Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 73/2022-44

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 5 989 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 691 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 676,52 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 458,08 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 1 298 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 123,69 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 691 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 676,52 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 458,08 Kč a úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dalších 1 298 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 123,69 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 3. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 5 989 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 800,21 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 458,08 Kč odpovídajícím zákonné sazbě z částky 4 000 Kč za období od 25. 6. 2020 do 17. 8. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena dne 25. 5. 2020 mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou. Žalobkyně tvrdila, že na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 272,80 Kč a smluveným úrokem ve lhůtě do 24. 6. 2020. Na svůj dluh však nakonec celkově uhradila pouze 1 348 Kč Tyto úhrady byly započteny zčásti na poplatek za poskytnutí úvěru (291 Kč), zčásti na níže uvedenou smluvní pokutu (701 Kč) a zčásti na náklady na vymožení pohledávky (356 Kč). Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla s účinností k 11. 10. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalobou požadovaná částka sestávala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 299 Kč, jejíž absolutní výše měla dle žalobkyně odpovídat sazbě 0,1 % denně ze zůstatku jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru a kterou žalobkyně účtovala s odkazem na čl. VIII. odst. 1 smlouvy o úvěru (při zohlednění úhrady provedené žalovanou ve výši 701 Kč), a dále z účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky za žalovanou ve výši 690 Kč, kdy tyto náklady byly tvořeny poplatkem za jeden odeslaný obyčejný dopis a tři osobní návštěvy pověřeného terénního pracovníka na adrese žalované. Žalobkyně dále v rámci položky označené jako„ kapitalizovaný úrok“ požadovala zaplacení nesplacené části poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 981,80 Kč a smluvního úroku ve výši 818,41 Kč. V neposlední řadě se pak domáhala rovněž zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru ode dne následujícího dni splatnosti úvěru do zaplacení, jehož výši částečně kapitalizovala ke dni 17. 8. 2021 na částku 458,08 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě, kterou jí soud zaslal na adresu, na níž je hlášena k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastnic s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádná z nich se k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 25. 5. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované dne 26. 5. 2020 bezhotovostním převodem ve prospěch jejího bankovního účtu č. bankovní účet uvedeného ve smlouvě poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 272,80 Kč a smluvní úrok, jehož výše dle smlouvy činila 40 % ročně, vše ve lhůtě do 24. 6. 2020. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, činila dle smlouvy 8 399,92 Kč. V čl. VIII.1. smlouvy se žalovaná zavázala, že pokud se dostane do prodlení se splněním kterékoliv své platební povinnosti, bude povinna uhradit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny úvěru rovněž účelně vynaložené náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s prodlením žalované, úrok, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení. S účinností k 11. 10. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze shora uvedené smlouvy na žalobkyni, o čemž žalovanou písemně informoval přípisem z 27. 10. 2021, kterým ji vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 10 621,94 Kč s příslušenstvím ve lhůtě 10 dnů na účet žalobkyně. Následně byla žalovaná vyzvána k plnění ještě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 3. 2. 2022, v níž byla rovněž poučena o tom, že pokud svůj dluh neuhradí, bude jej žalobkyně vymáhat soudní cestou.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 cit. ust. je neplatné rovněž právní jednání, podle něhož má být plněno něco nemožného.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravů, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 1802 o. z. platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

11. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl závazkový právní vztah založený úvěrovou smlouvou uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svým smluvním povinnostem dostál, když žalované poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Dle příslušných smluvních ujednání i podle § 2395 mu tak nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč. Žalovaná přitom nevyvrátila tvrzení žalobkyně, že na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy doposud uhradila pouze 1 348 Kč, ačkoliv bylo na ní, aby případně tvrdila a zejména pak prokázala, že uhradila částku vyšší. Soud proto vycházel z toho, že informace o výši úhrad uvedená v žalobě je pravdivá a že žalovaná evidentně doposud své povinnosti ze smlouvy přinejmenším zčásti nesplnila.

