Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 148/2022-21
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení jméno, LL.M., advokátem
sídlem adresa
o zaplacení 810 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 810 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 33,12 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 600 Kč.
III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 810 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 33,12 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku ve výši 600 Kč. III. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne 15. 2. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 810 Kč s příslušenstvím. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného televizního poplatku za měsíce červen – listopad 2021, který byl žalovaný z pozice držitele televizního přijímače žalobkyni povinen platit podle zvláštního zákona.
Opatrovník žalovaného navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Uvedl, že žalovaný je neznámého pobytu a nekontaktní, na území České republiky má zrušen trvalý pobyt. Je důvodný předpoklad, že mohl přijít o bydliště a tedy není poplatníkem televizního poplatku, kterým je osoba, která vlastní přijímač nebo je jeho držitelem. Současně poukázal na neúčelnost žalobkyní vynaložených nákladů na právní zastoupení, když žalobkyně si sama spravuje agendu televizních poplatků (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/2012 Sb., který byl judikaturou opakovaně potvrzen).
Z účastníky předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný se od září 2015 přihlásil jako poplatník televizního poplatku. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek za měsíce červen až listopad 2021. Žalobkyně žalovaného k zaplacení vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 3. 12. 2021.
Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
Žaloba je důvodná, neboť žalovaný byl v rozhodném období poplatníkem televizního poplatku (§ 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů), výše televizního poplatku činila 135 Kč měsíční (§ 6 zákona č. 348/2005 Sb. ) a televizní poplatek byl splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce (§ 7 odst. 2 věta prvá uvedeného zákona), avšak žalovaný jej dosud neuhradil.
Námitku opatrovníka žalovaného ohledně skutečnosti, že žalovaný nebyl v rozhodném období poplatníkem televizního poplatku, neshledal soud důvodnou, jelikož bylo v řízení prokázáno, že se žalovaný v září 2015 přihlásil jako poplatník televizního poplatku, ale současně se do dnešního dne z evidence poplatníků televizních poplatků neodhlásil (§ 7 odst. 6 zákona č. 348/2005 Sb. ).
Úrok z prodlení byl stanoven v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 , občanský zákoník , ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k počátku prodlení, když do prodlení se žalovaný dostal dnem následujícím po splatnosti příslušného poplatku. Úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni podání žaloby, tj. 15. 2. 2022, když žalobkyně přiznání úroku z prodlení za další období nepožadovala.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobkyni zcela vyhověl, když žalovaný zůstal zcela nečinný a neuvedl nic, co by nárok žalobkyně zpochybnilo.
Žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.
Žalobkyni byly přiznány náklady řízení dle 254/ 2015 Sb., § 1, odst. 1, 2, 3, písm. a), § 2 , odst. 1, a to za podání žalobního návrhu, výzvu k plnění, celkem tak 200 Kč Náklady žalobkyně jsou dále tvořeny i částkou uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení v režimu § 142 , odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. činí 600 Kč.
Žalobkyni nelze v této jednoduché a při činnosti žalobkyně se pravidelně opakující záležitosti dle judikaturní činnosti Ústavního soudu ČR, příkladmo sp. zn. I. ÚS 3344/2012 , sp. zn. II. ÚS 1727/2014 , sp. zn. II. ÚS 1333/14 , jako účelně vynaložené náklady přiznat náklady na zastoupení advokátem.
Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaný povinen dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
Lhůtu k plnění soud stanovil žalovanému podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
Jelikož byla v řízení zcela úspěšná žalobkyně, soud ve shodě s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.