Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 64/2022-38

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 37 721,51 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 721,51 Kč s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 24 720 Kč od 15. 9. 2018 do 2. 12. 2019, úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 23 721,51 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 720 Kč od 22. 9. 2018 do 2. 12. 2019 a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 721,51 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 14 000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení nad rámec úroku a úroku z prodlení přiznaných ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 057 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 721,51 Kč s úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 24 720 Kč od 15. 9. 2018 do 2. 12. 2019, úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 23 721,51 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 720 Kč od 22. 9. 2018 do 2. 12. 2019 a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 721,51 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 14 000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení nad rámec úroku a úroku z prodlení přiznaných ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 057 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 4. 2022 domáhala po žalované zaplacení 37 721,51 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 578,78 Kč odpovídajícím sazbě 23,66 % ročně z částky 29 398,88 Kč za dobu od 15. 9. 2018 do 2. 12. 2019, úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 29 398,88 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 211,83 Kč, který měl dle žaloby odpovídat zákonné roční sazbě z částky 29 398,88 Kč za dobu od 22. 9. 2018 do 2. 12. 2019, a zákonným úrokem z prodlení z částky 29 398,88 Kč od 3. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou dne 4. 8. 2017. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek a pojistné v souhrnné výši 61 770 Kč. Porušila však sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradila 24 048,49 Kč, z toho 23 050 Kč před postoupením pohledávky, následně hradila ještě částku 998,49 Kč dne 2. 12. 2019. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 29 398,88 Kč a dlužných úhrad souvisejících s úvěrem ve výši 8 322,63 Kč, a to včetně shora uvedeného příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádná z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 4. 8. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 4 900 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč a poplatek za zařazení do pojistného programu životního pojištění anonymizována dvě slova ve výši 870 Kč, to vše v 58 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 1 065 Kč, s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva byla dle bodu 1.3 smlouvy uzavřena na dobu určitou v trvání 58 týdnů. Zápůjční úroková sazba činila dle bodu 1.4 smlouvy 23,72 % ročně, přičemž byla platná po celou dobu trvání smlouvy.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 11. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupena na žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovanou písemně o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ji, aby na svůj dluh napříště plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalované dne 13. 12. 2019.

7. Z předžalobní výzvy z 16. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 71 782,66 Kč vzniklého z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru ve lhůtě do 31. 3. 2022 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

8. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, které by byly pro rozhodnutí ve věci jakkoliv podstatné.

9. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci:

Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ním a žalovanou dne 4. 8. 2017 poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 4 900 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč a poplatek za životní pojištění ve výši 870 Kč, to vše v 58 pravidelných týdenních splátkách, jejichž výše činila 1 065 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva byla dle bodu 1.3 smlouvy uzavřena na dobu určitou v trvání 58 týdnů. Zápůjční úroková sazba činila dle bodu 1.4 smlouvy 23,72 % ročně, přičemž byla platná po celou dobu trvání smlouvy. Pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy byla s účinností k 29. 11. 2019 postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná právním předchůdcem žalobkyně písemně informována. Žalobkyně sama následně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy.

10. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která současně vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo ke vzniku závazkového právního vztahu založeného smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnil, neboť žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.

18. Žalované tak na základě smlouvy a rovněž i dle citovaného § 2395 o. z. nepochybně vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a rovněž zaplatit úrok z úvěru. Pro posouzení oprávněnosti podané žaloby však bylo klíčové, jak vysoký úrok byl vlastně v předmětné smlouvě sjednán a zda žalovanou rovněž stíhá povinnost zaplatit všechny ve smlouvě sjednané poplatky související s úvěrem.

19. Výše samotného úroku byla v textu smlouvy o úvěru vyjádřena jednak absolutní částkou 4 900 Kč (bod 1.7 smlouvy), jednak ve formě zápůjční úrokové sazby ve výši 23,72 % ročně (bod 1.4 smlouvy). Uvedená absolutní výše úroku přitom odpovídala zmíněné procentuálně vyjádřené zápůjční úrokové sazbě z jistiny úvěru za sjednanou dobu trvání smlouvy, tj. za dobu 58 týdnů. Jak tedy vyplývá z bodu 1.7. smlouvy, pokud by žalovaná splácela poskytnutý úvěr řádně a včas, byla by povinna celkem na úrocích zaplatit 4 900 Kč. Vzhledem k tomu, že se dostala do prodlení s hrazením sjednaných splátek (toto tvrzení žalobkyně žalovaná nikterak nerozporovala, natož aby jej v průběhu řízení vyvrátila), stíhá žalovanou povinnost zaplatit žalobkyni sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně z nesplacené jistiny úvěru, a to až do doby úplného vrácení poskytnutých peněžních prostředků (§ 2399 odst. 2 věta druhá o. z.). Byť je sjednaná výše úroku nepochybně vyšší než obvyklá sazba, kterou byly v době poskytnutí úvěru úročeny bankovní úvěry (dle databáze časových řad ARAD dostupné na webových stránkách České národní banky činila průměrná sazba bankovních spotřebitelských úvěrů v srpnu 2017 11,22 % ročně), soud nepominul, že v řešeném případě získala žalovaná potřebné prostředky v hotovosti ihned při podpisu smlouvy, bez nutnosti jakéhokoliv zajištění povinnosti tyto prostředky vrátit a bez stanovení účelu, k nimž mají být použity. Navíc nepochybně nemusela absolvovat tak přísný proces ověření její schopnosti úvěr splatit, jakému by byla vystavena, kdyby o poskytnutí úvěru požádala u některé banky, a který by mohl vést i k tomu, že by jí úvěr bankou nebyl vůbec poskytnut. S tím souvisí zvýšená rizikovost celé transakce pro právního předchůdce žalobkyně. Právě s ohledem na tuto rizikovost lze v daném případě akceptovat vyšší smluvní úrok, než jaký by byl s vysokou pravděpodobností sjednán ve smlouvě o úvěru uzavřené s některou z bank.

