tj. celkem poplatek 1 280 Kč, a úrok ve výši 20 % měsíčně z čerpaných peněžních prostředků, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. Celková výše úroku naúčtovaného žalovanému činila 8 342 Kč. Pro případ prodlení s úhradou dluhu si strany sjednaly za každých započatých 30 dnů prodlení úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 121 Kč, celkem požaduje žalobkyně po žalovaném náhradu ve výši 363 Kč. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky včas a řádně nevrátil, a proto žalobkyně pohledávku za žalovaným zesplatnila a vyzvala žalovaného upomínkou ze dne 16. 12. 2021 k úhradě celé dlužné částky. Žalobkyně eviduje ke dni podání žaloby ze strany žalovaného částečnou úhradu v celkové výši 6 000 Kč, která byla použita na úhradu dluhu žalovaného, nejprve na příslušenství, poplatky a smluvní pokuty a nakonec na jistinu úvěru. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné částky.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 29. 1. 2021 za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 6 400 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky žalobkyni splácet ve splátkách ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však částkou ve výši 300 Kč. příjmení dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce byla tvořena součtem jistiny úvěru, poplatkem za čerpání a případným úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokutou. Aktuální výše dluhu, výše minimální splátky úvěru a datum splatnosti byly uvedeny na výpisu k úvěru. Žalovaný byl za čerpání peněžních prostředků povinen zaplatit poplatek ve výši odpovídající 20 % z čerpané částky a dále úrok ve výši 20 % měsíčně z čerpaných peněžních prostředků. Pro případ prodlení žalovaného si strany sjednaly povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení, nárok na smluvní pokutu přitom vzniká pouze po dobu prvních 90 dní prodlení žalovaného. Poplatek za poskytnutí úvěru, úrok a smluvní pokuta se na konci každého kalendářního měsíce stávaly součástí jistiny. Peněžní prostředky ve výši 6 400 Kč žalobkyně žalovanému poskytla na jeho bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný celkem uhradil částku 6 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužnou částku žalovaný neuhradil a dluží žalobkyni na jistině 400 Kč, stal se v souladu s bodem 6.5 smlouvy pro prodlení žalovaného delším než 2 měsíce úvěr zcela splatný bez dalšího. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ve výši 10 385 Kč předžalobní upomínkou ze dne 16. 12. 2021, aby dlužnou částku uhradil do 15. 1. 2022. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval a ani ničeho dalšího neuhradil.
5. Soud naopak nemá za prokázané, že by žalobkyně dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. V žalobě žalobkyně o prověřování úvěruschopnosti žalovaného netvrdila ničeho. Usnesením zdejšího soudu ze dne 31. 3. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby prokázala, zda a jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v uvedené lhůtě svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložila výplatní páskou a žádostí žalovaného o poskytnutí úvěru. Na výzvu soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala prostřednictvím lustrace žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících, seznamech a evidencích. Zároveň vycházela z informací, které ji poskytl žalovaný v žádosti o úvěr (čistý příjem 18 700 Kč, náklady na obživu 9 000 Kč). Výši příjmů žalovaného žalobkyně ověřila z výplatní pásky, ze které se podává průměrný měsíční příjem ve výši 20 243 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, vycházela žalobkyně z tvrzené částky na obživu (9 000 Kč) a ze statistických údajů ČSÚ, kdy měsíční výdaje člena průměrné domácnosti byly vyčísleny částkou 10 500 Kč. Žalobkyně též přihlédla ke splátkám jiných úvěrů žalovaného ve výši 1 200 Kč měsíčně.
6. Soud věc posoudil zejména podle následujících ustanovení:
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2991 odst. 1 , 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
16. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z. ), soud se však zabýval otázkou, zda byla uzavřena platně s ohledem na to, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a § 87 ZSÚ).
17. Soudní dvůr Evropské unie – druhý senát v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba proti GK, C číslo, uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je tedy třeba vykládat v souladu s citovaným rozsudkem Soudního dvora Evropské unie - tedy tak, že zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní (k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
19. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Žalobkyně ovšem neprokázala naplnění této povinnosti, postup mimo jiné dle § 86 odst. 1 ZSÚ, který ukládá povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě mimo jiné nezbytných a hlavně spolehlivých informací získaných od spotřebitele, a pakliže by to nestačilo, pak i z jiných zdrojů, přičemž tento postup je nutné následně doložit.
20. Žalobkyně na základě výzvy soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila svá tvrzení a předložila důkazy pouze o příjmech žalovaného, a to pouze vyplněnou žádost o úvěr a jednu výplatní pásku. Ohledně výdajů žalovaného nedoložila ničeho, vyšla pouze z tvrzené částky žalovaným a ze statistických údajů ČSÚ. Reálně však žalobkyně nemohla získat představu o majetkové situaci žalovaného, když nezohlednila např. výši nájmu, zda žalovaný má vyživovací povinnost apod. Co se týče příjmů žalovaného, žalobkyně ověřila příjem pouze z jedné výplatní pásky, nedoložila např. pracovní smlouvu, ze které by bylo patrné, zda pracovní poměr trval v době sjednání úvěru, apod.
21. Jelikož se žalobkyně úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně nezabývala (§ 86 a § 87 ZSÚ), soud uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalobkyně je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o.z. ), a kterou dosud nesplatila. Z dokazování vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta částka 6 400 Kč, přičemž uhradil 6 000 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění, které dosud neuhradil, žalobkyni také vrátit. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného tak činí 400 Kč.
22. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě žalobkyně vyhověl toliko co do částky 400 Kč, kdy rovněž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to od 20. 4. 2022 do zaplacení, neboť žalovaný se o povinnosti zaplatit žalovanou částku mohl dozvědět až z žaloby zasílané mu soudem, přičemž tato zásilka byla žalovanému doručena dne 19. 4. 2022. Žalovaný se proto se zaplacením přisouzené částky ocitl v prodlení dne 20. 4. 2022.
23. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě výrokem II. nevyhověl, a to s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Lhůta pro splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Náhrada nákladů řízení by v poměrné výši příslušela žalovanému, nicméně tomuto v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud o nákladech řízení rozhodl výrokem III tak, že se jejich náhrada žalovanému nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.