Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 310/2021-60
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Králem jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa
o zaplacení 31.430 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14.709 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 14.709 Kč od 30.7.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba žalobce se v částce 16.721 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.135,66 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.770,89 Kč, s 19,98% úrokem ročně z částky 17.548 Kč od 17.11.2017 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 17.548 Kč od 17.11.2017 do 29.7.2020 a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2.839 Kč od 30.7.2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14.709 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 14.709 Kč od 30.7.2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobce se v částce 16.721 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.135,66 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.770,89 Kč, s 19,98% úrokem ročně z částky 17.548 Kč od 17.11.2017 do zaplacení, s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 17.548 Kč od 17.11.2017 do 29.7.2020 a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2.839 Kč od 30.7.2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 31.430 Kč s příslušenstvím, neboť dne 2.1.2015 byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, a to společností právnická osoba a žalovanou smlouva o zápůjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 16.721 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2.554 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98% ročně sjednanou ve smluvních podmínkách, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3.801 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.366 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, při splatnosti poslední splátky dne 26.2.2016. Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila svoje závazky ze smlouvy, když poslední splátku uhradila dne 24.3.2015. Žalovaná tak na poskytnutou zápůjčku žalobci zaplatila toliko 5.291 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o zápůjčce ze dne 2.1.2015, přehledem plateb a výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, jakož i kartou zákazníka ze dne 2.1.2015, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 2.1.2015 uzavřel právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba jako věřitel a žalovaná jako zákazník smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované zápůjčku v celkové výši 20.000 Kč a žalovaná jako zákazník se zavázala zaplatit právnická osoba za zápůjčku poplatek v celkové výši 16.721 Kč z toho 2.554 Kč jako úrok, administrativní činnost ve výši 3.801 Kč a za hotovostní režim splátek ve výši 10.000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 36.721 Kč se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce prostřednictvím 60 týdenních splátek po 613 Kč, při poslední splátce ve výši 554 Kč splatné dne 2.2.2016. V kartě zákazníka je dále uvedeno, že žalovaná pečuje o jedno nezaopatřené dítě při celkovém měsíčním příjmu domácnosti ve výši 19.000 Kč a běžných měsíčních výdajích 7.500 Kč, výdaje spočívají v nájmu ve výši 2.500 Kč, za telefon ve výši 500 Kč a výdaje na domácnost 4.500 Kč. Podáním ze dne 14.7.2020 byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky do 29.7.2020.
4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014.
5. Ve smyslu ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 2.1.2015 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo ve smyslu ust. § 2395 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdce žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 20.000 Kč.
13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).
14. Ohledně splnění povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. žalobce nebyl soudu schopen předložit důkazy vážící se k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Jelikož žalobce nebyl schopen soudu ani tvrdit ani předložit žádné doklady či skutečnosti, které by řádné posuzování úvěruschopnosti žalované prokazovaly, lze uzavřít, že žalobce jako věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2019, pod sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, pod sp.zn. III. ÚS 4129/2018, kdy dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žalovaným, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Jinými slovy tak lze uzavřít, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když nezjistil majetkové poměry žalované, její výdaje, počet vyživovacích povinností apod. Schopnost splácet úvěr není přitom určena toliko výší příjmů ze zaměstnání či jiné činnosti, takže jen na okraj soud doplňuje, že nepostačuje ověření případného příjmu ze zaměstnání, ale je potřeba zkoumat celou řadu dalších faktorů mimo jiné též, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, jaký má životní styl, jaké jsou jeho reálné výdaje apod. Žalobce si tedy počínal zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Případnou rezignací na ověření úvěruschopnosti žalované navíc žalobce porušil svoji povinnost uloženou mu ust. § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Nesplnění shora uvedených povinností má zásadní vliv též pro širší veřejnost, neboť v konečném důsledku neschopnost dlužníka splácet se nedotýká toliko samotného dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek a hodnotí ji jako absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o.z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet ve shodě se závěry Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018, pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18, či Ústavního soudu, jak shora uvedeno). S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu částky 14.709 Kč, tedy částky představující rozdíl mezi prokazatelně poskytnutou částkou žalovanou dosud zaplacenou (20.000 Kč - 5.291 Kč) ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., neboť se žalovaná na úkor žalobce obohatila bez spravedlivého důvodu, když přijala plnění bez právního důvodu. Soud vyhověl žalobě toliko v rozsahu částky 14.709 Kč včetně přináležícího příslušenství - úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná byla ve věci zcela pasivní, neprokázala, že by žalobci dlužnou částku zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou vůči ní z hlediska hmotněprávního je nedůvodný.
15. Pokud se týká aktivní věcné legitimace žalobce ve sporu tato vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.11.2017, kterou právní předchůdce žalobce postoupil žalobci pohledávku představující předmět tohoto sporu.
16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaná byla v tomto sporu částečně úspěšná a této by přináleželo přiznání účelně vynaložených tohoto řízení v poměru po odpočtu neúspěchu od úspěchu ve věci. Jelikož však žalované dosud žádné náklady tohoto řízení nevznikly, a to z důvodu jak shora uvedeno, soud jí tak ničeho nepřiznal
17. Protože byly splněny všechny zákonné předpoklady pro postup dle § 115a o.s.ř., soud ve věci vyhlásil rozhodnutí, aniž by nařídil jednání.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího a to ve třech písemných vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem na výkon soudního rozhodnutí nebo exekucí.