Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 83/2020-22

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 84 931,25 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 84 098,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 22. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do

-) kapitalizovaného úroku ve výši 11 630,89 Kč za období od 14. 1. 2020 do 14. 4. 2020

-) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 748,87 Kč za období od 14. 1. 2020 do 14. 4. 2020

-) úroku ve výši 21,90 % ročně z částky 84 098,25 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení,

-) zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 84 098,25 Kč od 15. 4. 2020 do 21. 10. 2020,

-) poplatků 833 Kč

zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 822 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 84 098,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 22. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbytku, tj. co do -) kapitalizovaného úroku ve výši 11 630,89 Kč za období od 14. 1. 2020 do 14. 4. 2020 -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 748,87 Kč za období od 14. 1. 2020 do 14. 4. 2020 -) úroku ve výši 21,90 % ročně z částky 84 098,25 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, -) zákonného úroku z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 84 098,25 Kč od 15. 4. 2020 do 21. 10. 2020, -) poplatků 833 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 20 822 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovaným dne 18. 1. 2018 Smlouvu o Půjčce na kliknutí

č. 8650//133216601/SU, v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši

100 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy, spolu se smluvním úrokem ve výši 21,90 % p. a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku, přičemž bude dodržovat dohodnuté podmínky. Banka svoji povinnost splnil a úvěr žalovanému splnila. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas. Vzhledem

k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka v souladu

s Produktovými podmínkami dne 13. 1. 2020 k zesplatnění úvěru. Žalovaná dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 84 098,25 Kč z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 11 630,89 Kč, z dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 748,87 Kč a z dlužných poplatků ve výši 833 Kč. Žalobce v souladu s ustanovením , v platném znění, zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho upozornil, že v případě, že svůj dluh neprodleně (do 7 dnů) neuhradí, uplatní svůj nárok

u soudu. Žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním občanem Polské republiky s evidovanou adresou pobytu

v České republice v okrese Mladá Boleslav. Mezinárodní příslušnost a místní příslušnost soudu k projednání dané věci je založena s odkazem na čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení Rady (ES)

č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

4. Žalobkyně navrhla, aby soud věc rozhodl bez nařízení jednání. Soud neměl ve věci dostatečně tvrzenou otázku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bankou, a proto usnesením

č. j. -15 vyzval k doplnění těchto tvrzení a důkazů žalobkyni s poučením

o následku neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti v podobě přehodnocení právního důvodu nároku z úvěrové smlouvy na bezdůvodné obohacení. Žalobkyně vyjádřením ze dne

18. 3. 2021 uvedla, že úvěr poskytovala právní předchůdkyně, tedy žalobkyně nemá dostatek informací a soud si je má vyžádat od právní předchůdkyně. Dále uvedla, že banka při poskytnutí úvěru vycházela z obratu na účtu průměrně 20 661 Kč (neuvedeno na jakém a za jaké období) a pravidelných transakcí od příjmení jméno příjmení (rovněž blíže nekonkretizováno), dále z toho že žalovaný neměl žádné jiné závazky, tedy kapacita splácet úvěr byla dostatečná. Žalobkyně nezměnila ničeho na svém návrhu, aby soud rozhodl bez nařízení jednání.

5. Podle , (dále jen „ “), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně sama navrhla rozhodnout ve věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil.

6. Svou aktivní legitimaci žalobkyně doložila rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 a potvrzením o zaplacení úplaty, na jejichž základě byla pohledávka za žalovaným postoupena na právnická osoba, a.s. Postoupení pohledávky bylo žalovanému bankou oznámeno dne 28. 5. 2020 na adresu v Polsku i na adresu v ČR uvedenou v žalobě. Společnost anonymizováno právnická osoba dále postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 19. 8. 2020, a to jak na adresu v Polsku tak na adresu v ČR uvedenou v žalobě.

7. Zjištěný skutkový stav

8. Soud se nejdříve soustředil na skutková zjištění k otázce řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť pokud banka při poskytnutí úvěru nevyhověla požadavkům zákona, byla by smlouva o úvěru neplatná, a bylo by pak nadbytečné zkoumat jednotlivá její ustanovení nad rámec zjištění, že byla poskytnuta jistina úvěru a kolik na ní bylo uhrazeno.

