Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 97/2022-32
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 19 162,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 162,81 Kč, kapitalizovaný úrok za období od 1. 11. 2019 do 14. 2. 2020 ve výši 1 609,24 Kč, úrok ve výši 23,99% ročně z částky 18 175,40 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 18 175,40 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 162,81 Kč, kapitalizovaný úrok za období od 1. 11. 2019 do 14. 2. 2020 ve výši 1 609,24 Kč, úrok ve výši 23,99% ročně z částky 18 175,40 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 18 175,40 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou doručenou nejprve Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 13. 5. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19 162,81 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným byla dne 5. 6. 2017 uzavřena smlouva o vydání kreditní karty číslo která je obsahem smlouvou o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového rámce 20 000 Kč, které mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 3,5% měsíčně z čerpaných finančních prostředků. Úrok byl sjednán na 23,99% ročně. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 31. 10. 2019. K tomuto dni dlužil žalobce právnímu předchůdci žalobce na jistině dluhu 18 175,40 Kč, 987,41 Kč na poplatcích a 1 609,24 Kč na dlužném smluvním úroku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.
2. Oba účastníci se práva účasti na jednání soudu vzdali a soud proto dle § 115a/ o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování smlouvou o vydání kreditní karty číslo z 5. 6. 2017, protokolem o převzetí karty ze stejného dne, výpisu z účtu žalovaného u právního předchůdce žalobce, oznámením o splatnosti dluhu z 31. 10. 2019, oznámením o postoupení pohledávky z 11. 3. 2020 a výzvou žalobce z 7. 4. 2020. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalovaným byla dne 5. 6. 2017 uzavřena smlouva o vydání kreditní karty číslo která je posouzeno podle obsahu smlouvou o úvěr dle § 2395 a následujících občanského zákoníku, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového rámce 20 000 Kč, které mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 3,5% měsíčně z čerpaných finančních prostředků. Úrok byl sjednán na 23,99% ročně. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 31. 10. 2019. K tomuto dni dlužil žalobce právnímu předchůdci žalobce na jistině dluhu 18 175,40 Kč, 987,41 Kč na poplatcích a 1 609,24 Kč na dlužném smluvním úroku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2020 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti úvěru ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobou uplatněná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Přiznanou částku s příslušenstvím uložil soud žalovanému zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.
4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tří paušálních náhrad po 300 Kč dle § 14 b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.