Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 146/2020-89
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 10.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení, a to ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně.
První splátku je žalovaná povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku a každou další splátku pak od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, ke každému 20. dni v kalendářním měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 3.229,62 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 23. 5. 2017 do 7. 4. 2021, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 450,40 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 500 Kč, se zamítá.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení, a to ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně. První splátku je žalovaná povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku a každou další splátku pak od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, ke každému 20. dni v kalendářním měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 3.229,62 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 23. 5. 2017 do 7. 4. 2021, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 450,40 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. IV. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 500 Kč, se zamítá.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím a sjednaných nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, na jejímž základě byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, úvěrový rámec, který vyčerpala do výše 10.000 Kč.
2. Žalovaná uváděla, že úvěrovou smlouvu uzavřela prostřednictvím internetu. Před uzavřením smlouvy posílala věřiteli výplatní pásky, pokud si vzpomíná, nic jiného nechtěl. Měla za to, že posílala nějakou platbu, ovšem není ji schopna identifikovat a prokázat. Popsala, že v době uzavření smlouvy byla ve špatné finanční situaci, měla půjčky, u zaměstnavatele anonymizováno pracovala 1 rok s příjmem cca 13.000 Kč měsíčně, potom byla na nemocenské, půl roku byla v evidenci úřadu práce, nebyla schopna splácet. V roce 2016 se jí narodila dcera, kterou vychovává sama, otec dítěte platí výživné ve výši 2.500 Kč měsíčně. Od února 2021 je zaměstnaná u právnická osoba v anonymizováno s příjmem kolem 13.000 Kč čistého, za bydlení vynaloží 6.500 Kč měsíčně, je zadlužená, uvažuje o insolvenci. Dále uváděla, že předžalobní výzva se nedostala do její dispozice, neboť na tam uvedené adrese se již nezdržovala. Žádala o umožnění dlužnou částku splácet ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání soudu.
4. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť původní věřitel, společnost právnická osoba, se sídlem: adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen anonymizováno“), jako postupitel uzavřel dne datum smlouvu o postoupení pohledávek se společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ, obec (dále jen„ anonymizováno“) jako postupníkem. Na základě této smlouvy došlo k postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky uplatněné v projednávané věci. Seznam postoupených pohledávek je nedílnou součástí smlouvy. Následně anonymizována dvě slova uzavřela dne datum smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní, jakožto postupníkem, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Seznam postoupených pohledávek je nedílnou součástí smlouvy. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum)
5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový rámec 35.000 Kč. Smlouva byla uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránek. Na základě žádosti žalované věřitel prověřil její totožnost, kladně posoudil její úvěruschopnost a zaslal žalované nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy včetně obchodních podmínek a dalších součástí smlouvy. Žalovaná potvrdila, že se s textem smlouvy seznámila a vyjádřila svou vůli akceptovat nabídku věřitele tak, že ve svém uživatelském účtu vložila do příslušného pole unikátní identifikační kód, který jí byl zaslán na telefonní číslo uvedené v rámci registrace. Tím došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. (shodná tvrzení účastníků, smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum, obchodní podmínky právnická osoba příjmení, standardní informace o spotřebitelském úvěru)
6. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru anebo částkou 1.000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to společně se smluvním úrokem z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně dle čl. IV odst. 1 smlouvy a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky dle čl. IV odst. 2 smlouvy. Žalovaná čerpala postupně peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč (23. 1. 2017 částku 1.500 Kč, 25. 1. 2017 částku 1.500 Kč, 26. 1. 2017 částku 4.000 Kč, 30. 1. 2017 částku 1.000 Kč, 31. 1. 2017 částku 1.000 Kč, 2. 2. 2017 částku 1.000 Kč), neuhradila ničeho. Žalobkyně v řízení nárokuje jistinu ve výši 10.000 Kč, smluvní úrok z úvěru ve výši 3.229,62 Kč (8,5 % měsíčně z částky 10.000 Kč od 26. 1. 2017 do 22. 5. 2017, kdy nastala splatnost dluhu), a účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením splátky ve výši 500 Kč (dle čl. VI. odst. 1 písm. a) smlouvy, kdy v souvislosti s prodlením žalované s placením alespoň minimálních pravidelných splátek vzniká věřiteli nárok na účelně vynaložené náklady ve výši 250 Kč za každou splátku). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem datum (shodná tvrzení účastníků, smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum, obchodní podmínky právnická osoba příjmení, standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisy z účtu, žádost o úvěr ze dne datum, potvrzení o provedené platbě ze dne datum, žádost o úvěr ze dne datum, potvrzení o provedené platbě ze dne datum, žádost o úvěr ze dne datum, potvrzení o provedené platbě ze dne datum, žádost o úvěr ze dne datum, potvrzení o provedené platbě ze dne datum, žádost o úvěr ze dne datum, potvrzení o provedené platbě ze dne datum, žádost o úvěr ze dne datum, potvrzení o provedené platbě ze dne datum, předžalobní upomínka ze dne datum, včetně podacího archu)
7. Žalobkyně uváděla v žalobě, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalované. K výzvě soudu doplnila, že nedisponuje listinami týkajícími se ověřování úvěruschopnosti žalované. Žalovaná v rámci účastnického výslechu uváděla, že věřiteli posílala pouze výplatní pásky.