9. K posouzení úvěruschopnosti byla podložena nazvaná Dohoda o srážkách ze mzdy k dohodě o pracovní činnosti/pracovní smlouvy ze dne 4. 5. 2017 uzavřená mezi žalovaným

a právnická osoba service právnická osoba, z níž soud zjistil pouze to, že takto měly být hrazeny pracovní pomůcky, a tedy k datu uzavření dohody, který však téměř o 8 měsíců předchází smlouvě o úvěru, lze usuzovat, že byl žalovaný v pracovním nebo obdobném poměru: Parametry pracovního nebo obdobného poměru (dohoda/pracovní smlouva - doba určitá, neurčitá, zkušební doba, atd.) však z y zřejmé nejsou, není prokázána ani výše mzdy/odměny. Tedy tento důkaz není obsahově relevantní k posouzení příjmů žalovaného

a navíc je neaktuální. Dále bylo předloženo sdělení banky žalobkyni k tomto soudnímu řízení ohledně zkoumané úvěruschopnosti, z kterého vyplývá pouze interní hodnocení bankou

o tom, že k žalovanému nebyla nalezena žádná negativní informace, to bez uvedení podkladů, z kterých vycházelo. Pokud jde o argumentaci žalobkyně, že nebyla úvěrujícím, proto nemůže soudu prokázat zkoumání úvěruschopnosti, nelze k tomuto přihlížet. Jestliže jako věřitel

soudu pohledávku žaluje, je zcela na ní, aby prokázala všechny zákonné podmínky platnosti úvěrové smlouvy. Na toto měla myslet při postoupení pohledávky. Soud nemá důvod jakkoli zajišťovat důkazy pro žalobkyni dotazem u banky a ani to není s ohledem na rovnost účastníků přípustné. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by se o toto marně pokoušela,

a tedy by nebylo v její moci důkazy zajistit. Z předloženého dopisu banky ze dne 17. 3. 2021 navíc vyplývá, že banka s žalobkyní komunikuje, tedy jí důkazy neodpírá. To, že žalovaný měl u banky osobní účet, na němž byly údajně dostatečné obraty (to však žalobkyně nedoložila) by nebylo dostatečným podkladem pro závěr o jeho úvěruschopnost, pokud nejsou ověřeny zdroje příjmů – tedy předpoklad, že budou trvat i po dobu úvěrového vztahu. Výpis z běžného účtu by bez dalšího nebyl ani dostatečným podkladem pro zhodnocení výdajů žalovaného. Soud navíc z úřední činnosti ví (žalobkyně pohledávku z tohoto účtu u soudu rovněž žalovala), že až 29. 9. 2017 na základě smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. bankovní účet. Běžný účet byl tedy zřízen necelé čtyři měsíce před poskytnutím úvěru, pohyby na účtu za 4 měsíce by nebylo možno považovat bez dalšího za dostatečný podklad pro závěr o úvěruschopnosti žalovaného (výpisu z účtu nebyly však ani předloženy).

10. Soud tedy uzavírá, že před uzavřením úvěrové smlouvy nebyla zkoumána úvěruschopnost žalovaného dostatečně, když nebyly zjištěny zdroje příjmu pro závěr o výši příjmu, a že tento příjem lze důvodně předpokládat u dlužníka i podobu splácení úvěru (bylo možno zjistit z pracovní smlouvy/dohody, či dotazem u zaměstnavatele, zda je sjednána alespoň na dobu trvání úvěru), vůbec nebyly zjišťovány konkrétní výdaje žalovaného. K důkazu nebyl předložen žádný doklad o příjmech a výdajích žalovaného, když interní formulář banky rozhodně podkladem pro analýzu úvěruschopnosti není, je až výsledkem této činnosti, kterou však bez předložení podkladů soud nemůže posoudit z hlediska její odbornosti a úplnosti.

11. S ohledem na skutkový závěr o absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, z kterého vyplývá právní závěr (viz níže) o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy a posouzení žalovaného nároku jako bezdůvodné obohacení, se soud dále soustředil již jen na zjištění, zda byly tvrzené finance žalovanému poskytnuty a v jakém rozsahu tento na jistinu dluhu hradil.

12. Z návrhu Smlouvy o Půjčce na kliknutí č. 8650//133216601/SU bylo prokázáno, že žalovaný požádal o uzavření této smlouvy banku a ta návrh akceptovala 18. 1. 2018. Strany tak ujednaly poskytnutí finančních prostředků s odloženou platbou žalovanému, tedy spotřebitelský úvěr s následujícími parametry: výše úvěru 100 000 Kč, počet splátek 60, výše splátky 2 756,21 Kč, výše první úrokové splátky 1 680 Kč, úroková sazba 21,9 % p. a., výše poplatku za zaslání upomínky 500 Kč za zaslanou upomínku, RPSN: 24,27 %, poplatek za pojištění 119 Kč měsíčně, číslo běžného účtu žalovaného v právnická osoba na který bude úvěr poskytnut nejpozději do 15. 2. 2018 číslo bankovní účet. Z výpisu k čerpání spotřebitelského úvěru žalovaným soud zjistil, že na účet žalovaného bankovní účet byla převedena částka