12. Pokud jde o sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru, respektive úrok, jejich skutečnou výši soud dovodil z položky ve smlouvě označené jako„ celková částka, kterou klient zaplatí“. Ta činila 8 399,92 Kč, po odečtení jistiny 4 000 Kč je tedy zřejmé, že celková úplata za poskytnutí úvěru, ať už byla nazvána úrokem nebo poplatkem za poskytnutí, činila 4 399,92 Kč Smlouva o úvěru je ze své podstaty smlouvou úplatnou, neboť podle § 2395 o. z. je její podstatnou náležitostí ujednání o úroku. Soud je obecně ochoten u krátkodobých úvěrů či zápůjček splatných v řádech dní, maximálně jednotek měsíců (tzv. mikropůjček), akceptovat i násobně vyšší úrokové sazby, než jaké jsou obecně obvyklé u dlouhodobějších úvěrů poskytovaných bankami, neboť je logické, že pokud by poskytovatelé těchto úvěrů své produkty úročili obvyklou úrokovou sazbou uplatňovanou v sektoru bankovních úvěrů, pohyboval by se jejich zisk s ohledem na krátkodobost úvěrového vztahu a zpravidla nevysokou jistinu v řádech desítek, maximálně stovek korun, což by bylo jednoznačně nerentabilní. Rozhodně však nelze ani u takovýchto spotřebitelských úvěrů připustit, aby úrok za poskytnutí úvěru přesahoval výši prostředků, které byly reálně úvěrovanému poskytnuty, jako je tomu v posuzované věci. Takto vysoký úrok je bez dalšího podle názoru soudu zjevně v rozporu s dobrými mravy. A to se sluší poukázat na fakt, že žalobkyně v žalobě požaduje úplatu za poskytnutí úvěru dokonce v celkové výši 4 800,21 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 981,80 Kč + úrok ve výši 818,41 Kč), aniž by měl takový nárok oporu v uzavřené úvěrové smlouvě. Soud v každém případě posoudil ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, respektive o smluvním úroku z úvěru jako neplatná pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy, přičemž k této neplatnosti ve smyslu § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu žalované.

13. Vzhledem k tomu, že povinnost zaplatit úrok vyplývá již ze samotné podstaty smlouvy o úvěru, přičemž v posuzovaném případě je ujednání o výši úroku, respektive úplaty za poskytnutí úvěru absolutně neplatné, je třeba vycházet z toho, že mezi účastníky sice úroky být plněny měly, jejich výše však nebyla ujednána. Je tedy třeba aplikovat ustanovení § 1802 o. z., podle něhož v takovém případě má dlužník povinnost zaplatit obvyklé úroky požadované za úvěry bankami v místě jeho bydliště v době uzavření smlouvy. Z databáze časových řad ARAD dostupné na webových stránkách ČNB (tabulka B2 .1.2. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR – stavy obchodů, ukazatel č. 5 Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu celkem) vyplývá, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu činila v květnu 2020, tj. v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, 9 % ročně. Žalovanou sice stíhá povinnost uhradit úroky za dobu od poskytnutí peněžních prostředků až do jejich úplného vrácení (viz § 2399 odst. 2 věta druhá o. z.), nicméně žalobkyně v žalobě uplatnila právo na zaplacení úroku v kapitalizované výši, soud proto mohl v daném případě a za daného žalobního petitu žalobkyni přiznat úroky maximálně za období ode dne poskytnutí peněžních prostředků žalované, tj. od 26. 5. 2020, do dne vydání tohoto rozsudku, tedy do 2. 6. 2022. Navíc musel vzít v úvahu, že na věc dopadá ustanovení § 122 odst. 4 ZSÚ, podle něhož platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Proto soud posoudil jako oprávněný nárok na zaplacení úroku ve výši 9 % ročně (sazba dle databáze ARAD) z částky 4 000 Kč za dobu od 26. 5. 2020 (poskytnutí peněžních prostředků) do 22. 9. 2020 (90. den prodlení žalované), který v absolutní částce činí 118,03 Kč, a dále úroku ve výši 8,25 % ročně (sazba dle § 122 odst. 4 ZSÚ) od 23. 9. 2020 (91. den prodlení žalované) do 2. 6. 2022 (den vydání tohoto rozsudku), který v absolutní částce činí 558,49 Kč Celkem tedy žalované vznikla povinnost uhradit smluvní úrok ve výši 676,52 Kč.