8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku , kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne úvěrový rámec 35.000 Kč, z něhož žalovaná vyčerpala peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky ve výši 8,5 % měsíčně a poplatky stanovené smlouvou. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradila řádně, neuhradila ničeho.
13. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/ 2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalované, aniž by, přes výzvu soudu, popsala a doložila, jakým způsobem při posuzování bonity klienta původní věřitel postupoval. Dle vyjádření žalované byla zjišťována pouze výše jejích příjmů. Žalobkyně tedy v řízení nekonkretizovala a neprokázala, že úvěruschopnost žalované byla v rámci procesu uzavírání úvěrové smlouvy prověřena s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
14. K nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018 -66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost soudu prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
15. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018 -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654 ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 “
16. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 10.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná obdržela částku 10.000 Kč, neuhradila ničeho, soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 10.000 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně kapitalizovaného smluvního úroku v částce 3.229,62 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.000 Kč od 23. 5. 2017 do 7. 4. 2021 a sjednaných nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou.
17. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě od data 8. 4. 2021, tedy v návaznosti na prokazatelně doručenou žalobu. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výše).
18. Žalovaná požádala, aby jí bylo umožněno uhradit dlužnou částku ve splátkách maximálně po 1.000 Kč měsíčně. S ohledem na majetkové a sociální poměry žalované (viz shora), jakož i výši pohledávky a výši navrhovaných splátek, soud vyhověl žádosti žalované a rozhodl, že je povinna uhradit pohledávku žalobkyně ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně. Bylo přihlédnuto i k tvrzení žalované, že je zadlužená, přičemž v databázi ISAS zdejšího soudu bylo ověřeno, že na její majetek bylo nařízeno 6 exekucí. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na výši samotné pohledávky je možné na žalobkyni požadovat, aby přistoupila na plnění ve splátkách v uvedené výši. Vyšší splátky by totiž mohly ohrozit uspokojení žalobkyně, neboť žalovaná by je nemusela být schopna dodržet. Soud zcela výjimečně přihlédl i k tomu, že žalobkyně není existenčně závislá na úhradě dluhu ze strany žalované. Při rozhodování soud vzal v úvahu rovněž skutečnost, že žalovaná má zájem dluh splnit tak, aby nebylo nutné přistoupit k případné exekuci, což by s sebou neslo další navyšování nákladů. Pro případ, že bude žalovaná v prodlení se zaplacením některé splátky, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení celého zbytku pohledávky najednou.
19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2 , § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , když úspěch žalobkyně ve věci byl částečný. Výzva dle ustanovení § 142a občanského soudního řádu byla žalované zaslána právním zástupcem žalobkyně. V prvé řadě se při rozhodování o nákladech řízení zabýval soud otázkou úspěchu účastníků ve věci. Ohledně částky 10.108,49 Kč (10.000 Kč + 108,49 Kč – úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vydání rozhodnutí) byla žaloba podána důvodně, nedůvodně byla podána ohledně částky 6.850,37 Kč (3.229,62 Kč + 500 Kč + 3.120,75 Kč – zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 7. 4. 2021). Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 10.108,49 Kč, která představuje 60 % původního předmětu řízení (16.958 – veškeré nároky ke dni rozhodování soudu), žalovaná byla úspěšná ohledně částky 6.850,37 Kč, což je 40 % z předmětu řízení. Od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalované, tzn. 60 % méně 40 % vychází tedy, že žalobkyně má právo na 20 % vynaložených nákladů řízení.
20. Soud má za to, že jsou splněny podmínky ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (obdobná věc např. sp. zn. spisová značka, spisová značka), proto náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, jehož výše byla určena dle položky 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby á 100 Kč v částce 300 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby; k doplnění skutkových tvrzení soud nepřihlížel jako k dalšímu úkonu právní služby, když má za to, že tato skutková tvrzení měla být součástí řádně vypracované žaloby); odměna advokáta v souladu s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč (3 úkony á 300 Kč); daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad stanovená v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 občanského soudního řádu ve výši 252 Kč; celkem náklady řízení žalobkyně činí 2.252 Kč. S ohledem na výše uvedené pak soud uložil žalované zaplatit 20 % nákladů řízení žalobkyně v částce 450,40 Kč.
21. Jelikož žalobkyni, které byla přisouzena náhrada nákladů řízení, zastupoval v řízení advokát, je žalovaná dle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu povinna zaplatit tuto náhradu advokátu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).