20. Vedle zmiňovaného úroku se žalovaná ve smlouvě zavázala také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí úvěru. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí úvěru a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že ani částku 11 900 Kč, která odpovídá součtu výše smluvního úroku a poplatku za administrativní činnost, k jejichž úhradě by byla žalovaná povinna v případě řádného splácení úvěru, nelze vzhledem k okolnostem, za kterých byl úvěr sjednán a jež soud podrobně popsal v předcházejícím odstavci, považovat za nepřiměřenou úplatu. Soud tedy uzavřel, že právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo na základě předmětné smlouvy právo i na úhradu tohoto poplatku.

21. Žalované dále ze smlouvy nepochybně vznikla povinnost uhradit pojistné za sjednané životní pojištění, jehož výše činila dle čl. 1 smlouvy 870 Kč a které bylo splatné v rámci ujednaných splátek úvěru.

22. Předmětem smlouvy o úvěru bylo dále i ujednání o povinnosti žalované zaplatit poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč. Soud i toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek úvěru formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení úvěru by v každém případě oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení úvěru si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla mezi účastníky uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaná reálně v podstatě neměla možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky úvěru. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaná dobrovolně zvolila formu hotovostního splácení úvěru za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna, a přitom bezhotovostní forma splácení by pro ni byla v podstatě beznákladová. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že ve smlouvách právního předchůdce žalobkyně je hotovostní forma splácení naprosto standardním ujednáním. Soud doposud rozhodoval již stovky sporů vzniklých ze smluv o zápůjčkách a úvěrech poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se doposud pouze v jediném případě setkal s tím, že ve smlouvě byl ujednán bezhotovostní způsob splacení zápůjčky či úvěru. Na každý pád rozhodně nelze akceptovat, aby poplatek za hotovostní režim splátek odpovídal 40 % z částky, která byla žalované fakticky poskytnuta, a flagrantně tak navyšoval již tak dosti vysoké celkové náklady žalované v souvislosti s poskytnutím úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 14 000 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.

23. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalované dle předmětné smlouvy o úvěru vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu úvěru ve výši 35 000 Kč, úrok ve výši 4 900 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a poplatek za pojištění ve výši 870 Kč, celkem tedy 47 770 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na tento dluh uhradila více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tedy více než 24 048,49 Kč. Soud proto tyto úhrady započetl oproti shora uvedené dlužné částce a dospěl k závěru, že žalované zbývá doplatit 23 721,51 Kč. Uložil jí proto povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně žalobkyní požadovaného smluvního úroku ve výši 23,66 % ročně za dobu od 15. 9. 2018 do zaplacení. Je věcí žalobkyně, že požadovala nižší sazbu úroku, než jaká byla sjednána ve smlouvě (23,72 % ročně). Soud ve výši přiznaného úroku zohlednil úhradu žalované provedenou dne 2. 12. 2019 ve výši 998,49 Kč, kterou započetl na jistinu úvěru, a přiznal tedy žalobkyni smluvní úrok v jí požadované sazbě za období od 15. 9. 2018 do 2. 12. 2019 z jistiny ve výši 24 720 Kč, za období od 3. 12. 2019 do zaplacení pak z jistiny 23 721,51 Kč. Stejným způsobem postupoval i u zákonného úroku z prodlení, na jehož úhradu žalobkyni vznikl nárok podle o. z., neboť žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyla odpovědná. I tento zákonný úrok z prodlení byl tedy žalobkyni přiznán, a to ve výši, která odpovídá

24. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 14 000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, které si žalobkyně nárokovala nad rámec úroku a úroku z prodlení přiznaných ve výroku I. tohoto rozsudku, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 37 721,51 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 23 721,51 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 14 000 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 63 % ku 37 % ve prospěch žalobkyně. Té proto podle shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 26 % (63 – 37 = 26).

26. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 887 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 2 178 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 500 Kč podle bodu 3 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek podle ve výši 378 Kč). Soud tak uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 057 Kč (26 % z celkových nákladů ve výši 4 065 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně ( ).

27. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.