14. Pokud jde o požadovanou smluvní pokutu účtovanou dle čl. VIII.1. smlouvy, tento nárok má soud za oprávněný pouze zčásti. Žalovaná se zjevně dostala do prodlení s vrácením úvěru a podmínky pro vznik práva na zaplacení smluvní pokuty jsou tak podle shora citovaného smluvního ustanovení splněny. Ve smlouvě sjednaná denní sazba smluvní pokuty ani celková žalobkyní požadovaná částka ve výši 2 000 Kč (před započtením úhrad žalované) nevybočují z mezí stanovených v § 122 odst. 3 ZSÚ. Soud však oproti celkové smluvní pokutě ve výši 2 000 Kč započetl úhrady provedené žalovanou v celkové výši 1 348 Kč, a to zcela v souladu s ustanovením čl. V odst. V.7. smlouvy. Po tomto započtení zbývá žalované uhradit smluvní pokuta ve výši 652 Kč, v tomto rozsahu tedy soud shledal žalobou uplatněný nárok jako oprávněný.

15. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky v celkové výši 690 Kč soud shledal oprávněným rovněž toliko částečně. Soud je ochoten akceptovat poplatek ve výši 39 Kč za odeslání obyčejného dopisu žalované (viz ceník na č.l. 27 verte spisu), nikoliv však již nárokované poplatky ve výši 217 Kč za tři osobní návštěvy pracovníka žalobkyně u žalované. Bez ohledu na to, zda se tyto návštěvy skutečně uskutečnily (k tomuto nebyly soudu předloženy žádné důkazy), má soud za to, že v situaci, kdy žalovaná nereagovala na písemnou výzvu k úhradě dluhu, měla žalobkyně bez dalšího přistoupit k jeho soudnímu vymáhání a zbytečně tak nenavyšovat náklady související s vymáháním její pohledávky, neboť bylo evidentní, že žalovaná nemá zájem dluh splnit dobrovolně. Náklady na zmíněné návštěvy tak nelze považovat za účelné. Podle § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ mají být vyšší než účelně vynaložené náklady související s prodlením spotřebitele považovány za smluvní pokutu. V daném případě však již soud shora posoudil jako oprávněný nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč (byť vůči tomuto nároku následně započetl úhrady žalované), přičemž takto vysoká smluvní pokuta je v daném případě s ohledem na § 122 odst. 2 ZSÚ maximum, které si může žalobkyně z titulu práva na zaplacení smluvní pokuty po žalované nárokovat (zmíněná smluvní pokuta totiž odpovídá polovině poskytnuté jistiny úvěru). Proto soud žalobkyni nárok na zaplacení nákladů souvisejících s prodlením žalované ve výši 651 Kč (3 * 217 Kč) nepřiznal.

16. Ze shora popsaných důvodů soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu úvěru, smluvní pokutu a náklady spojené s prodlením žalované v celkové výši 4 691 Kč a žalovanou zavázal rovněž k úhradě kapitalizovaného úroku ve výši 676,52 Kč a požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na jeho zaplacení se opírá o o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí , za jehož účinnosti se žalovaná dostala do prodlení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 1 298 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 123,69 Kč žalobu zamítl.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 10 789,21 Kč (jistina 5 989 Kč + kapitalizovaný úrok 4 800,21 Kč). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 5 376,52 Kč, naopak co do částky 5 421,69 Kč byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu měla tudíž procesní úspěch žalovaná. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastnic ve věci tak byl prakticky totožný, proto soud ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

18. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s  na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.