100 000 Kč dne 18. 1. 2020. Žalovaný se poprvé ocitl v prodlení s úhradou úvěru při splatnosti splátky splatné 15. 6. 2019 a poté již na dluh nehradil. K 9. 1. 2020 je evidován dluh na jistině 84 098, 25 Kč. K zesplatnění úvěru došlo dle žalobkyně ke dni 13. 1. 2020, k tomu předložený důkaz byl nečitelný, to však soud nepovažuje za podstatné, neboť jak uvádí níže, překvalifikoval nárok na bezdůvodné obohacení a jeho splatnost váže až na podání žaloby, neboť do té doby byly výzvy k zaplacení činěny k nárokům z neplatné úvěrové smlouvy. Skutečnost, kdy byl úvěr zesplavněn, tak není významná. Stejně tak není pro věc relevantní důkaz Produktové podmínky, proto jej soud nebude zde rozebírat.

13. K existenci dluhu z bezdůvodného obohacení má soud na základě právě uvedených důkazů

za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta částka 100 000 Kč na jeho účet u banky, a že na tento dluh dosud neuhradil 84 098,25 Kč. Pokud žalovaný hradil cokoli dalšího na nároky z neplatné úvěrové smlouvy (úroky, poplatky, pojištění atd.) je to bezdůvodné obohacení banky, která platby přijala a v tomto řízení soud bez procesní aktivity žalovaného tyto platby nemůže jakkoli zohlednit.

14. Právní hodnocení

15. Rozhodné právo pro daný mimosmluvní závazkový vztah (bezdůvodné obohacení) soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Polská republika jsou, použije přednostně. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti, přičemž podle čl. 2 odst. 1 nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Vzhledem k tomu, že škoda vznikla na území České republiky, je rozhodným právem právo České republiky.

16. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena (neplatně) smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. č. , o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Žalovaný byl spotřebitelem. Dle ustanovení z. č. 89/2012Sb., (dále jen „o. z.“)„ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo

s ním jinak jedná.“

18. V daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení , o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala

s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr řádně nezkoumala.

19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle

§ 88 odst. 1.

21. Pokud jde o charakter neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností, zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž i do zájmů celé společnosti a narušila tak zjevně veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost, viz rozhodnutí NS ČR . Povinnost poskytovatele úvěru prověřit úvěruschopnost zakotvuje směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen,,směrnice“). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách

o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V souladu s evropskou legislativou, která našla odraz v citovaných tuzemských rozhodnutích vyšších soudů je nutno interpretovat znění § 86 zákona

o spotřebitelském úvěru tak, že neprověření úvěruschopnosti žalovaného je důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nikoli neplatnost relativní (viz též I US 199/11).

22. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr. Právní jednání, jehož výsledkem byla smlouva o úvěru tak odporuje postupu předepsanému zákonem a je podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné. K absolutní neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z., jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 84 098,25Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (100 000 Kč)

a částkou, kterou jí, popř. po postoupení pohledávky žalobkyni, žalovaný uhradil na jistinu dluhu.

23. Žalobkyně má rovněž právo podle o. z na úroky z prodlení, a to od podání žaloby, neboť výzvy učiněné z titulu neplatné úvěrové smlouvy nemohly vyvolat splatnost bezdůvodného obohacení. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl žalobě pouze co do žalované jistiny dluhu

84 098,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby, tj. od 22. 10. 2020 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu žalovanou částku, tj. poplatky 833 Kč a příslušenství - úroky z úvěru (částečně kapitalizován) a úroky z prodlení do podání žaloby soud ve výroku II. zamítl. Pokud uhrazené splátky zápůjčky byly započteny nejen na jistinu, ale i na další nároky vyplývající z ujednání neplatné smlouvy (na úroky, poplatky atd.), jde o bezdůvodné obohacení na straně příjemce těchto plateb. Bez procesní aktivity žalovaného však soud

ve sporném řízení nemůže jakkoli zohlednit tyto uskutečněné platby, byť z neplatného právního důvodu.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen v nepatrné části 833 Kč (příslušenství soud nezohledňuje), nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši 20 822 Kč Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 398 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , , , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 84 931,25 Kč sestávající z částky 4 500 Kč

za každý ze tří úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění a. t.). Soud nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne

18. 3. 2021, neboť skutková tvrzení v něm uvedená, k tvrzení úvěruschopnosti, měla být již součástí žaloby. Dále soud přiznal tří paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 400 Kč ve výši 3 024 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně v celkové výši 20 822 Kč byla přisouzena ve lhůtě dle ( ) a na zákonné platební místo ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.